husokachna

"A možná nám Bůh poslal hloupou holku, co říká nesmysly."  Paul Verhoeven je takříkajíc boží a díky bohu za něj. (see what I did here? ;-)) Díky jeho filmařským kvalitám a pevné ruce Benedetta šlape jako hodinky a člověk se tak může probírat tématy, která Verhoeven nadhazuje. Ať už je to víra a potřeba lidí věřit a nezešílet, fanatismus, slabost nebo taková "banalita" jako je láska. Chvílema režisér balancuje na hraně laciné provokace a je důležité, na kterou stranu barikády z té hrany spadnete. Já se rozhodl, že onanizér z panenky Marie je hluboká metafora, která se vztahuje nejen k víře, ale i k matce, dětství a nevinnosti hlavní hrdinky a ne, že se jedná jen o laciný dráždidlo na diváka (see what I did here podruhé už?). Jediné, co mě nakonec trochu mrzí, není určitá televiznost filmu (naopak jsem si výlevy Benedettiny v kině užil a hlavně díky zvuku měl až husí kůži), ale to, že mohl jít klidně víc do hloubky. Například já, jako odpůrce organizovaného věření (terminus technicus), bych byl rád, kdyby mě Verhoeven nahlodal, jestli ona nakonec ta církev a křesťanská víra nemá něco do sebe. Takhle mi jen chybělo, aby se celý klášter možná i s městečkem propadl do plamenů pekelných, protože nic jinýho by si podle mě ta banda blbců nezasloužila. Čtyři velice spokojený vysvěcený masturbátory. PS: Nevím, co vyvolalo takovou kontroverzi? Že lidi potřebují rozkoš a že se holky prstí, když to jinak nejde, to už snad dnes každej ví, ne? A jestli jde o tu nejposvěcenější masturbační pomůcku, tak prostě neměli zrovna v té sezóně v Itálii okurky, no... PPS: A to Maso a krev, které zmiňuje Mr.Apache si co nejdřív doplním.

Všechny výtky k debilitě zápletky beru, nejmocnější Doctor galaxie se chová jako totální dement a to, co bych odpustil hormonálnímu puberťákovi, na kterýho se během posledních dvou dílů (o Avengers nemluvě) ve velmi krátké době navalil celej svět, to nemohu odpustit vysoce inteligentnímu d(D)ok(c)torovi, který by neměl mít v palici úplně vymeteno. Ale naštěstí mě Spajdomen (jak říká Ondrášek) nestihl otrávit, začal po mě házet gimmicky v podobě starých známých záporáků (a že si ty role všichni protagonisté užívají), předložil mi (KONEČNĚ) přehlednou akci, která působila obstojně "fyzicky" (dvojka byla v tomhle ohledu otřesná), aby mě nakonec dorazil třešničkou na dortu, ukradenou z Paralelních světů, o které nebudu nic psát, i když o tom už každý ví, jen řeknu, že mě opravdu hladila po srsti a chvílema jsem se culil jako puberťák. A ano, je to poslepovaný tak tak všelijak, chytrý to moc není, vývoj hlavního hrdiny je uspěchanej a odehraje se v podstatě až v poslední scéně, ale na druhou stranu dostal konečně nový Spider-man poctivý origin (o který ho okradli Avengers) a já se vcítil vtažen, emočně zainteresován a bavil jsem - což jsem o Marvel filmu dlouho říct nemohl. Čtyři dobře stavěný bodající kluzáky.

Nejsem člověk, který by měl znalosti a filmové zkušenosti, aby mohl na plno docenit záběr Wesovy Depeše. Pro mě se pocit z filmu smrskl na radost z vyprávění, jako u většiny Wesových filmů a úžasné jednotlivé scény, které mi daly připomenout moje nejoblíbenější a milované Tenenbaumovi. Měl jsem strach, že mi Wes po Grandhotel Budapešť dá další vycizelovaný barevný dortík bez emocí, ale alespoň pro mě, se tyto obavy nenaplnily. Nejvíc mě bavila druhá povídka, která ožila mládím a úžasným Timothéem (v pubertě bych ho nenáviděl, ale teď úplně chápu, proč ho všechny holky milují) a ta mě nabila tak, že mé nadšení neopadlo ani při třetí, pro mě nejméně zábavné části filmu. Odcházel jsem z kina velmi spokojen a odnáším si v srdci film, který jsem neviděl naposledy. Dávám čtyři nádherná a žensky plná fullfrontální těla božské Léay Seydoux, které výhledově navýším. PS: baví mě, jak často Franta Fuka zmiňuje, že dialogy jsou složité a bez perfektní znalosti angličtiny je problém muset zároveň číst titulky a sledovat dění na plátně. Tak jsem se ušklíbal i před Depeší, abych pak nerozuměl polovině věcí, které byly řečeny...a to si myslím, že moje angličtina není z nejhorších.

I přes mírný kvalitativní sešup v druhé sérii a neudržení základního konceptu, zůstává Ted Lasso krásnou sportovní pohádkou pro dospělé. Ač absolutně neukotvené v realitě, člověku to dá na chvíli odpočinout od všech těch dramat a Jason Sudeikis a jeho Ted je prostě balzám na duši. Jak jsem psal, v druhé sérii se bohužel trošku opustí koncept první (ono to ani asi jinak nešlo) a někdy je to až příliš přitažené za vlasy. Ale na každou chvilku, která mě štvala, navazuje něco, co mě naopak hodně potěšilo, takže se na třetí sérii pořád docela těším.

Ač jsem si chvilku musel zvykat na odbytou animaci, nakonec mě pohltil příběh a Invinciblebla jsem si docela užil. Líbí se mi to pomrkávání po ostatních comicsech i necomicsech, bavil mě nosný příběh a vydržel jsem napnutej, co z toho vyleze. Rozuzlení je nakonec docela jednoduchý, ale rozhodně nezklame a tak i přes pár chyb a slabších míst, můžu dát spokojené čtyři viltrumy. Občasná brutalita už moc nepřekvapí, ale "masakr metrem" i tak potěšil svou nápaditostí. Největší chybou pak možná je, že Invincible přišel v době, kdy už všichni Watchmenové, Boysové a další, superhrdinským comicsům zrcadlo nějakou dobu nastavují a tak prostě nedělá žádnou díru do světa.

Myslím, že až si Americkou noc pustím znovu, což udělám určitě, tak vytočím hodnocení na plnou, protože je to opravdu krásnej film. Milej, jemnej a nevtíravě vtahující. Což vzhledem k tomu, že se v něm téměř nic nestane, je ohromující. Truffaut, hrající režisér, i herec režírující, film miluje, miluje své kolegy, miluje ten život. Pro mě bohužel přišla Americká noc trochu moc pozdě, takže jsem pouze trochu odtažitě docenil všechny kvality filmu a nezamiloval se. Příště to vyjde. Čtyři vržená koťátka. PS: jako milovník Mňága: Happy Endu a dalších Zelenkových mystifikací, jsem alespoň konečně viděl, odkud přichází Zelenková inspirace.

Travis the Taxikář má Vietnam, Chase the Tlapka má Adventure city. Každý si neseme nějaká ta traumata, ale jen odvážné Tlapky se jim postaví čelem. Nemám moc rád animáky, Pixar mě extra nebere, takže vždycky pečlivě volím na co s dětma půjdeme. Televizní Tlapkovou patrolu mám někde mezi nezajímá - nesnáším, zrovna podle toho, jak dlouho je zapnutá. Ale když je ten konec prázdnin, tak jsem se hecl a byl příjemně překvapen. Je to akční, dobře to vypadá, v rámci animáku a Tlapek nebývale opulentní a je to krátký. Vůbec mi to nelezlo na nervy, naopak jsem se docela bavil, i když dějově je to samozřejmě v podstatě natažený díl seriálu, v kině mě to nějak převálcovalo a já odcházel spokojený. Jasně, je to pořád Tlapková patrola...ale dá se to parádně zkousnout. Čtyři OK (co jinýho než) tlapky. PS: vtip s merchandisingem dobrej a dospěláky v kině zoufale nedoceněn.

Předpokládám, že nadšení v roce 1979 převážilo nad schopnostmi a to je asi to, co drží tenhle kult při životě dodnes. Díky nadšení na mě Phantasm působil zvláštně svěže. Nadšení převážilo nad neexistencí děje, hloupostí hlavních hrdinů, kteří se tak neuvěřitelně naivně a aktivně vrhají do akce, zase se z ní vrací a opět znovu vrhají a vrací a... Všechno ve filmu je tak mile hloupé a naivní, že jsem se musel usmívat a při závěrečném "twistu" už jsem se smál na plno. Zároveň má ale film výbornou hudbu a nejen díky ní buduje po většinu času solidní atmosféru. Atmosféru, která jej povýšila nad ostatní podobné outdated věci. Horror to samozřejmě už dávno není, jestli kdy vůbec byl. Doporučuji pouze na vlastní nebezpečí a dám 4 slabší prázdné rakve.

Každej by měl mít kámoše jako je Zeke. A nikdo by neměl poslouchat jeho rady. Standardní puberťácká (použil bych populární coming of age, ale nepoužiju ;-)) dramedie, kterou nad průměr povyšuje sympatický casting a všude zmiňovaná přítomnost (nebudu psát herecký výkon, protože já si myslím, že Davidson ani moc nehraje) Petea Davidsona. Jede si to vyjetýma kolejema, až na výjimky to nepřináší nic extra novýho (- spal jsem ti s holkou.... - takže už nejsi panic, super!), ale sympaticky to, stejně jako často život sám, nakonec nic nevyřeší a jen to tak odplyne. Čtyři příjemně strávený ne moc kašlavý jointy. PS: Strašně se mi líbil táta hlavního hrdiny a já furt odkud ho znám...

Už jsem to říkal a řeknu to ještě jednou. Jak jsou v tom děti v ohrožení a tady navíc táta-dcera vztah, tak jsem hned naměkko. To se může odrazit i v mém hodnocení Fractured. Zároveň jsem u thrillerů typu Fractured velmi lehce napnut a pak už stačí jen, aby to nebylo úplně hloupý. A to je v podstatě sumář Samovy pouti špitálem - napínavý, ne úplně hloupý. Ale abych si to hodnocení trochu odůvodnil. Anderson parádně buduje paranoidní atmosféru, pomáhá si v tom nemocnicí jako z pekla a celkově dokáže udržet tempo a napětí po celou dobu. Když je třeba trochu twistovat a zamotávat divákovi hlavu, spadne filmu trochu řemen a už už by mě to ztratilo. Ale jako kdyby to režisér věděl, hned co nejrychleji tlačí děj kupředu a tak i když je konec trochu předvídatelný a ne úplně povedený, člověk si tuhle thrillerovou jednohubku užije. Nečekejte moc, dostanete akorát. Čtyři slabší žlutý šály.