Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Animovaný
  • Akční

Recenze (44)

plakát

Hobit: Neočekávaná cesta (2012) 

Bohužel, obrovské zklamání. I když premiéru jsem si skvěle užila, čím dál tím víc mi dochází, že to bylo díky atmosféře, společnosti a tak. A na film jsem tak trošku zapomněla. Nemohu se zbavit srovnávání s mým milovaným LOTRem, není to moc košér, ale nedá se toho zbavit. Hobit nakonec nepoutal takovou pozornost, jakou by měl. Alespoň pro mě to tedy opravdu nebylo ono. Až se mi to v hlavě nějak srovná a konečně přečtu knížku (ano, nečetla jsem jí, ale napravím), pokusím se komentář zaměřit více k filmu.

plakát

The Loved Ones (2009) 

Hodně velká divnost. Jsem ráda, že jsem předem neviděla trailer a vlastně ani nevěděla, o co půjde. Dokonce jsem v prvních minutách nevěděla, že se jedná o horor. Natož pak o exploitation. Asi bych to oželela a v tom lepším případě bych to pořád odkládala. Možná proto to tak fungovalo. Jsem asi fakt divná, ale mě to přišlo naprosto perfektní, některé scény doslova dechberoucí a byly momenty, kdy jsem vážně na chvilku přestala dýchat. Kdybych film ohodnotila ještě včera, bezprostředně po skončení, dala bych rovných 5*, trošku se mi to rozleželo a nezanechalo to ve mně to, co jsem očekávala, proto o hvězdičku méně. Musím zdůraznit velkou pochvalu za hudební výběr. Dokresloval tu správnou atmosféru. "Am I not pretty enough?" A abych nezapomněla, Love hurts v traileru je fakt trefná!

plakát

Kurt & Courtney (1998) 

Neustálé hádání, jestli šlo o vraždu nebo sebevraždu. Stejně bez výsledku, bez odpovědi. Bývalá (první) Kurtova láska ukazuje obrazy, které Kurt nakreslil a s nezájmem mluví o tom, že píseň About a girl je o ní. Jediné sympatické rozhovory byly s Kurtovou tetou. Účel dokumentu? Zjevně ještě víc pošpinit Courtney Love. Jiný význam v tom nevidím. Obyčejní lidé natáčí dokument o neobyčejném člověku, kterému vlastně absolutně nerozumí a myslí si, že vše musí být vysvětleno racionálně. S takovým přístupem to ani nemohlo dopadnout jinak.

plakát

The Fades (2011) (seriál) 

Jakoby ti britští teenageři neměli už takhle dost problémů s kamarádstvím, rodinou a holkama. Paulovi k tomu přibývá ještě jeden problém. Vidí ty, kteří uvízli mezi dvěma světy. Mezi tím naším a světem mrtvých. Tzv. Vyhaslí začnou požírat lidské maso, díky kterému se mohou dotýkat a komunikovat s lidmi. Zachrání Paul lidstvo před Vyhaslými? Po třetím díle hodnotím. Uvidíme, jestli se to zlepší, či zhorší. Zatím to vypadá velmi slibně. Jo a to byste nevěřili, je to nesmírně vtipné! Po zhlédnutí šestého dílu jdu o hvězdičku víš. Škoda jen, že se BBC definitivně rozhodla, že druhou sérii už nenatočí.

plakát

Znamení ve zdi (2002) 

Atmosféra a napád na zápletku je za 5*. Zpracování je ovšem příšerné. Viděla jsem už dost filmů, kde herci, hudba a stupidní scénář potopili jinak potecnionálně dobrý film. Ale u Maléfique mě to porvé opravdu mrzí. Francouzi horory umí, ale spíš ty krvavé, mysterióznost by mnohem lépe vystihli Asiaté. Třeba by to dopadlo úplně jinak. A nebo taky ne.

plakát

Ben X (2007) 

Hodně filmů jsem už proplakala, ale u Bena X mě opravdu bolelo u srdce.

plakát

Zabil jsem svou matku (2009) 

Nesmírně osobité. Miluji zpomalené záběry, které jsou doprovázeny senzační hudbou. Na Xavierovi je znát, že prozatím není poznamenán současnou filmovou tvorbou. Nic není přehnané, vše je přirozené. Režisér nenahrává ani matce ani synovi. Nechá vás, ať se sami přikloníte k jednomu z nich. V jeden moment nenávidíte matku, která nedokáže pochopit svého syna. Pak zas vidíte syna, jak dokáže být krutý na svou matku. Typické Odi et amo.

plakát

Toast (2010) (TV film) 

Příjemné retro. Milé, sladké, dějem nahořklé. Helena a Freddie, úžasný soudtrack, tlumené barvy, dobré jídlo. Co víc si přát!? Krásný citlivý příběh, místy trošku sentimentální, ale co už. Dlouho jsem nic podobného neviděla. Jdu si upéct něco dobrého. Yummy Yum!

plakát

Katka (2009) 

Časosběrné dokumenty paní Třeštíkové mám ráda. Je to zkušená dokumentaristka, která se nebojí nikoho a ničeho. V některých momentech bych utíkala hodně daleko (bála bych se, že od nějakého jejího přítelíčka dostanu přes hubu). Příběh hodnotit nebudu. Napsal ho sám život a život cizí osoby je zcela nehodnotitelný. Ale provedení se už ocenit dá. Jsem ráda, že se nezacházelo do detailů a nebylo nám ukázáno vše. Je to prosté nastínění života. Spoiler! - Jen si teď tak říkám, když tu ženskou nemotivovalo její vlastní dítě, nepomůže jí už nikdy nic.

plakát

Teorie velkého třesku (2007) (seriál) 

U každého dílu se asi dvacetkrát usměju, desetkrát zasměju a nejméně pětkrát brečím smíchy. A to má jedna epizoda kolem 20ti minut. Myslím, že to hovoří za vše.