Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Komedie
  • Horor

Recenze (478)

plakát

Přízrak (2017) 

Čistý nezávislý ART s jedním monologem o smyslu života a další hodinou a půl naditou prostěradly různých tvarů a velikostí. Nedozvíte se, jací duchové ve filmu vystupují, proč tam jsou, dokonce se ani nedozvíte, proč tam následně nejsou, protože duch zmizí, když si přečte papírek s textem, který neukáže do kamery. Můžete si tedy hodinu a půl zadumaně mručet nad náhodně seskládanými záběry, ve kterých nechybí ani scéna z dobývání divokého západu. Vzbudil jsem teď Váš zájem? Tak to se upřímně omlouvám. Pasáže, ve kterých se některá z postav dívá z okna/do zdi/snídá/sprchuje se déle než půl minuty nepřerušovaného záběru jsem přeskakoval. Zhlédnutí filmu mi tedy zabralo něco málo přes půl hodiny. Abych zde mohl napsat tento komentář, musel jsem tedy Ghost Story věnovat o půl hodiny více pozornosti, než si zaslouží. Ale vy se díky němu můžete z mých chyb poučit a jít místo toho třeba žehlit. Nebyl to tedy ztracený čas. PS: pokud nyní někdo doufá, že film obsahuje i více než půlminutový záběr na sprchující se Rooney Maru, neobsahuje. Ten jsem si vymyslel a kdyby tam byl, pochopitelně bych jej nepřeskakoval. Jedna hvězda ze ten existenciální monolog v druhé polovině. Není ničím objevný, ale protože se jedná o jednu z mála scén, v níž se mluví, doslova mne nadchla. Na zbytek stopáže už ale zase nastoupila mlčenlivá pochodující prostěradla, takže nic. Nic. Nic. Nic…nic.

plakát

Ztracen v džungli (2017) 

Parta hipsterů ztracená v džungli je rozhodně zajímavější materiál než člověk stojící na mině (Mine), člověk zaseknutý ve skále (127 Hours) a jiní osamělí lidé v jiných dvouhodinových filmových dobrodružstvích. Občasné promluvy k sobě jsou křeč, stejně tak je pravda, že jak hipsterů ubývá, ubývá na zábavnosti. Halucinace posledního hipstera jsou ale nápadité, dějposouvající, a jak se zacílí na záchrannou operaci, začal jsem být dokonce napjatý. Částečně také proto, že jsem film viděl ve vlaku a do poslední chvíle jsem si nebyl jistý, zda to dám do závěrečných titulek (nedal). Osobně bych si vyhalucinoval hezčí indiánku, ale to je tak asi jediná výtka. Slušně vygradovaný závěr, kde už nikdo neví, co je skutečnost, trochu kazí dialogy typu „zachránil jsi mi můj život! Ne ty můj!“ zvláště ve chvílích, kdy jsou doprovázeny malými indiánskými holčičkami dojemně nosícími kytky. Ale ty čtyři tam nechám. V pohodě dobrodrůžo.

plakát

The Punisher (2017) (seriál) 

Vaty jako ve vycpaném mývalovi. Bernthal je boží, samotná postava Punishera bohužel vydá na dvouhodinový revenge film, ne na desetihodinový seriál.

plakát

Blade Runner 2049 (2017) 

Po dlouhé době se mi stalo, že jsem na konci nejen nechápal, o co komu vlastně šlo, ale ani proč jim o to šlo, a proč pro dosažení svých cílů zvolili zrovna tenhle postup. Myslím postavy, i když pro tvůrčí tým to možná platí taky. Původního Blade Runnera jsem neviděl a jedno z vysvětlení je, že se skutečně předpokládá, že postavy známe a u těch, kdo se tam objeví na pár momentů, prostě víme, proč se tam objevili, o co jim jde a proč. Protože z filmu se to fakt nedovíte. Je až s podivem, kolik nedořečeného se vejde do skoro tříhodinového (!) materiálu. Když jsem u Blade Runnera usnul poprvé, táhlo na desátou, ok. Podruhé jsem usnul v šest v podvečer, což se mi stalo naposledy u Lynche na střední. Hypnotický střih/hudba/kamera/režie je působivý, ale má silnější účinky než Hypnogen (ano, dal jsem si práci, a jen kvůli tomuto komentáři si vyhledal nejznámější lék na nespavost:). Villeneuve mě nenadchnul už příchozími, zde jen potvrzuje škatulku člověka, který si zjevně točí co chce, točí to kvalitně s jasným záměrem, ale mě to míjí. Alibistické tři, ale jestli se mě na nového Blade Runnera někdo zeptá, fakt nevim, co o tom říct. PS: řada postav se chová vyloženě idiotsky, Raynolds aka K měl tak třikrát schytat kulku do hlavy. Místo toho mu dají nakládačku a postava, která doteď všechny zabíjela na počkání, ho nechá ležet na zemi a odejde, aby ho někdo jiný zachránil. Což tak nějak čekáte u komiksu, kde pobíhá chlapík v legínách se štítem s americkou vlajkou, tady je to až absurdně nemístné.

plakát

Sněhulák (2017) 

Jediný Nesbo, kterého jsem nečetl, takže jsem se těšil. Nejvíc ve mě zůstal gumový Val Kilmer, který už by skutečně neměl hrát. Ne, že by teda tady nějak zvlášť hrál. Což bohužel platí o většině zúčastněných, Fassbender si jen přišel pro výplatu, ostatní, by snad mohli zvládnout víc, ale to museli mít ve filmu víc než párminutový štěk. Některé dějové linky jsou zde čistě proto, že jsou v knize a vycházejí z předchozích dílů nebo děj směřují k dalším. Pro nečtenáře knih to musí být ještě větší bordel, protože chytit se nejde ani hlavní zápletky, která...která by stačila, nikdo od tohoto žánru nečeká víc než macho detektiv vs. magor. Je svým způsobem sympatické, že Fassbenderův detektiv určitě není macho, by dokonce je to takový obyčejný packal s lahví, kterému občas něco vyjde, občas ne. Takže to snad ještě...ale záporák. Když pominu fakt, že se zabije sám tím, že omylem šlápne do díry v ledu (wtf??), za celý film např. není vysvětleno, proč vlastně stavil ty sněhuláky. A to ve filmu, kde sněhuláků plná...a který se podle nich jmenuje? Přísahal bych, že dokonce trailer je plný záběrů, které pak ve filmu nejsou, což zřejmě souvisí s na poslední chvíli přizvanou Thelmou Schoonmaker, která ze zoufalého materiálu měla sestříhat film. Nepovedlo se. Fakt ne.

plakát

Wind River (2017) 

Drsná země, drsní lidé. A hodně sněžných skútrů. A hodně divná hudba, kdy si povětšinou nejste jistí, je-li to zvuk toho skútru, kvílející vítr nebo umírající žirafa. To je ale asi tak jediná výtka a pokud Vám nevadí místy až westernová atmosféra, není co řešit.

plakát

Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta (2017) 

Vzhledem k podařenému finále, které skoro funguje i emočně a vytáhne Salazara na třetí hvězdu, je skoro škoda, že 4 (5?, 6?) piráti nejsou moc dobrý film. Sparrow, i když výrazně snesitelnější než minule, je pořád otravný a ve chvíli mohutných skoků z děla na dělo je řekněme...na dělo...leč humor stranou! Je to hrozně uspěchané. není čas na normální dialog, hlavní dvojice není špatná, ale nemají kdy si vytvořit chemii a když v závěru dojde k jistému shledání jisté staré známé dvojice, nemá to vůbec připravenou půdu a dopad na diváka je nulový. Což je škoda. Z pirátů se definitivně stal kvalitní, leč pouze produkt, u kterého se dá bavit, ale k parádnímu dobrodružství jedničky se už nejspíš nikdy nepřiblíží.

plakát

Válka o planetu opic (2017) 

Vzhledem k aktuální zálibě v digitálním šílenství a trendech nastavených filmovými komiksy DC je až s podivem, že někdo dokáže natočit film, v souvislosti s kterým není "letní blockbuster" nadávka. Není to válečný film, je to poctivé drama a Andy Serkis se už dočista stal opicí. Nejlepší velkorozpočtový film za hodně dlouhou dobu. Woody Harrelson a další přesný ansábl je už jen takový bonus.

plakát

Una (2016) 

Film a divadlo jsou dvě rozdílná řemesla. Což tvůrcům zřejmě nedošlo. Mendelson a Rooney Mara jsou zřejmě přesně takoví, jak si režisér představoval, ale....chtěl jsem dát tři především kvůli ústřední dvojici. Ale tohle je fakt úplně zabité...

plakát

Šerifská hvězda (2017) (seriál) 

1. série: Opět zajímavý posun v chápání slova "antihrdina". Rothův šerif je výrazně psychopatičtější než všichni čtyři záporáci, kteří mají alespoň motivaci. Roth je prostě z**d a tím celá motivace končí. Pro HBO už typický kontrast mezi stoprocentní řemeslnou stránkou a jistou realističností na jedné straně a místy až komiksovými charaktery na druhé (srandovní asi záporná postava ředitele ochranky ropáků) je už jen taková drobnost. Vrchol nastane ve třetím dílu, kdy sérii ještě jakž takž žerete ten psychologický podtext. Pak to chvíli tápe a závěrečné epizody jsou už je efektivní přehlídkou magora Rotha. Což by nezbytně nemuselo vadit, ale v tomhle podání mi to přijde jaksi neuchopené. Navíc charaktery nemají sílu na dvě série. Kdyby se vše uzavřelo ve standardním shakespearovském duchu všichni postřílí všechny, bez problémů bych šel o pár hvězd nahoru. V tu chvíli by to celé totiž dávalo jakýs takýs smysl. Takhle jde jen o oddechovou, byť profesionální, vysokorozpočtovou a místy značně brutální, ale pořád jen zábavu. Do druhé série se budu spíše nutit.