Adush93

Poprvé za celou dobu mého trvání na CSFD se neumím rozhodnout. Nenapadá mě žádné adekvátní hodnocení. Hudba byla naprostá špička a celkově filmařsky to bylo zvládnuto bravurně, nicméně přeci jen to bylo trochu moc. Měla jsem se jen "bavit", nebo si něco uvědomit? Měl mi ten film něco dát, uniklo mi něco? Po celou dobu sledování jsem si sama sobě říkala:,,Na co to sakra koukáš?" Nepokládala bych À l'intérieur za nejkontroverznější, nýbrž za velmi znepokojivý.

Pohled na tetování snad ze všech úhlů. Od různých technik jeho tvorby až po možné odstraňování laserem. Craig byl fakt sympaťák, procestoval různá zákoutí světa, aby nám ukázal všechny různé smysly a techniky tetování. Od historie až po současnost. Dokonce si mnohé zkusil i na vlastní kůži. Docela mě zarazil postoj k tetování v Japonsku. Něco málo tom, že tetování je tam spojováno s kriminalitou a hlavně s Yakuzou jsem věděla, ale že je to bráno tak, že vás nepustí do bazénu s kérkou, to je trochu moc.

Četli jste knižní předlohu? Nečetli? Tak si ji přečtěte! O mnoho lepší, než film. Většina klíčových momentů je z filmu bohužel vypuštěno.

Kouzelný příběh, u kterého snad i roboti uroní slzičku. Nicméně prvky sci-fi mi do asijských melodramat, na které jsem zvyklá, moc nesedí. Od Jae-young Kwaka jsem přeci jen zvyklá na něco jiného. I tak jsou ty 4 hvězdy silné, jelikož epilog byl tradičně nádherný. SPOILER! Až na úplně poslední scénu, která kdyby nebyla, konec by byl smutnější, ale přesto o něco kouzelnější a méně přeplácaný.

Možná je to trochu chyba, psát komentář bezprostředně po zhlédnutí. Možná je dobré využít ten moment, kdy vám ještě několik minut poté buší srdce. Co se týče režie, hudby, herců, střihu, kamer - to vše bylo skvělé. Jen mi občas vadilo mírné tlačení na pilu a přílišné zdůrazňování psychického stavu Niny. Dále, v tomto případě se o skvělé kompozici nedá hovořit jen v oblasti hudby (U Clinta jsem si na to také již zvykli). Spojení nevinnosti a křehkosti baletu s těžkým dříčem a sexuálními touhami, doprovázenými vážnou hudbou. Bizarní kombinace, která se na konci snímku zdála býti naprosto reálná. Někdy je třeba podívat se za oponu. Někdy je třeba vědět, co znamená, "být dokonalá". A to v mnoha směrech Black Swan je.

Miluji Trpaslíka a vše, co je s ním spojeno. Jen mi nějak nesedlo, že jsem poslední díl probrečela. Kdyby mi někdo ještě před Back to Earth řekl, že budu u Trpaslíka plakat, nevěřila bych. Nové díly jsou plné nostalgie a pokud se Vám líbil ten starý Trpaslík, tenhle Vás určitě nezklame. Nicméně, už to není ono.

Nemám slov. Jeden z nejlepších koncertních záznamů vůbec. Kamera zběsile neběhala za každým pohybem a střih byl na rozdíl od jiných koncertů plynulý. Takhle mají vypadat živá vystoupení. U "Mama" jsem měla na krajíčku. ♫

Česká verze je takový klasický průměrný televizní pořad, kde se sem tam povede opravdu dobrý vtip a zbytek se dá pokládat v lepším případě za úsměvný. Originál BBC je o třídu víš. Nakonec je to přeci jen o zábavě, není to typický dokument, takže 4*, moji drazí živočichové.

!!SPOILER!! Pokud jste tento film ještě neviděli, rozhodně nečtěte tento komentář. Samozřejmě, že jsem tomu od začátku moc nevěřila. A když se objevil první záchvat pacienta, bylo mi to naprosto jasné. Nicméně musím uznat, že i přesto to fungovalo. Nebála jsem se, ale měla jsem takové ty zvláštní pocity a to se mi líbilo. Nebudu film shazovat jen proto, že nebyl natočen podle skutečné události a že nám tak trošku kecaj. Jinak tvůrci filmu si dali hodně záležet. Po internetu kolovalo mnoho fiktivních novinových článků z oné události ze severní Aljašky. Velká poklona patří i Charlotte Milchard, která ztvárnila "pravou" doktorku Abigail. Asi jediné, co mě v tomto snímku strašilo, byly její oči. Plné děsu, smutku a zoufalství.

Jelikož se po Pí, Requiemu a Fontáně Aronofsky zařadil mezi mé TOP režiséry, na Wrestlera jsem se těšila, jako už dlouho na nic. Avšak, co mě nejvíce uchvátilo nebyla režie. Byl to Randy Robinson. Jeden z nejlepších filmových charakterů, co kdy byl pro film vytvořen. S tím parchantem jsem nehorázně sympatizovala. Prožívala jeho vztahy s dcerou. Nedokážu snad ani popsat, jaké pocity ve mně tato osoba vyvolala. Ale abych se ještě vrátila k té režii. Je to trošku něco jiného, než na co jsme od Aronofského zvyklí. Rychlé prostřihy používá takřka jen v ringu. Nicméně, působí to neuvěřitelně realisticky. Nechyběly ani skvělé hudební kompozice Clinta Mansella. Co k tomu dodat? To nebyl herec (Mickey Rourke), to byl prvoligový wrestler (The Ram)!