Anderas

Kdyby byl celý systém hodnocení na CSFD spravedlivý, nechal by mne udělit tomuhle filmu všech 15*. Proč tolik? Inu pŕeci 5* za nejtimoburtonovějšího Tima Burtona v celé jeho nemalé filmografii, 5* za Ďábla Price, jeho inkarnaci do loutky (přičemž jak vidět je jeho charisma tak monumentální, že čiší i z kusu dřeva) a za jeho sladkobolný monolog a nakonec 5* za Poeův patronát nad celým tímhle počinem. Žel však, té nejlepśí suroviny je vždy jak šafránu. I tak vám Mistři nekonečné díky.

Primární je snaha o identifikaci, především díky neustálému pohledu z 1. osoby. Divák tak objevuje vše v pŕesném pořadí jako odsouzený nešťastník: tma, jídlo, krysy, kyvadlo, mechanismus, jáma.... Film je to nepochybné výborný, ale utvrzuje mne v tom, že Poe je nepřepsatelný a to navzdory všem mnohačetným pokusům po celém světě. Adaptací jeho děl jsem viděl skutečně poměrně dost, ale ačkoliv se Švankmajerova díla nejvíce pŕibližují jeho odkazu, Poe sám je stále o tisíce svételných let dál. Jeho genialita totiž je a patrně ještě velmi dlouho bude naprosto neztvárnitelná. Ale to už se dostávám trochu někam jinam. Ješté zmíním, že slovo Naděje má v názvu oproti originálu dosti zásadní význam, neboť film nekončí stejně, nýbrž si finále vypůjčuje z jiné stejnojmenné povídky V. de l'Isle- Adama. Velmi zajímavé a pojetím rovnocenné originálu.

Stylizací a dokonce některými konkrétními záběry připomíná pozdějšího Otesánka, zaměřením je samozřejmě ale jinde. Je to vlastně celkem jednoduchý film, jímž se režisér vrací do svých dětských let a vzpomínek a znázorňuje obsese a hrůzy malých dětí ve spojení se sklepem. Vždyť ruku na srdce, kdo se ve vlastním sklepě nebál ježibab nebo upírů? :-) Mimoto je ve filmu pár zajímavých momentů a velmi kuriózních nápadů a já osobně velmi oceňuji Poeovský motiv černého kocoura jehož závěrečné entrée působí velmi děsivě (tedy při alespoň minimální fantasii) a dovádí dětský strach až na tu nejzazší hranici.

U mužných her mne zaujalo především nápadité spojení několika různých materiálů a to schématické kreslené animace, skutečných stadiónových záběrů a fotografií (ostatně i zvuků), hraných sekvencí a loutkových a typicky destruktivních hlínových animaci Made in Švankmajerov. Pointa sedí, humorné to je, gradace nadprůmérná a jako malý bonus nékolik kuchařských tipů (omoč vánoční pečivo v pivu, následně vykroj další z něčího xichtu). No a výhodou je nepochybně i můj veskrze negativní postoj k fotbalu.

Pokud se dostanete do situace, kdy po vás bude náhodný laik chtít doporučení na jakýkoliv Švankmajerův film, ujistěte se že Spiklenci slasti jsou tím posledním filmem, o kterém se mu zmíníte. Pochopitelně to neznamená, že je špatný, proti tomu ostatně svědčí i 5* v mém hodnocení, ale podle mě musí být na tento film divák být připraven dávno dopředu a to soustavným brainwashingem jiných jeho filmů. Jednoduše je to film nejméně stravitelný a to hned z nékolika důvodů. Zatímco jednu skupinu lidí odradí typická úchylnost, tentokrát navíc umocněná silnou sexualitou jako hlavním motivem, další skupina lidí začne ohrnovat rypáčky nad veskrze lacinou vizuální stránku (skutečně podobný obraz produkuje i moje amaterská kamera) a zbytek obecenstva ještě prořídne díky těm, co se nemohou vtěsnat do hereckých výkonů. U Švankmajera jsme zvyklí předevśím na jeho animace a když už se nějaké živé postavy v jeho fimech vyskytují, povětšínou rovněž v bizardních úlohách a málokdy skutečně mluví (výjimkou je např. Zahrada nebo Otrantský zámek), dalo by se proto říct, že režisér s herci patřičně pracovat neumí. To je však základní chyba, je tomu totiž právě naopak. Ano, herci působí naprosto neobyčejně a nepřirozeně především díky tomu, že nemluví když je to třeba, při veškerých stycích a možnostech komunikace jen jaksi mumlají a vydávají podivné zvuky, jenže i toho nejméně inteligentního člověka by to mělo navést na základní myšlenku filmu. Přiznám se, že i já jsem během sledování dost často měnil postoje, film odsuzoval, pak zase vychválil, pak nevěděl co si myslet, jenźe pak pŕišla pointa, poslední scéna, zatmívačka a já pŕestal dýchat. Ne proto, že by to bylo nějak šokující nebo překvapivé, nýbrž extrémně působivé. Zpětně do sebe celý film začne zapadat, chápete do detailu každičký prvek a chrochtáte blahem nad tak dokonalou kompozicí. Znám lidi, kteří Švankmajeru tvorbu pokládají především za interesantní vizuální počin, těm však, kdo mají potíže s odhalováním jejich point lze doporičit právě filmy jako tento. A rozhodně také těm, kdo tvrdí, že Švankmajer nemá na celovečeráky bez animací.

Průlomový technický experiment, který možná dnes už tolik neohromí svou formální stránkou, ale pro mne především dokonalý herecký koncert, precizně dávkované napětí a další psychologický pohled do lidských perverzí, myšlenek a pocitů. A velkým plusem Hitchcockových filmů je podle mne i to, že ani dnes díky velké dějové kondenzaci a zajímavým dialogům vůbec nenudí.

Miami Vice se jako poctivá, surová a realistická krimi, nijak se divákům nevnucující jakoukoliv samoúčelností zařadila mezi filmy kterým dokážu jen velmi těžko nečo vytknout. Je sice pravda, že jsem měl z žánrové stáje doposud co dočinění pouze s klony Kobry a spol. ale ať už je to jakkoliv, považuji Miami Vice za film dokonale zdařilý. Vážně nemám co vytknout, tentokrát se mi narozdíl od Collateralu i konec dosti zamlouval. Tedy vlastně jedna drobná výtka přeci jen bude, občas mi výběr hudby nesedl k použitým záběrům, někdy se prostě tvrdší rock k záběrům na vodopády nehodil. Ovšem ten zbytek muzikální složky na obraz pasoval více než dokonale. A ještě něco. Přesně takto jsem si film představoval ve svých nadšených fantaziích.

Je to především romantický film, to si pište že jo. Romantická večeře ve společnosti shnilé mámy, faráře a pár dalších typusů, romantická procházka sadem usekaných končetin a prokypřených střev, to nejromantičtější vyznání lásky za přítomnosti vybraných hostů a správné sekačky na trávu v rukách. Romantika uškvařených kebulí, škodolibých hajzlíků, vypreparovaných hrudních košů, obnažených chodidel, přichucených pudinků ale hlavně a to především, romantika toho nejšmakóznějšího kečupu, jaký lze od východního k západnímu pobřeží sehnat. Jo a abych nezapomněl, tahle krvavá pochutina má vážně STYL.

Pokud se vám také sem tam stane, že se ráno probudíte do monumentální deprese z toho, že pan Originalita je k nalezení leda ve vytríně státního technického muzea, pak je vskutku načase obrátit svá znavená kukadla směrem ke krajinám vycházejícího slunce. Tam je ta zaslíbená země, země nápadů a neotřelosti, překrásné animace a té nejsnovější atmosféry, kterou ani z vlastních nejobsažnějších představ nikdy nevyloudíte. Pro ty, co jsou stále srdcem dětmi, co se nebojí zlých bahňáků a ježibab, anebo klidně i pro ty a klidně třeba pro úplně všechny. Vivat Fantasia!

Absolutní klenot a nedostižný, natož pak překonatelný vrchol klipové tvorby podmázlý tou nejdokonalejší hudbou, jaká spatřila světlo světa od dob maestra Amadea. Tohle si pustíte jednou, hned podruhé, potřetí a po 12 hodinách zjistíte, že toho stále nebylo dost. Kašlu na to, to se nedá popsat, je to totiž GENIÁÁÁLNÍ!!!!!!!!