Mé jméno je láska

Tilda Swinton je novodobá Anna Karenina a Lady Chatterleyová zároveň. Jej hypnotické sexuálne prebúdzanie - láskyplne presvetlené zábery milovania na lúke, spolu so všetkým tým peľom, malinami a hmyzom - by lepšie neopísal ani D a v i d H. L a w r e n c e. Dá sa síce namietať dizajnérsky štýl rozprávania, ale na rozdiel od takého Fordovho filmu A Single Man je to zábavné konzumovať a ak ste v tej správnej nálade, vtiahne vás to úplne. (24.01.2011)

Vysoko umelecký zážitok rýdzo európskej kinematografickej hustoty. Ani si nepamätám kedy ma naposledy kompletne uchvátila práca s kamerou vo filme tak ako práve v Io sono l'amore. Keď už nie kvôli Tilde, minimálne jednej vášnivej erotickej scéne, zaujímavými rodinnými pomermi istej vplyvnej milánskej dynastie či kulinárskym špecialitám kuchára Antonia, tak kvôli strhujúcej kamere sa toto naozaj oplatí vidieť. Hudba neskutočne ladí s vizuálnym i obsahovým tónom filmu a predstavuje ďalší mimoriadny prvok, ktorý toto dielo ponúka. Príbeh nešťastnej bohatej dámy, ktorá sa vnútorne oslobodzuje a nachádza samu seba v náručí milenca tu už bol a nie raz, naratívny postup sa mi zdal trochu nevyvážený pretože od extrémne detailného a pomalého úvodu odrazu poskočí akosi rýchlo a človeku/mne by sa žiadalo trochu viac priestoru pre vývoj vzťahov medzi postavami. Ale to aj tak nič nemení na tom, že moja pozornosť bola zamestnaná od začiatku do konca, v značnej miere asi kvôli harmonickej kombinácii spomínaných audiovizuálnych prostriedkov. (03.06.2011)

Takové to rozmáchlé uměníčko s přesahem, které je paradoxně jenom plné banalit. Nejsem škarohlíd z principu, ale nemyslím, že jeden skvělý herecký výkon a dvě perfektně natočené a vygradované scény ospravedlňují tak dlouhý bloudící celek, který si ve finále z čiré marnosti prostě jenom vypomůže tím nejzákladnějším klišé, na které lze ve "velkých dramatech" narazit. Škoda pak té pečlivé melodramatičnost i snahy o originální obrazotvornost - příběhu to slouží jen zpola. (27.05.2010)

Velmi poutavý příběh z "vyšší horní." Rechi jsou rodina továrníků s jasnými pravidly, rodiným sídlem a konzervativní morálkou. Tilda Swinton tu dostala roli, jaká se nezapomíná a jestli nebude akademie slepá, tak se dočká další sošky. Le Saux se přestěhoval od Ozona a s kamerou zde obstojí ve všech povinných i volných disciplínách. Adams složil velmi pestrý soundtrack, který pracuje s vášní, emocemi i pointou. Guadagnino si vymyslel zajímavý příběh, dobře načrtl prostředí i charaktery, poctivě vedl herce, ale asi chtěl stihnout víc než se dalo. Několikrát mění tón vyprávění (pečlivé portréty fungování domů vs. sledovačka vs. "malickovské" scény Emmy a Antonia), s tím se pojí i nestálost tempa a občas i nejasnost vyznění. Na druhou stranu potěší precizní dialogy, čtení z obličejů a absence doslovného vysvětlení. U filmu je radost si domýšlet. Vrcholem je ovšem spolupráce čtyř výše zmíněných při dlouhých dynamických scénách, které dává dohromady šikovným střihem Walter Fasano. Luca má zjevně pro Tildu slabost a věk mu poskytju čas na broušení stylu, tak se jich obou třeba brzo dočkáme při dokonalejší spolupráci. Být "výkonou matkou rodu" není žádný med, obzvlášť v dobách, kdy se předává firemní následnictví, láska boří stereotypy a tajemství se derou na povrch... 75% (23.12.2010)

Pred filmom som mal obavy z možného sklamania či to nebude pôsobiť až príliš artovo našťastie ma film nesklamal a dokonca som bol veľmi pozitívne prekvapený. Od prvých titulkov na mňa dýchol závan nostalgie akoby sa celý film prebalil vizuálne presne do takeho oparu asi v akom sa momentálne nachádzala hlavná hrdinka ktorá postupne prechádza vnútorným prerodom a podla toho sa nám aj obraz značne vyjasňuje. V podstate je to veľmi lyrický príbeh o hľadaní vlastnej identity a samozrejme lásky. Film akoby sa snažil rozprávať štýlom Viscontiho na začiatku 21.storočia. Tilda Swinton (na ktorej film stojí) konečne po Potterovej Orlande a rokoch drobných ale zaujímavých holywoodskych postavičiek sa opať vrátila k tomu že si mohla naplno zažiariť. (23.04.2010)