Rommeo

Ač naprosto neprávem, někteří popisují tento film buď jako zdlouhavý a nic neříkající, či plný francouzské hrdosti, kdy se snaží natočit snímek, který ukazuje, jak Francouzi hrdě pomáhali, nebo dokonce názory, že je ukázána nevýraznost táborů pro pařížské židy. Nic naplat, zde se samozřejmě popisují subjektivní názory, ale také sem patří mimo subjektivitu i objektivita. Celý film je skutečnou replikou historických událostí (až na pár maličkostí). Ve Francii bylo málo německých vojáků a francouzská vláda jakož i celé území bylo samostatné (ovšem ne doslova, co němci chtěli, to dostali) ale němci museli kooperovat s francouzskou vládou o odsunu židů. Francouzi souhlasili jen s odsunem nefrancouzských židů. Ti byli také 1. Židé ze západní Evropy co byli přivezeni do Osvětimi. Hrdost francouzů a jejich jednání je dokonalé. Existovali jak sympatizanti s němci tak i ( a těch bylo v Paříži dost) odpůrci, co se snažili pomoci. A dokonce i první přestupní stanice, tábor co byl ve filmu zobrazen, je reálným odrazem tábora pro pařížské Židy. Jedinou historickou nepřesností je odsun směrem na východ. Jelikož němci chtěli jen práce schopné, děti byly separovány a převezeny do Dránsy(předměstí Paříže). Teprve odsud byly později převezeny do Osvětimi -Březinky a to v srpnu 1942 v počtu 4000 dětí, kde byly v zadní části komplexu zplynovány v tzv. Bílém a Červeném domečku. Celý film ukazuje tuto historickou událost očima dětí, které vše berou nevinně, jakoby nechápaly okolnosti ale také jejich srovnání s realitou. Úžasné pasáže jsou, jak se režie snaží ukázat, co vše Židé dělali, aby si užívali každou radost (tanec v táboře, zpěv při pochodu), či kontrast jídla Židů s oslavou v Orlím Hnízdě. Doslova emotivně nabytý snímek, v němž vyniká Jean Reno ale více Mélanie Laurent, které bych dokonce i věřil, že tím vším prošla. Ovšem postava Adolfa je opravdu až nechutně prkenná a umělá. Konečná pasáž, kdy Anette potkává Josepha, diváku vhrne nejednu slzu do oka (v této části kdy Anette je překvapená, ukazuje herečka svou hereckou brilantnost). Ovšem následující scéna, kdy potká Nona, ta mě roztrhala a málem jsem brečel jako malá holka. Za mě výborný snímek.

Již klasický film, který viděl snad každý. Ovšem asi nikdo neví o jeho převratnosti. Smrtonosná past se stala tak dokonalým snímkem díky svému zpracování. Najednou se na filmovém plátně objeví řadový policista, který má celkem špatný život a ještě spadne do průseru s teroristy. Ovšem John McLanne je odlišný hrdina od do té doby ztvárněných hrdinů. Nemá žádné speciální dovednosti a při řešení problému postupuje logicky a dost dostává na frak (nepostřílí 10 zabijáků dvěma náboji a jedním nožem) a tak se stává reálnějším než jakýkoli jiný hrdina. Navíc Bruce Willis je dokonalou volbou a nedokážu si představit jiného herce. Režisér dokáže každou sekundu filmu napnout do velikosti vlasce a divák se baví po celou dobu filmu. ,,Jupijajej ty šmejde“

Černá smrt byl můj první snímek z režie Christophera Smitha. Lze v něm vidět mnoho společných jmenovatelů jako u jeho předešlých filmů a to např. Kamera či potemnělost nebo surovost. Kamera je dostatečně zajímavá a v mnoha situacích napomáhá diváka vtáhnout do děje. Navíc zpodobnění středověku v době morových ran je neskutečné. Oceňuji režisérské pojetí, které ukazuje holou historickou pravdu a tím i surové pojetí lidské fyzičnosti a utrpení a neschovává se za romantizující představy. Zpracování projevů moru na lidském těle bylo dokonalé. Zápletka byla dobrá a i její filmové zpracování nebylo k zahození. Konečné rozuzlení bylo emotivně vysoko a na diváka opravdu zapůsobí. I odkaz, ukazující jaký vliv na lidské jednání a sociální chování mají negativní události je výborný.

Když Ramesse zpustošil Sýrii tak to byla nehoda ale tohle? To je opravdu zhýralost. Nevím koho napadlo vzít dokonalý anglický seriál plný anglického humoru a nekonvertovat ho bez jakékoli obměny do tohoto německého ,,domu hrůzy“. V německém podání se vytrácí jak postavy,vtip a zápletky tak i celistvost a nedostižnost IT Crowd.

Tak tohle opravdu není ani na jednu hvězdičku. Sledoval jsem asi 15 dílů na Slovenské televizi a dal jsem tomuto dílku druhou šanci v podobě českého dabingu. Ale opravdu po 4 dílech už nemám sílu u tohoto Odpadu chuť ztrácet mládí. Tomuto seriálu nelze ani nic přičíst k dobru. Nevhodné postavy s blbou zápletkou, umělí herci, nevhodné hudební postavení a plno…PLNO!!!! Nic neříkajících až trapných dialogů bez smyslu. Radši celý den čumět na koncert Evy a Vaška, nebo poslouchat Svědky Jehovovi.

Tento film jsem prvně viděl v začátcích puberty a bavil mě natolik, že jsem ho viděl 2x i 3x denně. Esteticky tento film nemá žádný potenciál ale jako slátanina parodií a až pitomě vymyšlených vtipů, které svojí pitomostí jsou až neuvěřitelně zábavné, stojí za nejedno podívání. Já se dokonale bavil, a bavím při každé repríze. ,, Na chodbě se našla něčí Kunda Božená, tedy pardon Bunda Kožená“

Tento 13min. snímek Jørgena Lethe je průvodcem po poznání dokonalého muže a ženy. Snímek si pohrává nejenom s divákovým vnímáním a jeho pocity ale taky s netradiční filmovou tvorbou. Dokonalé ztvárnění a netradiční zachycení pohybů jako padání, tance, skoku propojené hereckou dokonalostí Clause Nissena a Majken Algren Nielsen, podtržené strhující melodií klarinetů a hlasem vyprávěče a režiséra Jørgena Lethe nám na závěr vytvoří toto filosofické dílo na které se musím dívat stále znova a znova. ,,Dnes se mi stalo něco, co snad pochopím za pár dnů.“

Pět překážek je netradičním snímkem z produkce Larse von Triera. Jako zarytý fanoušek tohoto režiséra ,,severské pornografie“, jsem přistupoval k tomuto filmu s vysokým očekáváním. Jelikož je snímek Jørgena Lethe Det Perfekte menneske dílem patřícím mezi mé oblíbené filmy, Pět překážek byla pro mě nutnost. Celkový dokument popisuje pětkrát předělávaný film Det Perfekte menneke a to stále pod taktovkou svého ,,otce“ Jørgena Lethe, a celý postup při jejich natáčení. Jediná úprava a to úprava č. 3. pro mě byla nezajímavá a nic neříkající, ovšem ostatní předělávky byla až neskutečně dokonalé. Animace a poslední, netradiční remake na mě působily až nevídaně silně emocionálně. Film bych však doporučil divákovi až ve chvíli kdy by měl za sebou Trierovy filmy jako Dogville či Antikrist a samozřejmě snímek Det Perfekte menneske. How falling a perfect man?

Tento snímek v režii Henri Selika nijak nevybočuje ze standardních Selikových filmů. Ihned na první pohled je znát vliv Tima Burtona. Jednoznačným kladem filmu je až dech beroucí animace. Je pohledná a v žádné části filmu nelze najít jedinou chybičku. Přechod do 3D efektu podtrhuje záhadnost ,, lepšího domu a rodiny“, tedy tvůrci 3D efekt používají jakmile Koralína přejde dvířky do jiného světa. Nejsilnější stránkou však pro mě bylo hudební zpracování filmu. Bruno Coulais byl tou nejlepší volbou pro hudebního skladatele. Perfektně podtrhuje jak nevinnost hlavní hrdinky a dětského světa tak i hrůzostrašné pasáže a pocity strachu. Víceméně jsem očekával málo, ale byl jsem příjemně překvapen. Myslím si, že Koralína je spíše film pro dospělé. Mnoho pasáží, jakož i celkový příběh, potřebuje silnější zamyšlení. Film mě dokázal dekadentně naladit a svět s knoflíky místo očí byl opravdu strašidelný.