husokachna

Právem kult a bez debat úžasně nadčasový film. Kdyby tomu v druhé půlce maličko nespadl řetěz a kdyby nebyla vedle té geniální a bezchybné půlky první, trošku nedotažená, tak bych dal hvězdiček deset. Takhle dám maličko slabších pět a jsem strašně rád, že jsem si tenhle rest doplnil a dokonce na plátně. Smál jsem se, trpěl s Dustinem, zamiloval se a moc si to užil. Duo Simon/Garfunkel je parádní třešnička na dortu.

Nakousne to tolik zajímavých věcí - Adamova posedlost lezením, obětování a neskutečná náročnost sportu na úrovni, jakou Ondra dělá, zmařená kariéra partnerky/manželky Ivy, Adam Ondra lezecký bůh a bohužel těsně neúspěšný olympionik - až je pak člověku líto, že žádnou z těchto snad trochu kontroverzních věcí nevytěží dokument pořádně a klouže trochu po povrchu. Ale jedním dechem dodávám, že by bylo nefér vyčítat dokumentu s názvem Adam Ondra tahle "selhání". Jako film, který má méně zasvěcené seznámit s tímto fenoménem sportovního lezení, funguje na výbornou, kamera je parádní (fyzické "close-upy" na Adama při tréninku mi byly až nepříjemné a parádně vtahovaly a ilustrovaly), dobře to odsýpá, díky olympiádě to má nějaký oblouk, takže za mě čtyři zdeformovaný prsty na nohách a slibuju, že příště už někam vylezu. PS: A určitě je to lepší než "Honzo, pojďte k nám The Dokument".

Správně divná a ujetá nekomediální (asi) alegorie, u které jsem se i nahlas zasmál, což se mi normálně nestává. Ale pozor, humor je na Ivanově faře dodáván obzvláště načerno a vysušený (-tys mi zabil kočku -ne, on ji nezabil, byla stará a umřela náhodou, když jsme kolem ní stříleli), hlavně díky standardně úžasnýmu Madsovi, ale i díky zbytku solidně dementně ujetýho obsazení. Co se biblické alegorie, otázky víry a všeho, co si člověk může ve filmu najít na úrovni duchovní týká, radši pomlčím, já se koukal na fajn divné komediální drama a to mi stačilo. Jsou to slabá čtyři Adamova jablíčka.

Brad má trauma, všechno nám to poví a bude u toho lítat vesmírem na kusu plechu. Ad Astra vypadala v trailerech zajímavě, slibovala mnohé a nesplnila nic. Od prvotní nehody na "stožáru", která má v traileru koule a ve filmu se rozplizne v pád padákem po neuvěřitelně dementní a uspěchanej konec. Chápu, o co Grayovi asi šlo, ale ať se na mě nezlobí, nemůžu si s ním filozofovat nad osamělostí člověka ve vesmíru, když nechá Brada (mírné SPOILERY ahead): infiltrovat raketu ve startu, odrážet se k letu vesmírem z rotující antény a následně surfovat, střílet lidi v honičce buginama po měsíci a podobně. A všechny tyhle béčkové (možná i céčkové) propriety by mi vůbec nevadily, kdybych dokázal s filmem jít a dýchat. Ale Bradův G.I. Astronaut je představen uspěchaně a přes všechno civění, psychologické evaluace, voiceovery a flashbacky to pro mě není životná postava. Vše je podáno tak nepochopitelně (viz třeba jeho vztah k manželce - jak spolu dlouho žili, jak se rozešli, proč, jestli to bolelo...), že mě to spíš od Roye odstrkuje a odcizuje. Jeho vztah k otci mi byl úplně u prdele, i když Brad jehož tep nikdy nepřekročí 30, ale je ukázkovej psychopat, mi to vysvětloval na desetkrát, jak ho to strašně bolí a zžírá. Zápletka nedává smyslu ani za mák, celá Royova pouť je totálně zbytečná, celý problém s "výboji" je slátanina (Royův otec má mašinu na antihmotu, aby mohl doletět k Neptunu, ale Roy o pár let později tam mastí na normální raketě, nebo já nevím...ono je to asi jedno). Na konci už jsem se smál a vymýšlel si největší debility, co se můžou stát (z nichž jedna největší - anténomet - se naplnila), chtěl jsem, aby už Roy držel hubu, ale on si Roy pořeší, co potřebuje, ještě nám něco vysvětlí a když přišla Liv, tak už jsem se smál nahlas. A to opakuju, že všechny propriety pro mě byly potenciálním plusem. Miluju Malickovu Tenkou červenou linii, která je prošpikovaná voiceoverem a pseudofilozofováním, dlouhý záběry, Max Richter, vesmír, Brad, filozofická sci-fi, to všechno je můj šálek kávy. Ale tohle byl tak úmornej, hloupej, nudnej a otravnej film, že mě to skoro fyzicky bolelo. Vzhledem k production values bych tomu asi normálně dal víc, ale vzhledem k tomu hodnocení zde, musím být extrémní. PS: Brad je pořád až nechutně krásnej. PPS: A v kině to strašně smrdělo.

Jednou za čas potřebuju film, ve kterým jde úplně o hovno, kde není napětí, protože vím, že se nikomu nemůže nic stát a všechno je to jenom tyátr. Adamsovi jsou v tomhle dokonalý, tu teatrálnost mají díky Gomezovi a ostatním totálně zmáknutou, v jejich životě se odehrává obrovské drama a vy se skvěle bavíte. Dvojka mě bavila i víc než víc než první díl, kdy díky rozdělení děje mezi dětský tábor (který je dokonalým ztělesněním pozitivního zla) a Festerovy milostné lapálie, zmizela hluchá místa a já se skvěle bavil i poněkolikáté. Skoro pět otřesně hnusných hvězdiček.

This is our last dance. Pro mě, jakožto otce dvou dcer, trefa do černého. Chtěl bych o Aftersun strašně moc napsat, ale je lepší o něm nic moc nevědět, aby si člověk užil jeho atmosféru. Miluju ten film, miluju ústřední dvojici a jejich protagonisty, kteří jsou přesní, Under Pressure už pro mě nikdy nebude jako dřív a plakal jsem. To asi stačí... Pět all inclusive pásků. PS: a je to debut...wow.

Hodně špatnej derivát, kde je špatně skoro všechno od příběhu a scénáře, po techničtější stránky filmu jako je animace a hudba.  Valérii se to celkem líbilo a Mariana usnula, což je ale jejich standardní setup, takže to nic nevypovídá o kvalitách filmu. Jedná uzívaná Amazonka.

Ševcovská pohádka. Díky Mattovi se na to dobře kouká (on je prostě boží a i když je to pořád trochu Matt Damon, co hraje, tak vždycky dodá filmů životnost), díky Benovi to fajn odsýpá. Má to spoustu mezer, nedotažeností, zvláštních motivací (šéf Phil změní názor z minuty na minutu a rozhodne se jít do největšího precedentu v historii sportovního marketingu, jen tak, i když víc než půlku filmu prudil a byl proti všemu) a je to trochu neučesaný, ale každopádně je to asi nejlepší film o botě od dob Werner Herzog eats his shoe. Není to hardcore vrstevnatý drama, spíš feel good pohádka o americkém snu, odsýpá to, baví to a maličko "vzdělává", osmdesátky jsou sympaticky nepřepálený a když jsem vyšel ven, zatoužil jsem vlastnit jedny Jordan Airy, takže to asi není špatnej film. Tři lepší bublinky do podrážky.

Je s podivem, že jsem ještě nehodnotil Ajťáky. I přes pár maličkostí, které bych vytknul, mě tenhle typ absurdního humoru, zejména v podání vypatlaného otce a vypatlanějšího syna Reynholmových, bavil téměř bez výhrad. Takže bych chtěl poděkovat všem, kteří se na seriálu podíleli, ale zejména těm, bez kterých by tato sympatická absurdní jízda korporátem nemohla vzniknout a tím myslím samozřejmě jádro i tmel celého štábu, kreativní a inspirující lidi, kteří vtiskli celému seriálu autentickou a osobní tvář. Nemyslím tím samozřejmě nikoho jiného než lidi, kteří ve filmovém studiu uklízí záchody. Pět hoven na čele.

Nostalgie je mrcha ošidná. Žral jsem Akta X, miloval je, jako asi každej z naší generace. Fox byl největší bojs a Dana středobod vlhkých snů. Když jsem si ale pro radost pustil s (velkým) odstupem času pustil pilotní díl, shledal jsem, že je to tak blbý, až jsem se musel smát.