husokachna

Já mám nějak jako strašně moc otázek a jsem celej rozpolcenej. Očividně (doufám) si dělají srandu a parodují sebe nebo svou generaci, nebo jinou ještě mladší generaci nebo něco. Ale ono je to špatný a jestli je to takhle špatný záměrně, tak je to geniální, ale zase to postrádá jakýkoliv smysl :-D. Ale nedokážu uvěřit, že je to takhle špatný záměrně, protože hrát tak dobře, že hraju tak strašně, to je herecká masterclass a tou asi Adina a její crew neprošli. Celkově je to totálně o hovně, což je možná taky záměr, ale tak jako u "Silver lake" i tady mi chybí klíč. Ale na rozdíl od Silver lake, tady bych ten klíč asi ani nechtěl obdržet, protože bych to nemusel ustát. Jinak samozřejmě i díky Čelistem na Waveu nejlepší hlášky ever (literally) a Adina by si je měla nechat patentovat. Odpad tomu dát nemůžu, na to ty hlášky moc žeru, takže musím dát pět holčičích hoven, bro. EDIT: potom, co jsem si všiml, že to bylo nominováno na Ceny české filmové kritiky v sekci krátký film, musím změnit hodnocení na odpad, protože mi to přijde jako výsměch všem, kteří chtějí dělat film.

Jedeme to s manželkou možná už potřetí. Ona proto, že to má ráda, já proto, že je to taková guilty pleasure a že se můžu bavit s obrazovkou a nadávat jí. Je to ale hrozný. Dvořák se ve studiu pitvoří, v roli Svatopluka chvilku hraje Svatopluka, občas mu to ale ujede a je z něj Dvořák (kdyby to nebylo tak blbý a starý, řekl bych, že je to meta a pomrknutí na diváka). První díly jsou ještě docela zábava, ke konci už je to ale docela křeč a otrava a to jejich hlasování je výborná šaškárna a nejvíc se nasměju, když paneláky blikaj :-D. Za prvních pár dílů dám dvě dietní porce, ale dobrý to není. PS: Nejradši mám Pivaře, s tím ožralým debilem "tak ono se mi tady nevěří". Takhle debilní, kdyby to bylo celý, dám za pět.

James se nepoučil, v mnoha ohledech opakuje a možná i prohlubuje chyby jedničky a jde to vidět na hodnoceních i reakcích diváků po představení. Ano, je to možná chvílema zdlouhavý, ano, postavy by potřebovaly víc prokreslit a emoce vypilovat, příběh je v podstatě neexistující a někdy (ale opravdu jen někdy) mi Way of Water připadal jako sebeparodie (krabí roboti...). Navíc jde silně cítit, že wow efekt, který měl první díl, je prostě pryč. ALE...ALE...všechny racionální a objektivní námitky a připomínky spláchne oceán Pandory jednou velkou nádhernou vlnou a kdo by mi po shlédnutí tohoto filmu řekl, že by nechtěl být Na'vi, ten je mrtvej uvnitř. I v tolik vzpomínané prostřední části jsem se nenudil ani minutu a užíval si antropologicko-přírodopisný dokument. Maličko mě možná rozhodil uspěchaný a až nefunkčně zkratkovitý začátek, ale pak jsem pochopil, že James je v tomto ohledu něco jako ty jeho futuristické stroje....efektivní až na dřeň. Jde si za svým a vše podmiňuje jedinému cíli.  A tím je vyprávět o Eywě a Pandoře. Proto jsou i postavy trochu ploché. Cameronovi jsou podle mě ukradené. Hlavní hrdinkou je Eywa a tu nám James představuje a vykresluje celé dvě hodiny. A to tak dokonale, že jsem při nevyhnutelném závěrečném střetu chtěl řvát na celý kino, zabte je, zabte ty svině lidský do jednoho. Tep jsem měl, jak když jdu do čtvrtýho patra a u toho jím pizzu (což nedělám, ale kdybych dělal, tak bych měl tep jako u sledování závěrečného dějství Avatara  ;-)). Škoda jen, že James tuto mou zainteresovanost nevyužil o trochu lépe a tak jako všechno, co se přímo netýká Eywy, závěr trochu uspěchal. Ale long story short, filmařská perla s pár vadami na kráse a kdybychom tomuhle dál míň než pět, tak budu muset jít a zrevidovat veškerá svoje hodnocení u Marvel odpadu na jednu až dvě hvězdičky. Zřím Jamese a na Pandoru se ještě letos vrátím...

Z Havaje se přesuneme na Sicílii, ale existenciální peklo boháčů a zbohatlíků zůstává. Jen je druhá série trošku méně konzistentní a méně úderná než série první a v mnoha ohledech za ní pokulhává. Pořád je to ale výborná zábava a "velká nádhera". Přijde mi, že se trošku spěchalo a kdyby se piloval scénář mohla to být perla. A už se asi nikdy nedozvíme, jestli Greg doprdele někoho má... Dávám čtyři vystajlované high class gaylordy.

Je to jeden z těch filmů, u kterýho jsem přesvědčen, že není blbej, že jsem blbej já a chybí mi klíč, jak ho číst. Od určité chvíle jsem si třeba říkal, že je to celý alegorie rozchodu a vyrovnání se se ztrátou. Ale co pak všechno to ostatní, co mi do toho nezapadá? Jednotlivosti jsou super, Andrew dokáže svýho smradlavýho divnýho pavouka hrát tak, že mě baví a neodradí, Mitchell má režii v malíku a dobře se na to kouká. Z celku mi ale zůstává pachuť na patře a pocit, že si se mnou někdo tak trochu vytřel zadeček a že polovina věci ve filmu byla jen vata/nesmysl/vějička, která měla udělat film zajímavějším, než ve skutečnosti je. Měl bych asi dát pět a nebo odpad, ale v tomto případě budu srab a dám tři mrtvé z nebe spadnuvší veverky.

"Sága" Fear street jde do finále, je třeba spojit linky, pointovat a překvapovat. A bohužel čím víc víme o prokletí Shadyside, tím méně zajímavá Ulice strachu je. Díky tomu u mě hraje prim první díl, který pořád ještě hrál s pár kartami neodhalenými a tak budil zdání tajemna. Tím, že se vše dozvíme, zbývá už jen povinnost dotáhnout věci do konce, potrestat hříšníky a předat nějakou katarzi. A i když se na to opět docela dobře dívalo, pointa se mi líbila, i když nebyla nijak překvapivá a rozdělení na dvě části podle mě film zachránilo, jde vidět, že ta nezávaznost a "pohodovost", kterou jsem u předchozích dílů chválil, brání většímu zainteresování a katarzi. A tak je třetí díl nakonec jen povinným zakončením a vyšuměním do ztracena a čtvrtý díl by byl už na škodu. Ale jako "horrorová" sága pro puberťáky to docela obstálo a má to svoje plusy. Zůstanu u třech standardních prokletí a nelituju času, protože jsem zrovna takový průměrný výplach potřeboval. PS: hledá-li někdo realističnost u filmu podle Stop hrůzy (lesbičky ve středověku, pane bože) a chce-li někdo, aby Netflix nedával všude černochy a asiaty, možná by měl hledat chybu hlavně u sebe a čučet na něco jinýho.

Je to žánrově čistější a přímočařejší než jednička, což může být jak plus tak i výtka. U mě to zůstalo v konečném sčítání spíš mínusem, protože to do žánrů nepřináší nic nového a je to takový Pátek třináctého light, co neurazí nenadchne. Je to takový most mezi prvním a třetím dílem a doplnění bílých míst v mytologii čarodějnice Sarah Fier. Díky soundtracku a opět celkově nezávaznému fajn tónu se na to ale opět docela dobře kouká a tak bych dal takové průměrné tři červené lišejníky.

Přistupoval jsem k tomu jako, kdybych si vzal do ruky po letech Stopy hrůzy. Takže takovej trochu guilty pleasure brak, kterej se dobře čte a dokáže vás za určitých okolností (že moc nepřemýšlíte) vtáhnout. A v podstatě to jsem přesně dostal. Je tam pár zajímavých momentů, super devadesátkový soundtrack (který je ze začátku strašně na sílu tlačený, ale postupem děje se to spraví), docela sympatický obsazení, příjemnou "nezávaznou" :-) atmosféru a pěkně to šlape. Na druhou stranu je to samozřejmě strašně blbý, generický, neuvěřitelně "vanilla" ve všech ohledech (hlavně v definici - horror to určitě není, já jsem posera a tohle mě nevyděsilo snad ani jednou) a bohužel to vůbec nevyužije zajímavou premisu dvou měst, jednoho prokletého a druhého sluncem zalitého, ale to už bych chtěl asi jiný film. Dal bych skoro čtyři useknutý ruky, ale dám tři velmi silný prokletí. PS: Protože moc nejedu Netflix, nikdy jsem nechápal ten humbuk kolem jejich LGBT propagace. Ano, i v tomhle filmu jsou hlavní hrdinky lesbičky. A ano, ze začátku mi to trochu vadilo, ale hlavně proto, že mi to v konceptu "devadesátkový slasher jako tenkrát" vůbec nesedělo. Ale postupem času si mě holky získaly, v rámci příběhu a jejich charakteristiky to bylo na standardy žánru pěkně odůvodněno, a nemám s tím vůbec problém. Jen bych chtěl říct, že je vrchol pokrytectví cpát všude menšiny a LGBT a nemít v hlavních rolích ani jednu hnusnou holku. #uglyfacematters

Nakousne to tolik zajímavých věcí - Adamova posedlost lezením, obětování a neskutečná náročnost sportu na úrovni, jakou Ondra dělá, zmařená kariéra partnerky/manželky Ivy, Adam Ondra lezecký bůh a bohužel těsně neúspěšný olympionik - až je pak člověku líto, že žádnou z těchto snad trochu kontroverzních věcí nevytěží dokument pořádně a klouže trochu po povrchu. Ale jedním dechem dodávám, že by bylo nefér vyčítat dokumentu s názvem Adam Ondra tahle "selhání". Jako film, který má méně zasvěcené seznámit s tímto fenoménem sportovního lezení, funguje na výbornou, kamera je parádní (fyzické "close-upy" na Adama při tréninku mi byly až nepříjemné a parádně vtahovaly a ilustrovaly), dobře to odsýpá, díky olympiádě to má nějaký oblouk, takže za mě čtyři zdeformovaný prsty na nohách a slibuju, že příště už někam vylezu. PS: A určitě je to lepší než "Honzo, pojďte k nám The Dokument".

Dexter mi pomáhal učit se anglicky a někdy i jiné řeči (omelette du fromage mě provází do dnes) a byl pro mě závanem exotiky v době, kdy ještě člověk nebyl přehlcenej obsahem odevšad. I když měl slabší i silnější chvilky, pořád to byl (a je) parádní mix zábavy pro mladší i věkově pokročilé. Čtyři, jak jinak než, sýrové omelety.