Režie:
Richard CurtisScénář:
Richard CurtisKamera:
Danny CohenHrají:
Bill Nighy, Kenneth Branagh, Philip Seymour Hoffman, Nick Frost, Tom Sturridge, Rhys Ifans, Chris O'Dowd, Stephen Moore, Tom Wisdom, Katherine Parkinson (více)VOD (1)
Obsahy(2)
V roce 1966 vysílala v Británii populární hudbu jen veřejnoprávní BBC a to jen asi půlhodinku denně. Proto vznikly pirátské stanice, které hrály 24 hodin denně. Aby unikly sankcím, vysílaly z lodí v Severním moři, jež kotvily mimo výsostné vody Británie. Jejich počínání se však nelíbilo vládě. Trnem v oku jim bylo především Rádio Rock. Posádku tohoto nejzábavnějšího plavidla poznáváme společně s teenagerem Carlem, kterého tam po vyhození ze školy poslala jeho svérázná matka na převýchovu ke kmotrovi Quentinovi, jenž pirátskému rádiu šéfuje. Carla čeká drsná životní lekce, vedená těmi nejlepšími pedagogy - americkým hudebním fanatikem, zábavným moderátorem Davem, playboyem na plný úvazek a dalšími rozhlasáky, kteří jsou všechno, jen ne normální. Miluje je celá Británie s výjimkou ministra Dormandyho, zodpovědného za rozhlasové vysílání. Ten je schopen čehokoliv, jen aby tyhle kacíře umlčel. (TV Nova)
(více)Videa (5)
Recenze (1 199)
No popravde receno, ono to zas tak skvela jizda neni. Pribeh tady v podstate zadnej neni, pouze banda blaznu pousti rock na lodi. Sice aby se nereklo, tak tu mame zaporaka, v naprosto genialnim podani Branagha, ale pro dej to nijak zvlast podstatny neni. Forku tu je sice dost, prevazne hlasek, ale ze by se clovek smal celou dobu nebo si z nich podelal gate, to urcite ne. Herci jsou naprosto libova sestava sympataka a frajeru, nektery samozrejme zastinujou ty jiny a vypichnout tu jednoho nej fakt nejde, na druhou stranu, takovy ty znamejsi jmena - Nighy, Hofman, Frost, Ifans a dalsi, uz jsem videl predvest vetsi masakr. Pisnicky jsou fajnovy a chytlavy, ale zadny moderni kousky, precejen jsme v sedesatejch letech. Jenze tohle vsechno dohromady diky skvely a svizny Curtisovo rezii naprosto perfektne funguje, ty dve hodiny to skvele pobavi a cloveku zvedne naladu. ()
Vtipný a milý bubblegum o zlatých šedesátkách, který ale mimoděk líčí revoluční éru tak korektně a vyžehleně, že shazuje sám sebe. Curtis upadá postupem času do stereotypu a přebarvený vizuál servíruje symboly šedesátých let zcela zbavené jakékoli provokativnosti a sex appealu. Výborní herci a skvělý soundtrack nicméně udrží tuhle loď nad vodou, ačkoli nabubřelé finále nápadně zavání blamáží. [70%] ()
Proč to mělo dvě hodiny, boha? A kéž by to tak mělo nějakou silnější dějovou kostru, na kterou by se pak nabalovaly všechny ty mikropříběhy a mikropříhody, pak by to bylo téměř dokonalé. Tenhle styl mám hodně ráda, ten humor je mému srdci blízký a taková záplava frajerů taktéž. Vychytanej scénář zaručuje velkou spoustu vtipnejch situací, dialogů a gagů, který stojej právě na skupině výbornejch herců. Rhys - Willy Wonka - Ifans jako ultimátní sexy mešuge, medvědí sváděč Nick Frost, svěží a na pohodu P. S. Hoffman, typický Chris O'Down nebo tradiční vyšinutej pošuk Bill Nighy, jehož cit pro módu mu může leckdo závidět, to všechno jsou postavy, kterýma ten film žije. Do toho perfektně padnoucí výběr hudby a z The Boat That Rocked se stává film, kterej sice nemá téměř žádnej smysl, ale tak nějak hodí člověka do klidu a hlavně v něm probudí touhu vcucnout se do televize a vegetit s nima na vlnách, za zvuků Let's Dance od Davídka. No, a tohle někdy ke spokojenosti bohatě stačí. ()
-"I don't even like Simon." Přiznám se bez mučení, při prvním promítání mě tenhle film příliš nezaujal. Práce se soundtrackem mi nepřišla nijak objevná a také jsem měla problém napojit se na hlavního hrdinu, jehož představitele mám z jiného filmu zapsaného jako psychopatického vraha a oproti tomu se mi jeho zdejší problémy zdály nezajímavé. Nezapomeňme také na moji selektivní nenávist vůči Richardu Curtisovi kvůli Lásce nebeské. Jenomže naneštěstí nebo naštěstí moje sestra tenhle film miluje a kvůli ní jsem ho od té doby viděla nespočetněkrát. Naučila jsem se mít ráda vedlejší postavy a raději si užívat flow, kterou dostávám, než si stěžovat, co nedostávám. Takový krok bych od sebe nečekala, ale co už. Když už film plný mužské energie, tak tohle je způsob, jaký jsem schopna zpracovat a vyváznout vcelku bez úhony. Můžou za to zejména Philip Seymour Hoffman, budiž mu země lehká, a Rhys Ifans, a jak říká moje sestra, každý film by měl povinně obsahovat roli pro Billa Nighyho. ()
Film z lásky a pro radost... nic víc a nic míň. Curtis víceméně kašle na postavy, jejich motivace atd... místo toho předkládá vcelku nesourodou sestavu scének, které nejsou třeskutě vtipné, ani romantické, ale přesto baví natolik, aby těch 130 minut v kině uběhlo bez nutkání koukat na hodinky. Sám jsem se na ně podíval dvakrát. Poprvé v polovině, kdy jsem čekal výraznější zvrat v linii soupeření s vládním kabinetem a podruhé při přetaženém Titanic-like finále, jemuž se sice s trochou vůle daří dolovat emoce, ale ve světle Lásky nebeské jde přece jen o lehký ústupek. 7/10 s tím, že jsem se dobře bavil... ale než jít znova do kina, to radši věnuji čas parádnímu soundtracku. Beztak mám pocit, že film vznikl jen kvůli těm písničkám. ()
Galerie (92)
Zajímavosti (19)
- První společný film Emmy Thompson (Charlotte) a Kennetha Branagha (Alistair Dormandy) od jejich rozvodu v roce 1995. Ale nemají v něm žádnou společnou scénu. (don corleone)
- Film obsahuje potitulkovou scénu. (necisty)
- Katherine Parkinson (Felicity) a Chris O'Dowd (Simon) spolu hráli již v seriálu Ajťáci (od r. 2006). (Tess92)
Reklama