lineker

Po The Frame, jsem od Winanse žádnou srozumitelnou jednoduchou zábavu nečekal. Tyto veskrze tvůrčí filmy, mají jednu velkou výhodu, autor při skládání soundtracku ( který je mimochodem vynikající ) i při psaní scénáře již může podvědomě režírovat. Výsledkem je v tomto případě neotřelé fantasy o zásadním střetu dobra a zla v boji o jednu malou lidskou dušičku. Od mnohých jiných jsem se nenudil ani jednu minutu.

Kdybych chtěl být za každou cenu trapně vtipný tak napíšu, že Pride je filmem, který Vás zahřeje na srdci, na duši a hlavně na těle. Odborně lze říci, že jde o antisegregační agitku, naroubovanou na skutečné události z poloviny devadesátých let ve velkém Albionu. Reciprocita obou sexuálně odlišných skupin přerůstá od prvotní nedůvěry až skoro ke vzájemné lásce, což ovšem k jasně rozdaným kartám od matky přírody zase budí velkou nedůvěru k filmu samotnému. Nicméně. I když realita tehdejších události se jistě od zfilmovaného bude diametrálně lišit, dílko samotné působí příjemně, zvlášť v dnešní době, kdy pojmy jako sounáležitost, podpora či empatie pomalu ale jistě vymírají.

Ultimativní, zvrácená, akční šílenost skrz na skrz prolezlá vůní benzínu, ohně, škvařících se těl a potu (zajímala by mne implementace ve 4D kině ). Dvě hodiny nemilosrdné zábavy s minimem slov, ale maximem akce.

Nikdy jsem neměl v oblibě šansony po zhlédnutí Edith Piaf jsem se o tuto hudbu začal zajímat a poslouchat ji. Nikdy se mne nelíbil jazz po zhlédnutí Whiplash ho nemám v oblibě pořád. Strašně přeceňovaný film o dvou egem zahlcených chlapech, který jde rozhodně až za hranu uvěřitelnosti. Stokrát omílaná klišé o svém snu, kterému podřídím vše, tentokrát naroubovaná na jazzový orchestr. Vše jak se patří okořeněno despotickým šéfem, který by se neztratil ani v Kubrickově Olověné vestě co by vojenský instruktor. A toho jazzu ve filmu bylo opravdu až moc.

Pokud bych měl film definovat dvěma nejvíce odpovídajícími slovy tak to bude "nepříjemně autentický". Moje první setkání s belgickou bratrskou dvojicí nebude jistě poslední.

Film na pohodu. Mendes umí nastavit příjemnou nenudící atmosféru. Dva mladí nesezdaní, cestující Amerikou, hledají domov pro svého budoucího potomka. Prvotní plán zakotvit někde poblíž známého, nebo příbuzného selhává, každý z navštívených je totiž vlastníkem nějakého problému a ten ústřední dvojici nedovoluje setrvat v jejich blízkosti delší než nezbytně nutnou dobu. Jejich cesta je proto dovede ke kýženému poznání, že nejlépe jim bude samotným se svým potomkem a svojí láskou. A ta nemovitost se vždycky nějaká najde. Mendes dokázal plynule a bez zádrhelů střídat pomalé a rychlejší tempo, černokomično (malý chlapec " rdousič" opravdu pobavil ) a silné dramatické momenty aniž by upadl do patosu či nudy ze stokrát již řečeného. Skvělá hudba i herci. Tomu filmu vlastně není co vytknout?

Výborně zmatečná žánrovka osmdesátých let, kde do posledních chvil netušíte co, kdo a proč hraje s panem Venturou jakousi prapodivnou hru. Výborně ztvárněné prostředí Barcelony (špinavé ulice, oprýskané zdi, davy hlučících lidí ) i samotné atmosféry filmu podkresluje syrový thriller, který nedokáže ani minutu nudit.

Středověk, po stovkách zabíjející choroba, strach z nepoznaného, kdy i ten nejodpudivější skutek je ti prominut pokud ho spácháš ve jménu boha. Film samotný je spíše žánrovou tuctovkou než nějakým výpravným veledílem přičemž u středověku se to jaksi samo nabízí. První polovina ještě dokázala bavit, ale to bylo hlavně z výše jmenovaných důvodů, kdy je člověk ještě plný očekávání co se z výpravy za neznámem nakonec vyvrbí. To co z toho nakonec vzešlo se dá nazvat bojem pošuků, proti druhým pošukům. Prim samozřejmě hraje víra. Nakonec se ukáže, že ten, který se jevil pošukem nejmenším se v epilogu vyjeví mega pošukem.

To co se zpočátku jeví jako milá romance z britského venkova se postupem mění v silný "mementozní" protiválečný film v čele s úchvatnou Alicií Vikander. Svojí autentičností lze snímek zařadit i vedle takového protiválečného velikána jako je Na západní frontě klid. Vera Brittain musela být opravdu silnou osobností. Jen člověk takových vlastností se dokáže vyrovnat se smrtí tří velmi blízkých osob aniž by utrpěl velkou psychickou újmu a následně o tom ještě napsat bestseller.

Precizně dávkovaný film o dvou pilotech F1 z doby kdy se ještě opravdu jednalo o opravdové závodění na maximální možnou míru rizika. Howardovi se výborně podařilo vyvážit jak sportovní, tak osobní motivy obou hlavních hrdinů. Vše je skvěle nadávkováno, ničeho není tolik, aby to dokázalo nudit. Dvě cesty, dvou naprosto odlišných osobností a jeden velký cíl.