Anderas

Nevím co dodat k seriálům jako Twin Peaks, nebo právě Království, které vlastně definují podstatu mého kinematografického nadšení. Dvdčka s Královstvím jsem si pro efekt koupil přímo v dánsku a všechny díly tam vykoukal během jedné noci. Vážně nevím co k tomuhle napsat, buď království budete milovat, nebo vás to unudí k smrti ...

Ten IMAX stojí fakt za to. Seděl jsem hned v druhé řadě ve předu (což teda není ideální), ale k tomu, abych viděl kraje plátna jsem musel výrazně otáčet hlavou a i tak jsem "šev" reality s filmem vnímal jaksi zastřeně. Jinak řečeno, po dlouhé době jsem se zase stal sám součástí děje předemnou. Díky stereu a fantastické propracovanosti a "reálnosti" cg charakterů (ach ty jejich hluboké oči) jsem byl konečně na druhé straně plátna. Ano, Avatar je především technologický megaprůlom, protože děj sám o sobě by ve 2D a s tradičním rozpočtem a nejlépe bez scifi obálky steží někoho výrazně překvapil (aneb proč si nepustit za sebou Tanes s vlky, Vinetoua a Pocahontas), čímž nechci říct, že by byl špatný, trapný, hloupý, nebo nudný ... ale rozhodně není ani originální, chytrý, nebo propracovaný. Postavy jsou sice 3D, ale jako charaktery naopak trochu zploštily. Na lehce filosofický přesah (terminátor) můžete zapomenout rovnou. Jenže ani to nemusí být špatně, protože si nedokážu vybavit jiný film, který bych si v kině užil stejně fenomenálně jako mí hned vedle sedící rodiče v důchodovém věku. A to je zrovna kvůli tomu, že je příběh natolik univerzální, srozumitelný a pravdivý, jakkoliv už budeme coby namlsaní "filmoznalci" prskat zlostí. Že se máme starat o přírodu jsme slyšeli už tisíckrát a pořád nám to vůbec nejde. Poslední poznámka je k dabingu, kupodivu jsem to nějak přežil, ale teším se na imax zážitek v originále. Některé repliky jsem měl naposlouchané z traileru a v přímé úměře k českému překladu to byla fakt hrůza, všechny dialogy vyzněly jak z nějakého filmu pro děti. Generál tak byl prostě jen další záporák z disney pohádky. Dabing je holt svinstvo. Tímto vztyčený prostředník zodpovědným!

Dlouho, velice dlouho jsem odkládal tuhle - dnes už klasiku, tak nějak jsem si Manna oťukával či co, ale ačkoliv jsem měl Heat z okolního vyprávění v hlavě totálně přehypeovaný, takhle perfektní delikatesu jsem čekat nemohl. To charisma, ta absolutní rozvážnost a mužnost, kterou kolem sebe De Niro jen tak mimochodem rozhazuje... Já ho vždy měl za Pana Herce, ale v poněkud jiných rovinách. Zvláštní, že i např. Val Kilmer, který mi obvykle dost vadí sem zapadl jako pro roli zrozený a vůbec všechno dohromady tak krásně funguje, překonávajíce všechny mé předsudky i očekávání. Bravo.

Opravdu nelžu, když říkám, že mě Frigo úplně odvařil. Obrnil jsem se nutnou dávkou trpělivosti a odvahy, s jakou se mnohdy ke KLASIKÁM přistupuje, ale k čertu, ten film je vážně úplně skvělý!!! Propracovaný, zábavný, vypointovaný ... a já to ani v nejmenším nečekal. Tedy, hluboká poklona a tisíceré díky.

Neviditelná kamera zachytila pro naše oči nepopsatelnou ryzost a krásu obyčejnosti. Vnitřní bohatství lidí, jejich úpřimná, životem reflektovaná víra, oddání práci i osudu, opravdovost. Zázrak objevovat pravé hodnoty v tak obyčejném životě.

Prožitky ze sledování Tarkovského filmů se daří překonávat pouze prožitky dalších Tarkovského filmů. Jsou z těch, co dokáží zhmotnit jiný svět kolem mne. Jsou z těch, které bez rozmyslu označím za transcendentální. Dotýkají se těch nejniternějších témat s lehkostí něžného políbení. Nastavují nejpravdivější Zrcadlo. Ukazují svět, jaký je i jaký by mohl být. Nachází krásu v každé ošklivosti, podávají záchranu v beznaději. Vykračují z plátna směrem k vám. I vám nabízejí kousek ze své skutečnosti.

Jen málo filmů přetrvá všechny krize, vzlety a pády kulturního vkusu a jen málo filmů si skutečně zaslouží být zapsáno do paměti lidstva tak jako Kmotr, ztělesnění dokonalosti a nadpozemskosti. Div, ke kterému může člověk jen vzhlížet ... s úžasem, nadšením, bázní i hrůzou...

Film, který mi ukázal, že za své sklony k některým dětinským atributům mé osobnosti se nemusím před nikým stydět. Díky ti Mikeu za takto šmakózní Hi-Tech extází mé věčně dětské dušičky.

Nic na tom, že Havran nebude patřit mezi mé nejoblíbenější autorovy kusy, i tak je výsostně zábavný a béčkový. Priceův knírek sice tentokrát přechválit nemůžu, celkově vzato ale film (ostatně jako vždy) působí krásnou komorní hereckou atmosférou. Přičtěte k tomu svéráznou nadsázku, klasické atributy cormanových hororů, mé oblíbené pavučinky a neopomenutelnou katarzi dle dané etikety ... nezbývá než opět zajásat. Moc nad tím tedy nesmíte přemýšlet, neboť příběh by se dal shrnout do dvou vět ... snad nás ale nemusí pokaždé zajímat jen syžet, no né?

Prakticky poslední film mé 20ti dílné Hitchcolekce mě nemohl přece ničím překvapit .... nebo ano? Úvodní autorův vstup tomu dává trochu tušit, ale takovéto osvěžení po všech předchozích přepjatostech jsem nečekal. Tedy, nechci tu naznačovat nic o genialitě díla, ale jsem nesmírě rád, když se jakýkoli autor semtam vyloupne ze své škatulky (i když tady Hitchovi spíš nahrává štěstěna faktu) a udělá věci jinak. Wrong man naštěstí pro mne postrádá Hitchův trademarkový "filmismus" (tj. např. povedená kulisoidnost dobré poloviny jeho portfolia) a celé to nabírá jakési realističtější formy. A snad ani nebudu popisovat své nadšení Henry Fondou, ten chlap je prostě skvělej. A abych nezapomněl, body navíc získává film za jakési podivné napětí ve kterém mne celou dobu držel, kdy jsem nevěděl jakým směrem se věci vyvinou ... a vím, že chci moc, ale nebýt závěrečných dovysvětlovacích titulků, měl by nepravý muž i genialní závěr.