*Elfík*

Mohla bych napsat dlouhý komentář. Ale napíšu jen to, co vystihuje celý film; PLASTY!

Atmosféra Velkého sálu Thermalu v Karlových Varech je jistě odlišná od té, kterou máte doma. Skupina podobně smýšlejících lidí (pokud jste si nepozvali domů hordu kamarádů), kteří se po několika hodinách strávených ve frontě smějí v podstatě všemu. Naštěstí je zde humor na místě, načasované vtipy nejsou hloupé, občasné choutky filmu tíhnoucí k muzikálu lahodí sluchu a hašišovou písničku si všichni budete zpívat při odchodu z kina či gauče. Zábavný snímek, co pohladí po duši a mnohým z vás do ní také promluví a ukáže jiný pohled na neshody mezi muslimy a křesťany. Představte si svět jako jednu vesničku, kde jsou dvě náboženství rozdělena jen mezi muži. Stačí pár opiátových potravin a plán může začít. Za jednu noc jsou neshody vyřešené a lidé mohou žít spokojeně dál. Je to krásná pohádka a funkční v malých prostorech. Nezbývá než litovat, že takové praktiky nejsme schopni uvést do praxe globálně. Mezitím bych doporučila otestovat postupně vesničku po vesničce. Třeba se nám to za pár let podaří.

Já prostě nechápu, proč mi rodiče jako dítě nedali do ruky sekáček a neposlali mě s ním na bratra. Dětství by bylo mnohem zábavnější!

Jen, která nikdy neviděla počítač, Moss přehnaně inteligentní a Roy, který má jen jeden problém a to pozvat ženu na rande. Zdánlivě nesourodá parta, která se ale tak úžasně doplňuje, že je to k neuvěření. Pokud si chcete zlepšit náladu a od srdce se zasmát, pusťte si alespoň jeden díl, protože těch dvacet pět minut vás shodí ze židle, že už si zpátky sednete jen stěží. 120% a pokud se vám zdá tolik procent moc, zkuste to vypnout a zapnout!

Tak předně. Žádný Morávek. Drábek je to. Kdyby toto dílo vymyslel a zpracoval Morávek, odcházeli bychom z divadla (či vypínali televize) s rozpolcenou duší, drásavé pohledy ostatních bychom přecházeli, jelikož náš výraz by vypadal stejně. Doma bychom otevřeli ledničku, v nejlepším případě špajz a pokud patříte do skupiny šťastlivců s vlastním barem zabírajícím celou místnost, poté si vybrali láhev tvrdého alkoholu a zpili se do němoty. Tak chceme zapomenout na divadelní představení, které bylo děsivé, šílené až běda, frustrující a rychle pádící. Zatímco Akvabely jsou naštěstí od Drábka. Měli bychom mu děkovat, že stvořil dílo vymykající se svojí fantazií, nevšedními problémy, výborným hereckým obsazením, báječnými písněmi a tak dále... Jako poctivá divačka Klicperova divadla a obecně všech Drábkových her (takže vím, o čem mluvím) říkám, že ne každý může být vydra!

Když jsem byla v kině, tak do sálu proudilo tolik malejch děcek, že jsem si říkala ,,copak nevědí, že je to od Tima Burtona???'. Jenže zřejmě nebylo. Svět byl úžasnej, ta burtonovská temnota tam zůstala, jenže od začátku jste tak trochu mohli předpovídat konec. Jako v každé pohádce tam musela být nějaká bitva dobro vs. zlo a dobro samozřejmě zvítězilo. Kruci! Škoda, že tam nebylo trochu víc těch usušených lidských prstů a useknutého jazyka. Já vím, je to morbidní, ale od Tima se to očekává. V knížce nad příběhem musíte přemýšlet, ale ve filmu tohle chybělo. Vždyť je to koneckonců Alenka, ne?! Takže, Time, pěkně jsi nám změknul! Jo a mimichodem, je vrána jako psací stůl? Jo je? No třeba když na vránu spadne velká cihla..... Ale po dlouhém bádání a hloubání jsem došla k závěru, že bych přece jenom mohla dát čyři hvězdičky. Je to sice asi na tři a půl, ale Timothy se s tim dělal několik let.....

Pěkné a vkusné. I když jste někde v půlce věděli, jak to skončí. Dabing se mi ale vůbec nelíbil, škoda že to nedávali s titulky.

Aby bylo jasno, tři hvězdy patří zaslouženě Kellymu a Leslie. To kolem nich byla jen podprůměrná klišoidní americká produkce. Jednoho oblačného dne (místy s deštěm, vítr jihozápadní, bio zátěž na dvojce) si náš velevážený režisér sedl k černé kávě rozmýšlejíc se pouze nad množstvím kostek cukru, a napsal příběh milostného čtverce ve 2D (mám na mysli původní náčrt i výsledné dílo), kde je jediné překvapení (a zde jsem se opravdu pozastavila nad tím, že opravdu si na žádné nemohu vzpomenout) originálně zpracovaný popis charakteru děvčete (viráž přežila!). "A nyní přidám dvě stě vojáků tančících v obtažených kalhotách, protože to jistě zabere na slintající paničky v publiku, choreograficky ojedinělé číslo Kankánu, kde může mužské oko spočinout na růžových punčocháčů (které jsou asi tak sexy asi jako jablko v županu), a aby se umělci nenudili, namaluji jim díla současníků i nesoučasníků, které bude vytvářet jeden malíř, protože tím neztratím nic ze svého abnormálního rozpočtu, které mi pokryje to majstryškové dílko ke konci." Kdo se chystá zhlédnout, přeji Vám mnoho štěstí, připravte si piškoty (baletní boty pozn. autora) či špice (též baletní boty, vy nevzdělaná paka!), rozcvičte si bedra a ujměte se vedení té prapodivné plejády skotačících herců. Odstraňte z placu všechny ostré předměty a zavolejte mamince, ať připraví lékárničku. Dík.

Uf. Na tři hodiny bych čekala více překvapení, více citů, více empatie, více psychologického hloubání, méně mrtvých psů, méně slz u jednoho člověka, méně krys, méně hysterických modelek a chlápků, kteří jsou svině. Aha. To byli všichni. Tak pardon. U první povídky mělo vše skončit, vážně jsem si myslela, že opakující se scéna je konečná. Nebyla. Přišla uřvaná modelka, kterážto sice pěkně tesknila po pejskovi (podvraťák jeden!), ale stále jsem nepochopila smysl její postavy. Ne té fyzické. Pánové se asi pokoukali, ale to mohli už dříve. Jelikož je to můj (zatím) první film od Iñárritu, nebudu ani trochu přemýšlet nad tím, co se mu v té hlavě honí a nebudu moc hloubat nad celým vyzněním a nad nějakými morálními poučkami, které stejně moc z filmu neřvou, tak co. Víte, já mám psy ráda. Milovaní pejsci. Ano.Nebo je láska kurva? Ano, tady je vlastně pravda. Všichni se nás snaží přesvědčit, že láska je kurva. Tak proč, kurva, jim to trvalo tři hodiny? Tak třeba mě by stačila ta jedna věta, kurva. Že láska je kurva. Ano, to je tedy, kurva. A víte co je zajímavé? Že lidi mají neuvěřitelnou drzost. To není odvaha. Odvaha je jen nesprávný pojem pro drzost. A drzost nikdy není pozitivní charakterová vlastnost. Nebyla a nikdy také nebude. Film nám ukázal všemožné způsoby jak (ne)odhalit tu drzost. A ta je velmi nebezpečná. Může vést k fatálním následkům... Zbraň nemusí mluvit za vás! Ptáte se, proč poučuji. Když to neudělal film, udělám to já. Není zač, za rady do života!

,,Hele, to byl Kačer Donald, ne?!'' ,,Myslíš?'' Ano, vážení, byl to Kačer Donald!