Recenze (1 886)
Dům ďábla (2009)
75 minut nic a potom brutální finále. Divák čeká a čeká kdy už to příjde. Ani nevím co mně bavilo víc, zda stupňující se napětí, nebo konečné chrstnutí toho všeho co se ve mne nahromadilo do tváře. Jen škoda "mírně ohrané" koncovky, bez toho by se bezesporu tenhle jinak skvělý horůrek obešel.
Nebeské dny (1978)
Nemohu si pomoci, ale začínám na Malickovi ulítat. Jeho kompozice obrazu a hudby jsou pro mne víc než tisíc dobře mířených slov.
Babel (2006)
Iňarritu umí bezpochyby tnout do živého, ale k naproste spokojenosti mně v té čerstvé ráně chyběla sůl.
Tenkrát na Západě (1968)
Westernový opus, který Vás zcela semele. Morricone už lepší hudbu nenapsal.
Rekviem (2006)
Dva různé filmové pohledy na nešťastný osud Anneliese Michelové. Americky pojatý snímek, kde se nám pro lepší stravitelnost dostává husté, pikantní, ale dobře stravitelné omáčky, kde však fakta ne zrovna málo ustupují stranou. Ovšem 93 minut dostáváte kvalitní zábavu a film u mne také vzbudil prvotní zájem o příběh této dívky. Naproti tomu ne tolik okázalý německý snímek má spíše dokumentární hodnotu, na nic si nehraje a nejde přímo na věc. Někdo se může nudit, ale pokud se po Exorcism of The Emily Rose, chcete dojíst něčím dietnějším, ale o to víc poctivějším není nad čím váhat.
Nový svět (2005)
První hodina byla naprosto excelentní. Malickovi wallpapersové záběry+skvostná hudba u toho opravdu není potřeba moc mluvit. Druhá polovina filmu jež již více melodramatem, ale ani tam tempo neupadá a další plusové body jsou za neamerický závěr. Paráda!
Krvavý stát (2011)
Připadalo mne to jako když čapkovic kočička a pejsek pekli dort. Taky tam dali všechno co našli, ale výsledek byl nepoživatelný.
Země kůlů (2010)
Komorní road movie "horor", kde násilí a krev určitě není na prvním místě. Američáné prchající do Kanady jako do vysněné země bez úpírů.
Čtyři lvi (2010)
Člověk u tohoto filmu neví jestli se má smát nebo brečet. Obojí je totiž možné. Ovšem závěr je na těžké rozdýchávání.
Osvícení (1980)
Když se bát tak u Osvícení. Kubrick vede vaši mysl svým příběhem se stejným kumštem, jak malý chlapeček řeže zatáčky po chodbách prázdného hotelu na své tříkolce. Nevíte na co za rychle blížícím se rohem narazíte. Nevíte co z kterých dveří může vyletět. Prožíváte krásný a dokonalý strach..však ho také režíruje sám pan precizní.