Bukk

Awww, rozkošné. Oddychovka jako dělaná na večer pod mrakem nebo jen na zabití nudné chvilky. Jsem ráda za dobré konce, u některých filmů to prostě nevadí, u animáků obzvlášť. Steve byl zajímavou volbou pro hodného padoucha, nedokázala jsem si to vůbec představit. Nakonec to dopadlo v jeho prospěch a já se stihla ještě na úplný závěr zamilovat do jednorožců. One big unicorn strong and free, thought he was happy as he could be...

(oba díly) Se zdejším hodnocením nemůžu nic víc než jen souhlasit, protože je to opravdu zasloužené. Nebyla chvíle, kdy by se něco nedělo, a i když se nedělo, tak se vlastně dělo. Chápete doufám. Byla jsem pohlcena atmosférou a někdy téměř zázračnými scenériemi a společnost mi k tomu dělali charismatičtí dospělí muži, kterým nechybí smysl pro humor a zápal pro danou věc. Neleknou se jen tak něčeho a spolu s týmem jsou lidem schopni prezentovat fantastická dobrodružství, kde o ztráty a nálezy není nouze. Opravdu brilantní, nemám co dodat. Snad jen, že si mé >>díky<< zaslouží Netty, která mi Africký Speciál doporučila. :))

Se zdejším hodnocením nemůžu nic víc než jen souhlasit, protože je to opravdu zasloužené. Nebyla chvíle, kdy by se něco nedělo, a i když se nedělo, tak se vlastně dělo. Chápete doufám. Byla jsem pohlcena atmosférou a někdy téměř zázračnými scenériemi a společnost mi k tomu dělali charismatičtí dospělí muži, kterým nechybí smysl pro humor a zápal pro danou věc. Neleknou se jen tak něčeho a spolu s týmem jsou lidem schopni prezentovat fantastická dobrodružství, kde o ztráty a nálezy není nouze. Opravdu brilantní, nemám co dodat. Snad jen, že si mé >>díky<< zaslouží Netty, která mi Africký Speciál doporučila. :))

Musela jsem si na hodnocení nechat den na rozmyšlenou. Film jsem musela po hodině zastavit a dát si oddech, nabrat novou sílu a pokračovat. To sice nevyznívá vzhledem ke snímku moc pozitivně, ale musím říct, že jsem si to nakonec užila. Chvílemi se to táhlo, ale v takových situacích to zachraňovalo to prostředí. Mám prostě ráda rozhlížení se po cizích krajinách. Plus body jsou za Judi Dench, té dámy si neskutečně vážím a jsem ráda, že byla pomyslným vypravěčem. Zvykla jsem si na tempo, jakým vše bylo podáno a konečné vyznění a optimismus vše vytáhlo na takové lehce nadprůměrné podívání.

I po tomhle filmu pořád nechápu tu tajemnou auru kolem Clooneho, která udolává a dostává pod palec denně milióny žen (a mužů). Je to tím jeho hlasem? Vystupováním? To nevím. Každopádně role byla dobře udělaná, ale hotová jsem z toho zrovna nebyla. Ve výsledku to nebylo nic šokujícího, ale některým rozhovorům a situacím se dalo věřit. Jen ten zvrat v jedné fázi se mnou nijak nezamával, což si myslím, že měl.

Prvních pár minut jsem pomalu ztrácela naději o kvalitě tohoto filmu, ale Stephena Merchanta mám upřímně ráda a i když tam měl jen pár štěků, tak jsem to vydržela nejspíš i kvůli němu dokoukat a pak si uvědomila, že to nebylo vůbec špatné. Těch trapných situací tam nebylo málo a ty dokonce slušně pobavily.

Občas to bylo tak blbé, až to bylo vlastně k smíchu. A na konci jsem skončila s úsměvem od ucha k uchu, protože to bylo prostě hezké. Začínám mít v oblibě vybírání filmů podle úplné náhodilosti a nečíst obsah se vlastně někdy vyplatí. Navíc Jasonovi Segelovi tyhle role na pohodu svědčí, je to komediant sám o sobě a nejspíš si ho do budoucna nenechám zase ujít, pokud bude ta možnost.

Je hezké sledovat seriál, kde pro vás na 45 minut přestane existovat okolní svět. Vážně zase jednou zážitek, kdy je zbytečné přemýšlet nad dějem nějak dopředu, protože ty mind fucks jsou na denním pořádku. Vzhledem k tomu, že jsem na filmy takového rázu celkem strašpytel, tak jsem sama málem nevyšla z údivu nad tím, jak jsem si všechny ty zvrácenosti vychutnávala. A to vážně nekecám. Je to docela i vztahovka, všem se pomalu ale jistě hroutí jejich světy a nadšeně (a někdy s děsem, pokud se jedná o oblíbence) se dívám, co kdo nějak dokope nebo koho kdo oblbne v míře, kdy je to na hranici únosnosti. A upřímně, večeře mi nikdy nechutnaly tak lahodně, jako když si u toho pustím právě Hannibala. Prostě to k tomu patří! Vážně nechápu, co mi trvalo tak dlouho si ho do topky přidat. Opravdu ne. ^^

Nesnáším tyhle inspirativní příběhy, kterým člověk prostě musí podlehnout (pokud má teda k tomu sklony jako občas já). Jak se mám jako potom cítit? Takový ten pocit --desperate-fucked up-amazed-I need a life-- zároveň, to se nezažívá zas tak často, a proto mi nevadí se jednou za čas do toho zase dostat. Vážně jsem ráda, že jsem měla čest tohle vidět.

Yeah, it got kind of rough, it seemed like hoping never mattered enough, But then it ended with me falling in love, because it brought me to you....Kousek zase jedné skvělé filmové melodie. :) No co jinak dodat...užila jsem si to opravdu nádherně. Je fajn vidět zase něco, k čemu nemá člověk vlastně moc co dodat. Mám čirou radost a nebojím se jí šířit dál! Vztahy jsou předurčeny být neustále hnací silou filmového průmyslu a jednou za čas se povede něco, co vás možná nijak nezmění, ale na konci stejně máte ten pocit "Páni, je tohle vůbec možný?" a ten čas, který se občas vleče, tak je tu tam a vy nevíte, co si pustit příště, protože tohle nějakou chvíli bude zase film, který půjde těžko z hlavy.