fredisek

Dokonalé drama. Ani se nemůžu rozhodnout, co je lepší, zda kniha, nebo film, ale nejspíš obojí je skvělé stejně. Perfektní směsice lidské malosti, staromódní grácie a boje hrdinství se zbabělostí. Myslím, že jsem konečně našel český snímek, který mě zasáhl, patetické, leč pravdivé. Tak silný příběh se vidí málokdy.

Protože nesnáším westerny, protože miluju parodie.

Kniha i film jsou nudné nastejno. Z jalového námětu se režisérovi nepodařilo dostat aspoň o něco méně jalovější film. Veškerá dramatičnost tu vyjde naprázdno. Tvůrci se to patrně snažili zachránit dost dramatickou hudbou, nebo opalující se Bardot, ale byl to záchranný kruh, ne člun. Nekonečné rozhovory typu...máš mě ráda? - ne, nemám tě ráda. - tak mi řekni, proč mě nemáš ráda. - neřeknu, jelikož tě nemám ráda...mě opravdu nezaujaly. Mlít o lásce je deset tisíckrát horší než jednu špatnou lásku prožívat...bez keců.

Tenhle film je případem, kdy je se snímek stane kultem, jelikož ho natočí kultovní režisér. Nic úchvatného jsem v tomhle počinu nenašel a to bezradné finále mě dost otrávilo.

Jako kdybyste četli film, tak na mě působí Jules a Jim, vypravování od začátku do konce (ne jen nějaký mluvený prolog). Míchanice odcházející secese a meziválečné umírněnosti mě moc nedostala. Podobně to bylo se zobrazením postav. K nové vlně (aspoň k těm filmům, které se mi dostaly do rukou) mám dost rozporuplný vztah. Něco je skvělé a něco mě nudí. Jules a Jim jsou někde mezi tím. Musel jsem si snímek pustit na třikrát, abych ho dokoukal. Je to pěkné, asi i bohémské, umělecké až na půdu, ale drhne to, a emoce tu vypadají, jako když taháte kočku za ocas (a to mám doma takové obludy dvě), výbuch afektu a pak vrnění v koutě. No, na milované Sedmikrásky to nemá.

Jednoduše kouzelný, nádherný, milý film, který si zaslouží být kultem! Vzhledem k tomu, že Capoteho novelu považuji za svou nejoblíbenější knihu, musím říct, že mě absolutně odlišný konec překvapil, ale jen netuším, jestli pozitivně nebo ne.....

Snad nejzábavnější film o životní nudě, jaký kdy vznikl.

Za nejlepší komedii všech dob bych Někdo to rád horké nepovažoval. Chvílemi naivní, ale song I Wanna Be Loved By You si pouštím často.

Bohužel nemůžu jinak. Zastávám se názoru, že dětem by se neměl cpát naivismus (pakliže není od celníka Rousseaua). Kresba pana Milera mi jde proti srsti. Zbytečně naivní, zbytečně oblbující, zbytečně výchovné.

BBV sleduji do chvíle, než skončí znělka, která je skvělá, pak mě to už jednoduše nezajímá (a od chvíle, kdy zrušili události v kultuře, je přepínání sportu mou osobní revoltou)