Američan v Paříži

(1001) To se zdá tak nepřirozené, že by byla taková spousta dospělých lidí takhle optimistická. Ale vášnivý duševní orchestr zamračeného klavíristy, to už je jiná. Lise je také zajímavá bytost, stejně jako Milo. Jsem potěšena místními ženami. A nevím, jestli je to mou momentální náladou či co, ale ačkoliv to ani v nejmenším není můj žánr, výsledek na mě vcelku zapůsobil mírou práce, která do něj byla vložena. Mimo mé srdce potom zcela jde, jakým způsobem film zavrhuje realitu. Já si celou dobu pod povrchem představovala, jak bojuje ve válce, zabíjí lidi, prožívá peklo, a potom jde do Paříže a maluje tam ulice. A tím se film také možná ospravedlnil? Ty přišroubované úsměvy. Sakryš, takovou dávku existencialistických rozvah jsem od tohohle filmu nečekala. -"And I'm not trying to rob you of your precious male initiative." (01.08.2015)

Už som hádam i čakal dajaký ten nečakanejší rozuzlujúci prvok, kedy by Kellyho postava narušila rozjímavé plány zamilovanosti k majetnejšej blondíne a nie obojstrannej odovzdanosti osudom skúšanej nižšej vrstvy a pochopiteľnej láske na prvý pohľad. Takisto jeho persóna obligátnej dokonalosti, ktorá vie spievať, tancovať, maľovať, hádam aj šiť a vyvárať je nestotožniteľná s nikým na svete. Najmä v jeho roztomilej naivite. Okrem teda takej tej neskonale pozitívnej nálade optimistického ducha mi Američan v Paríži temer nič nedáva a nedponecuje ma k jeho aktívnejšej participácii. Muzikálny svet je svieži a neobyčajný v prvej tretine a jeho kúzlo po počiatočnom oteplení stagnuje a klesá. (20.09.2016)

Jen o rok později natočil Kelly Zpívání v dešti, které bylo tehdy vnímáno jako podřadný muzikál vůči Američanovi. Dnes uležel čas a je asi jasné, jak moc se tehdejší diváci a kritici pletli. Američan v Paříži sice rozhazuje plnýma hrstma štědrým rozpočtem, ale nedokáže zdaleka využít svůj potenciál. Chybí režie buď nápaditější, nebo alespoň schopná lépe zužitkovat muzikál jako žánr - některé scény mi přišly natočené vyloženě tak, jako by si neuvědomovaly, co vlastně zabírají. (12.07.2017)

Naprosto skvělé, idealistické a jen a jen pozitivně naladělé dílo. Romantický vztah skončí jak jinak než šťastně po graduálním závěru, baletu: Američan v Paříži. Film je točen na klasický akademický formát 1:1,37 a je to naprosto vyhovující! Např širokoúhlá My Fair Lady z roku 1964 je tomu opakem. Stejně jako zde tak i např ve Zpívání v dešti jsou skvělé a dokonale sehrané choreografické scéhy na které se mohu dívat zas a znovu. Největší zásluhu na tom všem má bezpochyby Glen Kelly. Ten člověk je dokonalý. Té enertgie co z něj vyzařuje, to opravdu nestíhám, je vynikající. Takového člověka potkat na ulici, tak mám hned větší radost ze života a na všechny se usmívám a div s ním netančím :). Když člověk na chvíli odloží thrillery a katastrofické moderní zmotatniny a vezme k ruce nějáký podobný muzikál tak udělá správnou věc. Film se jak už sám název napovídá celý odehrává v Paríži. Je to pro tento romantický příběh místo jako stvořené. Hlavně žádné násilnosti, žádné tvrdosti špatné věci, jen samá rdost, krása a potěšení... tak na mně film působí :) (02.05.2006)

A to jsem si myslel, že by mě něco takového nemohlo bavit. Dobře, je to místy celkem hooodně barevné a hooodně kýčovité, ale když ti blázni začnou tancovat, tak je to neskutečná podívaná. To, co Gene Kelly dělá s nohama je skoro nemožné. Navíc i příběh docela funguje. Prostě krása pohledět. Nezbývá než se dívat a užívat si. (31.10.2014)