rottik-cb

„I met someone. I’m new person now.“ Podobnost postav i rámcového děje s Tramvají do stanice touha je naprosto neoddiskutovatelná. Možná i kvůli tomu, že jsem toto představení viděla celkem nedávno v divadle, se mi film zdál předvídatelný a neslavný konec nevyhnutelný. Je pravda, že Cate Blanchet tu měla herecký koncert, byla vážně úžasná, její postava ale byla ke zbláznění nesympatická a schematická. Film plul po povrchu, z herců i příběhu by se dalo vytěžit daleko víc. Byla jsem zklamaná ne z kvality filmu, ta byla lehce nadprůměrná, ale z nevyužitého potenciálu.

Nejvyšší pocta čecháčkovstí pod úderným a nechutným heslem „Kdo nekrade, okrádá rodinu.“ Nechci se nikoho dotknout, ale vtipné momenty jde v téhle „komedii“ spočítat na prstech jedné ruky (a jak praví klasik, ještě jich pár zbyde volných), děj je překombinovaný a přesto nudný. Jančurová přehrává, ostatní herci se sice snaží, ale strašlivý scénář (a vůbec námět) nemohou zachránit. Nejlepší na filmu jsou bohužel úvodní titulky a ústřední píseň. Nechápu vysoké hodnocení zde a vůbec oblíbenost mezi českým národem. „Co děti?“ „No co, řekli jsme, že jsme adoptovali sirotka, tak řekneme, že jsme adoptovali dva.“ Hm.

Nosná myšlenka filmu: lidé by měli přemýšlet, než něco udělají, je sice triviální, ale jedna z těch, které by se měly opakovat dokola a stejně by to bylo málo. Kvalitně natočené, dobrá herecká sestava. Objektivně asi za 4*, ale jednu hvězdu strhávám za nevyužitý potenciál. Citově mě z Iñárrituovy tvorby zatím nejvíce zasáhlo Biutiful.