Angelic-77

Podle komentářů a zdejších hodnocení jsem čekal skutečně to nejhorší, nicméně jsem v tento okamžik rád, že jsem se nenechal odradit. Film se mi moc líbil, po celou dobu jsem s každou ubíhající vteřinou se zatajeným dechem čekal, co přinesou další okamžiky filmu. Elle Fanning je zde naprosto dokonalá a nemohl jsem z ní celou dobu spustit oči, i kdyby vám snímek nesedl, tak co by heterosexuálnímu muži by mi stačilo dívat se jenom na ni. Elle zde představuje étericky krásnou dívku Jesse a já jí to po celou dobu stoprocentně věřil. Celkově jsem si z Neon Demona odnesl silný zážitek, tak jako už dlouho z ničeho jiného.

Film i knižní předloha (Tony and Susan od Austina Wrighta) mě oslovily naprosto stejně, film možná paradoxně o trochu víc. Tom Ford a jeho styl, kterým je film natočen a jenž bych označil jako "beautiful but cold" mnozí zdejší uživatelé hodnotí jako snobský, mě osobně skvěle sednul a je to podle mě právě TO, co dělá atmosféru snímku jedinečnou a přitažlivou. Krásný vizuál Toma Forda a vynikající příběh z pera Austina Wrighta rovná se tenhle film. Dokonalost :) 5/5

Pátá série je vážně TOP přátelé! Už první díl mě nadchl explicitními krvavými scénami, podobné pocity jsem zažíval naposledy při prvním shlédnutí úplně první série AHS, která pro mě byla do teď nepřekonatelná. Bizarní, perverzní, hororový drive, kterému nic neshází. V době, kdy už se točí především jenom trapné fantasy s digitálními strašidýlky, vydávající se za horory, typu Purpurový vrch či Paranormal Activity, je tohle vážně skvělé zpestření.

Očekával jsem celkově komplexnější pohled. Zatímco punk a jeho hodnoty jsem - i přes celkovou nesdílnost těchto hodnot - tak nějak pobral, subkulturu hooligans asi nepochopím nikdy, na to jsem zřejmě moc primitivní buď já nebo dotyční... :).

Kultura okolo jedinců, kteří mají rádi fitness, toho má mnohem víc co nabídnout. V tomto případě jde podle mého názoru především o hodně špatně zvolené dva hlavní protagonisty. Pak to celé působí na nesportovce a ostatní nenávštěvníky posiloven tak, že lidi, co posilují nebo jinak cvičí jsou v podstatě osamělí, smutní podivíni a tak to rozhodně vůbec není. Když už chtěl režisér tuto dvojici do dokumentu zařadit, měl se poohlédnout i po někom akčnějším, kdo by diváky mezi tento kmen lépe zasvětil.

Já teda punker nejsem, nikdy jsem nebyl a ani nikdy nebudu, takže se ve smyslu tohohle životního stylu a postoje nebudu nijak konkrétně vyjadřovat, nicméně kontrast dvou představitelů známých českých punkových skupin a to sice pánů Hoška a Vincoura, mi přišel rozhodně zajímavej, ale i tak mi přijde, že druhý jmenovaný patří spíše do sféry Straight Edge, která z punku sice vychází, ale s jeho původními hodnotami a tím spojeným životním stylem toho moc společného nemá, spíš naopak. Tím pádem se pak nedivím zde zveřejněným názorům typu "jak si někdo takovej vůbec dovolí říkat punker". Jinak ale rozhodně zajímavej počin, uvidíme, jak budou vypadat další díly o vybraných subkulturách. P.S.: Hoškovi dávám tak maximálně rok života, vlastně se vůbec divím, že je někdo takovej ještě naživu :))).

Přemýšlím co napsat...asi jen, že tohle byl zatím nejzábavnější díl :-D

Třetí díl, tentokrát o rapu, mám shlédnutý a musím říct, že byl...o hovně :/. Těšil jsem se na něco zábavnějšího, na nějaká zajímavá setkání, příběhy atd., místo toho jsem viděl vyřízenýho Oriona, který působí, jako že na tom zřejmě za chvíli bude podobně jako Hošek z Plexis v prvním dílu o punku. Zrovna PSH mám rád, ale prostě tohle mě zklamalo no, co dodat....

Nebojím se už nyní prohlásit, že spolu se Samotáři tenhle film patří mezi to nejlepší, co v české kinematografii za posledních minimálně 20 let vzniklo. Naprosto skvělé herecké výkony, (ne)uvěřitelně realistická dějová linie a celkově Kobry a užovky nabízí postupy, které se v českých filmech jen tak nevidí a to včetně pro mě famózního zakončení, z kterého jsem měl skoro husí kůži.

Dvě hodiny dlouhá hloupost, u které jsem se maximálně tak občas zasmál a to při přehlídce těch nejprovařenějších a nejhloupějších klišé, jaké si jen dovedete představit. V tomto veledíle totiž najdete ty největší kýče červené knihovny, všechny pěkně pohromadě. Jelikož nejsem dívka/žena/gay, podléhající důkladně promyšleným marketingovým lákadlům, tak jsem nečetl knihu a po tomhle filmovém zážitku bych si dal facku i za to, že bych si troufl na něco takového jen pomyslet. S klidnou duší mohu prohlásit to, o čem jsem se do teď mohl pouze domnívat - 50 Shades of Grey je nemožně bezduchá, hloupoučká soap opera. Hodnotím jí jednou hvězdičkou pouze za úsměvné momenty, jež popisuji na začátku svého komentáře a možná taky trochu z úcty k těm milionům žen na celém světě, které tenhle primitivní ohňostroj kýče a klišé tak strašně z nějakého logicky nevysvětlitelného důvodu milují :-).