daGGos

S mladšími sourozenci je to těžké, to vím i z osobní zkušenosti. Pořád by se s vámi chtěli v něčem poměřovat, soutěžit, všechno chtějí udělat lépe než vy, ale velmi často tímto počínáním natropí více škody než užitku. A filmové či seriálové sequely jsou na tom velmi často podobně. Svoji snahou poskytnout ještě velkolepější, dramatičtější a lepší zážitek jako by autoři občas úplně zapomněli na to, v čem vězelo kouzlo předchůdce a na trh se pak dostávají nemastné neslané odvary originálu. Potkal i Nisemonogatari stejný osud? Děj: příběh se znovu bude točit kolem vysokoškoláka Araragi Koyomiho a jeho trampot s nadpřirozenými bytostmi, které mají z nějakého záhadného důvodu velikou oblibu parazitovat na dívkách jemu blízkých. Nebudu zbytečně zabíhat do detailů a jen řeknu, že tentokrát se bude jednat o jeho dvě mladší sestry. Bohužel, zde nácházím první výrazný zápor Nisemonogatari, ne že by příběhové linky byly bůhvíjak špatné, jenže jsou opravdu extrémně krátké a chybí jim jakákoli hloubka. Člověk sice může říct, že od seriálu na 11 dílů se nedají čekat žádné zázraky jenže potíž je v tom, že kdyby si někdo dal tu práci a z oněch 11 dílů vydestiloval veškeré prázdné tlachání, fanservice a občasnou akci tak, aby mu zbyl jen samotný děj, vystačil by mu tenhle obsah sotva na dvě epizody, takže s formátem seriálu to rozhodně nic společného nemá. Postavy: z těch nových je tu nejprve starší hyperaktivní sestra Karen, samozvaná ochránkyně spravedlnosti, která by se dala označit za takovou neperverzní Kanbaru (a nutno podotknout, že neperverzní Kanbaru je jako slivovice bez švestek) a poté mladší a nevýrazná Tsukihi, která by z hlediska charismatu nemohla původní skvadře z Bakemonogatari dělat ani podržtašku. Situaci trochu zachraňuje vampírka Shinobu, která v Nisemonogatari konečně promluví (a že to stojí za to), podivínský záporák Kaiki, a dvě další postavy, které se objeví až ke konci seriálu. Fanservice: nepatřím zrovna k žádným puritánům a rozhodně se nebouřím, když záběr občas zabloudí pod sukni či do výstřihů některé z hlavních hrdinek, ale na druhou stranu, pokud je těmto scénám věnováno více času než samotnému ději, tak už je prostě něco špatně. Audiovizuální zpracování: znovu ho má na triku studio Shaft, je třeba dodávat něco více? ... nu dobrá, špičková kresba i animace, výborné OP i ED a slušný Soundtrack, stačí? Zhodnocení: nenechte se zmást víceméně negativním podtónem mého komentáře, vycházelo to hlavně z toho, že jsem se Nisemonogatari snažil porovnávat s jeho předchůdcem a v tomhle směru mělo velmi malou šanci vyjít jako vítěz. Podívám-li se na však na něj jakožto na samostatné dílo a porovnám ho ze zbytkem současné anime produkce, stále se jedna o nadprůměrnou podívanou, které většina harémovek nesahá ani na paty. ***

Hiyori arc v originále trvá jenom pár kapitol a já jsem byl upřímně zvědav, jak se tvůrcům podaří tenhle materiál rozpracovat do celovečerního filmu. Odpověď byla bohužel až bolestivě jednoduchá. Z té 95 minutové stopáže je totiž zhruba polovina pouhou rekapitulací předchozích dvou seriálových řad. Na to sice může fanoušek prskat, ale pro někoho, kdo zatím s univerzem Sora no otoshimono neměl tu čest, to může působit jako vhodná berlička že ano? ... Kdepak, tvůrci se totiž rozhodli opominout prakticky všechny důležité události a místo toho se budou rekapitulovat takové záležitosti, jako jsou návštěva festivalu ( a to dokonce hned 2x), školní pěvecký výstup Ikaros, wrestlingový díl a podobná příběhová vata. Veškerý děj se tedy odehrává až ve druhé polovině, představuje jednu (staro)novou postavu, poměrně zajímavý příběh a jeden krátký souboj mezi angeloidy. Celkově veskrze průměrný zážitek.

Kōji Kumeta se proslavil hlavně svojí mangou Sayonara, Zetsubou-Sensei, ale základy pro tuhle populární sérii byly položeny už o šest let dříve, kdy se v hlavě mangaky zrodila myšlenka právě na mangu Katte ni kaizō, od které poté její mladší sestřička přebrala jak vizuální ztvárnění tak i svou komediálně satirickou náplň. Tohle šestidílné OVA je spíše ochutnávkou (26 svazkového) originálu, když vybírá jen pár kapitol a přepracovává je do animované podoby.

S dobrodružstvími desetiletého mága Negiho a jeho třídy 3-A jsem už měl možnost se seznámit v seriálu z roku 2005 Mahō sensei Negima! a abych řekl pravdu, nijak výjimečný mi nepřipadal. Negima!? se však od svého o rok staršího bratříčka značně liší. Oproti němu totiž neadaptuje původní mangu, nýbrž si pouze vypůjčuje hlavní premisu a postavy z tohoto univerza, přičemž na těchto základech pak staví úplně jiný příběh s dost odlišně se chovajícími charaktery. Romantika byla tentokrát (bohudíky) maximálně potlačena, stejně tak jako hlavní dějová linie točící se kolem krádeže mocného magického artifaktu a hlavním tahákem celého seriálu je bezpochyby jeho komediální část, která naštěstí většinou zdárně funguje. Co se týče technického zpracování, tak je nutno podotknout, že anime má na triku studio Shaft a kdo měl již tu čest setkat se s nějakým dílem z jejich výroby (Bakemonogatari, Sayonara Zetsubō Sensei,..) ví, že je vizuální styl velmi specifický a záleží výhradně na vkusu samotného diváka. Lepší ***

Aneb jak během čtyřiceti minut dosáhnout toho, na co divák marně čekal během 8 hodin seriálu. Navíc s minimem "komediálních" scének (=mlácení Keitara některou z dívek) a navrch ještě s příjemnou atmosférou vánočního Tokia.

Najít v žánru rabukome (romantická komedie) anime, které nad ostatními nějak vyniká či se od nich odlišuje je čin zhruba stejně snadný, jako ono příslovečné hledání jehly v kupce sena. Pokud se právě po takovém dílku poohlížíte a narazili jste na tento seriál tak vězte, že máte v ruce plnou hrst sena a hledejte zase pilně dál. Tonagura! je totiž rabukome v té nejkrystaličtější možné podobě. Dva přátelé z dětství se po deseti letech znova setkávají, z chlapce se "překvapivě" stal zvrhlík první kategorie, z dívky se "překvapivě" stala tsundere. Co z toho vyplývá? No jistě, spousta fanservicu následovaného odplatou v podobě pravého japonského fyzického násilí, přesně tak jak to máme rádi! Neurazí, nenadchne, slušné ***.

Těžko by člověk hledal seriál, který by lépe charakterizoval sportovní shounen. Sena se společně s celým týmem Devil Bats vypracovávají z pozice outsiderů stále výš, potkávají silnější soupeře, získávají čím dál šílenější schopnosti a i když je to všechno příšerně over the top a americký fotbal to připomíná opravdu jen chvílemi, člověk jim to žere i s navijákem, prožívá každý zápas skoro jako by na tom hřišti opravdu byl a raduje se z každého touchdownu. ****

Je skoro až osvěžující shlédnout anime, ve kterém zvítězí obsah nad formou, protože člověk je zvláště v této době zvyklý na přesně opačnou tendenci. Shingetsutan tsukihime je na tom ryze z technického hlediska i na dobu svého vzniku opravdu dost špatně, kresba je sterilní, animace statická a nedejbože aby došlo na nějakou akci, protože ta je vyloženě odlfáklá. Soundtrack je naštěstí povedený a daří se mu alespoň částečně napravit první dojem, který asi nebude u žádného diváka patřit k těm nejkladnějším. Hlavním tahákem celého seriálu je ale jednoznačně příběh, jež se rozvíjí a rozplétá výhradně za pomoci dobře napsaných dialogů, přičemž nabízí správně vybalancovanou směs mysterióznosti, dramatu i romantiky. **** Neměl jsem tu čest s herním originálem, ale v současnosti je na světě už i manga adaptace, která je oproti anime o dost rozsáhlejší, souboje jsou v ní výživnější a sem tam se objeví i nějaká ta komedie. Pokud se vám tedy seriál líbil, ale přišel vám přeci jen příliš krátký, nebo jste si třeba představovali odlišný konec, mohla by pro vás manga být zajímavou alternativou.

Japonci mají takový nehezký zvyk své příběhy překombinovávat a dělat zbytečně komplexní. A je manželem B, milencem C, přítelem D, nepřítelem E které tajně miluje B, bratrem F, nevlastním bratrem G která je bývalou láskou F, H je jeho dalším já z alternativní reality a tak dále a tak dále a člověk aby si pomalu začal vést poznámky. Ale proč? V jednoduchosti je síla a přesně tímhle heslem se Ben-tō řídí. K čertu s propracovanými vztahy, šlechetnými ideály a pěti tisícistránkovou bichlí místo scénáře, prostě mám hlad, tak si jdu vybojovat svůj žvanec! O ději se opravdu nemá smysl bavit, prakticky v každém díle jde pouze o souboj v některém ze supermarketů, na jehož konci vítězi spokojeně odnesou zlevněnou delikatesu k pokladnám, zatímco poraženým nezbývá nic jiného, než odtáhnout s prázdným žaludkem. Souboje jsou ale naštěstí zábavné, oku lahodící, adrenalinové a hraje při nich výborný soundtrack. Co se týče samotných postav a jejich charakterů, tak ceny za jejich kvalitu bude Ben-tō sbírat asi jen stěží, nicméně nějakého oblíbence si určitě každý divák najde a hlavně děvčata jsou z vizuálního hlediska velmi vyvedená. K tomu přidejme i poměrně ucházející humor a sem tam i nějaký ten fanservice, aby nám vyšlo jedno z nejlepších oddychových anime letošního roku. ***

Osobně se z hlediska anime za žádného seriálového gurmána nepovažuji a troufám si tvrdit, že jsem ochoten strávit všelicos, ale na rovinu přiznám, že scénáristický majstrštyk, se kterým se AS vytasilo v samotném závěru, bylo hodně velké sousto i na mne a byl velkým důvodem mého váhání při hodnocení . Co nakonec rozhodlo pro to, abych se přeci jen rozhodl ke čtyřem hvězdičkám? První "školní" části se těm z původního Clannadu rozhodně vyrovnat nedokáží a působí spíš jenom jako taková nutná výplň před posunem děje, po kterém však do celého zaběhnutého systému "pomáhání roztomilým holčičkám" zavane tak nutný čerstvý vítr a právě tyto momenty já osobně považuji za samotný vrchol celé série. Zážitku napomáhá i špičkové audiovizuální zpracování (zvláště hudbě a jejímu zakomponování do některých emotivních scén se jen málokteré filmové či seriálové dílo vyrovná).