Bratr

Mám moc rád thrillery, které opravdu dokážou ždímat napětí od začátku do konce. Člověk má o hlavní hrdiny strach a do poslední chvíle v něm hlodá nejistota, že se na poslední chvíli může něco podělat a nedopadne to dobře. Punc skutečné události pak k té nejistotě přidá husí kůži a na perfektní film je zaděláno.

Pokud jsem se mnohokrát od srdce zasmál, mělo to smysl. A rád tak odpustím přílišné tlačení na pilu vyloženě oplzlý cohenovský scény typu útok drticích ňader. Na druhou stranu mám rád neohleduplný fóry a tady jich zase byla velmi slušná nálož.

Bohužel mi součást filmu o slepé dívce vůbec nedojala. V podstatě bych to viděl na redukci stopáže na čtyři staré dobré harcovníky - Nárožného, Balzerovou, Stašovou a Vetchého. Ti mě nejenom dojali, ale i rozesmáli.

Ačkoliv jsem v tomhle filmu viděl několik slabin, je neodiskutovatelné, že velmi dobře vypovídá o současných mužích a jejich neschopnosti k závazkům. Navíc se u toho ještě zasmějete, a to dosytosti. Jen jsem nepřestal přemýšlet, jaký by to bylo s bongem, nebo pořádným špekem...asi stejně dobrý...

Máte rádi Wallace a Gromita nebo Slepice? Nebudete zklamaní. Piráti nejsou tím nekonečně originálním přízrakem, jako původní Ardmaní kraťasy, ale nesou přesně tu správnou dávku humoru a originality, jakou člověk čeká. Piráti mají proti moderním animákům jeden bonus navíc. Ruční plastelínová animace filmu dodává atomsféru, kterou v pixaru podle mě nikdy nikdo nevykouzlí.

Ale jo. Poslední bondovka, kterou jsem viděl, bylo Zlaté oko a Skyfall je teda o kilometry dál. Jak zábavností, tak akčností. Parádní akční odreagování!

Aneb óda na téma, jak nadějný začátek filmu rozpliznout do podivného nic.

Pokud jsem po celou dobu trvání filmu fascinován, je to dobře. U Nebela jsem facinován byl. Je mi jedno, jestli to bylo rozvláčněné, jestli se tam málo mluvilo. Forma a styl vyprávění prostě u mě zapadly dokonale do sebe a vznikl výtečný film.

Nečekaná událost, jsem z toho upřímně nadšenej, je to nenápadný, žádná bombastičnost. Přesto naprostá senzace. Narozdíl od jiných tady si myslím, že to do první stovky, ne-li desítky rozhodně patří.

Naplno mě dostalo kouzlo nevyřčeného. Pokud váženému divákovi nestačí k zážitku dokovalý obraz, citlivá hudba a perfektně zpracovaný pohled na vztah mezi otcem a syny, nevím, co by už bylo nutné k uspokojení. Dost mě dostala Smetanova Vltava, kterou jsem až do posavaď viděl vždy spojenou s bublající vodou.