*Elfík*

Ano, je to smutné. Smutné okolnosti, smutný příběh. Ale na druhou stranu je to vlastně veselé. Veselé scény a optimismus v té nejhorší době. Sice jen na chvíli, ale aspoň kousek. Asi bych o tomhle neměla mluvit nebo psát, protože jsem v té době nežila, ale přece jenom si z dějepisu něco pamatuju, takže můj názor je čistě subjektivní. A je to krásný film!

Můj komentář bude velmi podobný těm, co tady už jsou. A nebo taky ne. Když jsem ho viděla poprvé, to bylo asi před pěti šesti lety, připadal mi jako každý jiný. Zvláštní na tom ale je, že jsem se prostě musela podívat na další díl. A na další a další a další. Nakonec jsem viděla velkou část dílů. To bylo někdy o letních prázdninách, tudíž jsem nestihla všechny díly. Hrozně mě to mrzelo, ale dál jsem se o seriál příliš nezajímala. Až asi půlroku poté ho začali dávat na Primě. A to jsem si slíbila, že se budu dívat na všechny díly. Jaké bylo mé zklamání, když jsem zjistila, že už dávají desátou sérii. Po posledním díle jsem měla velmi smutné období. To ale netrvalo dlouho, protože se Prima usmyslela (asi pro velkou sledovanost) dávat ho zase hezky od začátku. Tak tedy začala další vlna Přátel. Po skončení následovalo zase to smutné období, ovšem ne tak dlouhé. A teď, když milá Prima (to milá platí jen pro tuhle chvíli a pro tenhle seriál) vysílá Přátele odpoledne, kdy já jsem ve škole, nahrávám si tento skvělý seriál a aspoň mám každý den takovou chvilku, kdy si můžu pořádně odpočinout a zasmát se. Tenhle komentář asi moc nevypovídá o tom, co si o něm myslím, ale vzhledem k tomu, že ho sleduji už poněkolikáté a asi mě nikdy neomrzí, mám ho zřejmě opravdu ráda! To je asi tak všechno, gratuluju, jestli jste dočetli až sem, musíte se asi hodně nudit, protože kdo by četl komentář o tom, jak jsem sledovala Přátele....

Možná, že vám připadá mé hodnocení přemrštěné. Ale až teď si začínám uvědomovat, že Odcházení je opravdu něco vyjímečného a některé scény se neobjevují ve filmu jen tak.

A cenu za nejotravnějšího hlavního představitele získává Jesse, jehož příjmení odmítám psát. Na dvě hodiny je jeho přihlouplý, opakující se ksicht trochu moc a já dumám jen nad tím, proč jsem se dívala na něco, kde je hlavní pointa jen to, že Fuckbook nevynalezl Mark, ale někdo úplně jiný a že tato sociální síť změnila život tolika lidem. Stop dokumentům o modré stránce! Což takhle o té červené?

Na Odcházení jsem přišla. Jak by řekl magnifique, z kina s jásotem odcházet nebudete. Já jo. Možná je to tím, že jsem dostala autogram od Tatiany Vilhelmové, Vojta Dyk se na mne usmál a s Duškem jsem si krásně popovídala Ale teď k filmu. Musím se chvilkově rozplynout nad výkonem Dagmar Havlové, protože jsem si to užívala. Také vstup samotného Havla byl ohromně vtipný, ale mrzí mě to, že mladší dceři Riegra se nedostal prostor. Ano, její věty byly sice k tématu, ale byly takové, no jak to říct, strohé. A věta zakončená ,,as soon as possible'', byla řečená tak strašně česky, až jsem si málem zacpala uši. I Jan Budař neměl velkou roli, přesto byla velmi vtipná. Tatiana samozřejmě zase excelovala, jako vždy nezklamala. Eva Holubová mohla dělat více ksichtů, to jí jde velmi dobře, ale nebudu už nadávat na film. Můžu ale dál pět chválu na práci s kamerou, to bylo velmi promyšlené, samozřejmě i hudba byla překrásná (plus krásná scéna, jak všichni tančí na Beethovenovu devátou), ačkoliv úvodní písnička za chvilku začne lézt na mozek. Ostatně, zpívali si ji všichni, včetně Tatiany, když vycházela ze sálu.... . Jako poslední - všimněte si v titulcích jméno pejska. Stojí to za to!

Když se skloubí zajímavé téma, výborní herci, krásné interiéry a exteriéry, úžasná hudba, geniální scénář, velmi pěkná kamera, dobrý střih a chytrý režisér, musí prostě vzniknout něco výjimečného. Zapomněla jsem na něco? Či na někoho? Tentokrát souhlasím s akademiky skoro ve všem. Helena Bonham Carter také měla získat Oscara! Že já do té Ameriky zajedu?!

Mám dojem, že jsem se smála. Možná taky ne. Asi bych se na to měla podívat ještě jednou.....

S pocitem, že jdu jenom na normální drama, jsem se fakt sekla! Asi jsem strašně citlivá povaha, protože od scény, jak si Beth ubližuje jsem měla hezky ruku před obličejem. Také jsem si vyslechla poznámky zezadu ,,to je tak příšerný!'' Takže jsem nebyla jediná, kdo byl totálně zděšen.... Jenže je tu další problém. Od teď si budou všichni myslet, že baletky jsou do jedný psychicky narušený..... Plus ostatní umělci (ale doufám, že do toho nezapadají režiséři..). Kromě toho, všichni se rozplýváte nad hudbou. Ale všimli jste si, že to je normální Čajkovskij?? Tak já vás nechám přemýšlet....

Kvalita jednotlivých povídek je značně kolísavá... První, příběh chlapce z Afriky, byl takový nijaký. Vím, sice tam šlo o hodně, ale nějak se tvůrci nepodařilo to udělat zajímavěji. Asi to bude tím, že nesnáším pomalé záběry, které zabírají jednu věc strašně dlouho.... Druhý příběh byl mnohem zajímavější a konečně jsem začala být smutná. Třetí byl velmi dobře zpracovaný až na ten zvláštní konec. ,,Holčičko, koukni se doprava, potom doleva a pak do kamery. A prosím tě, hlavně se tvař neutrálně, vždyť o nic nejde''. Aspoň tak mi to přišlo... Příběh sourozenců byl takový, jak bych to nazvala, záživný... A Jordan a Ridleymu se příběh fotografa opravdu povedl! Ale ten další se mi zdál poněkud přiškrcený. Vynucený nebo tak nějak... A u posledního, tam jsem se fakt bála, že do té vody fakticky vjedou. Uffff. Měla bych brát prášky na nervy.....!

Nemám v lásce arabskou/indickou kulturu, takže jediné, co mě v tomto filmu bavilo, bylo moje oblíbené město San Francisco. (I když jsem tam nikdy nebyla, ale to přece vůbec nevadí...). Kromě toho, snímek jsem viděla z donucení..... Prostě strašná blbost a nazdar!