slidealama

Tento snímek ukazuje to, co mám rád na Spielbergovi. Film sice zachycuje život velkého podvodníka, ale Spielberg si vždycky najde způsob, jak přimět diváka, aby soucítil s postavou. Velký podíl na tom samozřejmě má Leonardo DiCaprio, protože pokud o něm někdo předtím pochyboval, tak po shlédnutí Catch Me If You Can už bylo jasné, že Leo už není jen ten hezounek z Titanicu.

Myslel jsem si, že to bude MTV videoklipová orgie a první minuty tomu opravdu napovídaly. Je to však něco víc. Film nabízí nečekané artové momenty, jako například scéna s Everytime od Britney Spears. Co mi vadilo, byla ta repetice některých dialogů. Nevím jestli se režisér snažil být až příliš artový, nebo jestli měl krátky scénář a snažil se ho natáhnout aspoň na tu hodinu a půl.

Aha... to byl nečekaný zvrat. Jediné, co mě štvalo, byl ten kostým. Jinak je to vlhký sen všech geeků a nerdů.

Asi nikdy nepochopím lidi, kteří mají raději How I Met Your Mother než Přátelé. HIMYM možná má Barneyho, ale Barney je podle mě jen taková karikatura, stejně jako všechny postavy v HIMYM, a tak je pro mě těžké s nimi navázat nějaky vztah. V přátelích jsem měl rád každou postavu, protože působily přirozeně a opravdově. Je to trošku smůla pro onu šestici herců, protože já už je nikdy neuvidím jinak a v každé roli to pro mě budou Rachel, Joey, Ross, Chandler, Monica a Phoebe.

Batmana jsem vždycky zbožňoval, ale přišlo mi, že jeho postava je daleko rozvinutější v komiksech než v televizi či na plátnech. Nolanova verze Batmana byla však tak epická a tak úžasná, že po prvním shlédnutí jsem ještě dlouho seděl v sále s otevřenou pusou a pomalu jsem vstřebával toto mistrovské dílo.

Chápu, že se najde pár jedinců, kteří film považují za nadhodnocený, ale je málo filmů, na které se rád podívám znova a znova. Pulp Fiction je jedním z nich a pokaždé když se na film podívám, něco nového v něm objevím.

Jsem velkým fanouškem Martina Scorseseho a povím Vám, že to byl celkem šok. Za celý film nepadlo jediné f*ck, nikdo se tu nestřílí, nemlátí a co víc - jedná se o film pro celou rodinu! Mnohem méně by mě překvapilo, kdyby se Tarantino pustil do muzikálu. A tak jsem se na film díval trochu skepticky, ale Scorsese jen potvrdil, že dobře ví co dělá. Je to opravdu pohádka pro celou rodinu a především je to pocta kinematografii. Bohužel film byl zastíněn oscarovým hypem a už to tak bývá, že se takové snímky hodnotí jiným měřítkem.

Samotný příběh filmu toho tolik nenabídne, ale ta realstická vize režiséra Alfonse Cuaróna mě prostě ohromila. Největší podíl na tom má práce s kamerou a celková technická propracovanost některých scén. Právě ona 7-minutová scéna plná akce, která je natočena na jeden záběr, mě přemístila z pohodlí mé židle doprostřed hlučného a špinavého bojiště. Film nenadchne širší publikum, ale určitě stojí za to, se na něj podívat.

Většina anime má potřebu natahovat napínavé scény na několik dílů a když se má něco konečně stát, tak se objeví nepatřična (alespoň pro mě) komická vložka. Samurai Champloo je však plný akce, která je krásně nakreslená a má svůj osobitý styl. Jedině Japonci mohou dát dohromady tak šílené kombo, jako je rap a samurajové, ale také jedině oni s tím mohou uspět. Nikdy mi rytmus hip-hopu nepřišel vhodnější, než právě při sekání katanou.

Dexter se za ta léta vypořádal s tolika zabijáky, že byl později problém pro scénáristy přijít s něčím originálním. Vrcholem seriálu byly pro mě díly s Doomsday Killerem, které šokovali diváky a dokonce i samotné herce. Bohužel se pak příběh začínal ubírat jiným směrem a samotný konec, který se snad inspiroval Wolverinem (a ne v tom brutálním smyslu), mě celkem zklamal. Tento netradiční antihrdina si nejspíš zasloužil důstojnější konec, ale i přesto patří ke špičce seriálové tvorby.