fredisek

Buď budete rádi, že prvních dvacet minut skončilo, nebo toho budete litovat. Nejděsivější na tom filmu je, že v něm dva kluci najdou ideální vztah, od počátku bez vytáček a her "kdo zavolá první", cestou, kterou vztah najít rozhodně nechcete.

Rozhodně jeden z nejlépe natočených hororů. Ať už je příběh klasicky nacpaný klišé, The Conjuring 2 funguje. Je plný nejasností, ale opět to vyvažuje svým zpracováním. Na rozdíl od jiných hororů je tu jasně vidět, že si tvůrci uvědomili, že dvojka musí být ještě děsivější a propracovanější než jednička a tak do toho zainvestovali. Podařilo se.

Konečně horor, kde není tisíc nesrovnalostí a otázek. Všechno se v závěru dozvíte a nedočkáte se lákačky na případné pokračovaní (palec nahoru za to). To všechno ale na úkor toho, že prakticky od začátku víte, jak se bude příběh vyvíjet. Finále je sice překvapivé, ale zbytek příběhu je naprosto šablonovitý a každého, kdo viděl aspoň pár hororů, musí napadnout, že to světlo, které Rebecca najde ve sklepě, nebude na Dianu fungovat...A takových momentů tu bylo víc. Lights Out je dobře natočený horor, ale zapomenutelný.

Čistý výluh queer kultury přenesené do kultury populární. Zvrácenost a motto, že láska vraždí víc než nenávist. Hotel je neskutečně roztahaný seriál s hromadou zbytečných postav, vlastně nudí, potoky krve se okoukají, ale svým krutým způsobem je rozhodně přelomový. To, s čím jsme se zatím setkávali leda tak v nezávislých filmech a u Almódovara, se dostalo do televize a to rovnou do pořadu, který si oblíbily miliony lidí. Je to strašné, ale právě tenhle seriál je určitě dalším krokem ne v emancipaci, ale zrovnoprávnění LGBT komunity. Průměrný divák si z toho sice může vzít, že LGBT lidi fascinují vraždy, násilí, šílené sexuální praktiky a Lady Gaga, ale jde o provokaci a vymanění se z maloměšťáctví. Proto Almódovar šokoval s La Mala educación nebo Mapplethorpe se svými fotkami. AHS Hotel je tak vlastně artovou záležitostí, která se vecpala do mainstreamu. Ztratil ale rozhodně na zábavnosti, příběh je plytký (i když se mi zamlouvá poslední epizoda řešená formou epilogu), některé postavy nemají šanci projevit se naplno. To všechno bohužel za premisy, že nejvíc lidi zajímá násilí a sex. Obojí tu je, ale moc to nefunguje. To, co funguje, jsou výtvarné zpracování, dialogy (jako vždycky v AHS) a posunutí toho mezního kamene...Co všechno jsme ochotní pustit na obrazovky, co všechno nás ještě šokuje...a co už vůbec ne.

Pokud jste patřili mezi její fanoušky, uklidním vás. Doják to je sice je, ale z kina jsem odcházel s vědomím, že Amy, jakkoli je to kruté, umřela v tu nejlepší možnou chvíli. Ze záběrů je jasné, že by se v závislosti potácela dlouho, možná navždycky. Jeden singl s Tonym Bennettem by jí kariéru nezachránil a než by se z alkoholismu vyhrabala, svět by ji považoval za ztracenou existenci, promrhaný talent. Díky svojí smrti skončila v nesmrtelnám (haha) Klubu 27 a Back to Black se může zařadit mezi alba, které změnily svět. Navždycky to bude ta úžasná zpěvačka, kterou semlely drogy a chlast. Ta chudinka, co prohrála bitvu, ne ta smažka, která promrhala, co mohla. A to je, ač je to za hranou, dobře. Dokument je složený jen ze záběrů, které vznikly dřív, nejsou tu rozhovory, což vůbec nevadí, protože hlasy těch, kteří se s Amy setkali, nám její příběh stejně vyprávějí. Pokud to srovnám s knihou od Mitche Winehouse, je to rozhodně střízlivější a civilnější pohled, který se mi zamlouvá víc. Co se mi ještě víc zamlouvá, je to, že to starého Winehouse nakrklo (za tu nesnesitelně kýčovitou sochu si to jedině zaslouží). Tenhle film je krásným završením Amyna příběhu, trochu se bojím případného dramatického zpracování...

Příšerně nevyvážené. To, co nás zajímá nejvíc, tedy smrt Smith, se tu neobjeví vůbec. Přitom ale snímek sleduje celý její život včetně flashbacků z dětství. To zkrátka čekáte jasné velké finále a ne jalový nezapamatovatelný konec s piknikovým košem. Navíc se tu až moc rychle střídají scény, nenavazují na sebe, život Smith prakticky nevysvětlují, vypadá to, jako by se stala slavnou prakticky ze dne na den. Vmísila se nám sem navíc politická korektnost ve scénách, které upozorňují na rasismus Ameriky dvacátých let. Ty jsou naprosto zbytečné, pokud nechceme ukázat její smrt, kde rasismus hrál roli. V tomhle případě tak tyhle scény působí jen jako úlitba aktivistům a příběh zdržují. Nevzniká nám tu freska života Smith, ale spíš puzzle, které se mi ale nechce skládat, protože proč bych měl? Svět změnil její hlas, ne to, že jí někdo odsuzoval za rasový původ....

Chci bejt prodavačka na benzínce. Mohly se osekat ty filozofie o nezaplaceném pojištění a bylo by to super. Blbý, ale super. V tomhle případě se totiž nechodí na film, ale na polonahý chlapy.

Rosamunda Pilcherová natočená BBC. Nic víc. Možná by z příběhu byl dobrý seriál, rozhodně ne film, postavy tu nemají šanci se pořádně ukázat a tak sklouznou k šíleným klišé. Holka z chudý rodiny, co se zalovískuje do italskýho instalatéra, a co bydlí v penzionu u všetečný katolický mamby, a které do života vstoupí dobře situovaný hráč kdovíčeho...ještě toho instalatéra mohli pojmenovat Mario a dílo zkázy by bylo dokonáno. Chápu, že je příběh limitován dobou, v níž se odehrává, jenže i tak jsme tu mohli dostat víc emocí a větší konflikty a hlavně hlubší dilema hlavní hrdinky, o kterém to celé je.

Abyste si něčeho začali vážit, musíte to předně ztratit. Cucumber je skvěle odvedené drama prolezlé anglickým suchým humorem, navíc dokáže překvapit. Zásadní problém je ale ve stopáži. Na téměř padesátiminutové díly materiál nestačí. Zvraty tu nepřicházejí v každém díle, je tu spoustu konverzačních scén. Seriál lavíruje mezi sitcomem a dramatem, půlhodinové díly by mu bohatě stačily. Navíc v kontrastu se sesterským Banana, jehož díly mají tak pětadvacet minut, je tahle slabina ještě patrnější. Natahování dílů vede bohužel k tomu, že tu vznikají pro příběh naprosto nedůležité scény, občas seriál působí zmateně a chvílemi nudí. Jinak ale nezbývá než doporučit. Queer seriál, jehož hlavní postavou je někdo s pleší a bez pekáče buchet rozhodně stojí za zhlédnutí.

Když už se konečně v Čarodějnici leknete, leknete se pořádně. Film vychytrale dávkuje napětí a to v kombinaci se skvělým výtvarným podáním funguje naprosto bezchybně.