Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Horor
  • Krimi

Recenze (15)

plakát

Poslední výkřik (2012) odpad!

Obdivuji nebojácnost filmových postav, které se nikdy nenechaly ochromit strachem a dál se neúnavně vrhaly do náruče (naprosto neschopného) vraha. A největší poklona Ivetce, která si ani za cenu halenky potřísněné krví nevyzula ty vysoký štekle!

plakát

Lovci hlav (2011) 

Už nějaký ten pátek si říkám, jaká je to ostuda, že mi Nesbø tak dlouho odolává a stále jsem si od něj nic nepřečetla. Proto jsem si pustila televizi s plánem, že varianta filmu bude ideální forma zjednodušení tohoto zdlouhavého procesu - buď bude zápletka opravdu výtečná a chytlavá (a konečně mě donutí si obstarat i knihu), nebo holt ne.. Byla jsem připravena brát v potaz, že filmy většinou zaostávají před předlohou, nicméně po zhlédnutí filmu musím říct, že se nemůžu dočkat, až si od něj něco v nejbližší době půjčím z knihovny a na jeden zátah přečtu! Zápletka výborná, herecké obsazení jakbysmet a krev mi chvílemi tuhla v žilách společně s hlavní postavou. Opravdu velice příjemné překvapení nedělního večera..

plakát

Pod vlivem lásky (2008) 

"Vše, co hledáš, lze najít zde. Mezi ženskýma nohama." Tohle bylo něco tak neuvěřitelnýho, že tomu prostě musím dát pět hvězdiček. Čtyři hodiny, které utekly jak dvě (a to mám problém se u filmů celou dobu soustředit!), jsem němě s vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou sledovala ty neskutečné výjevy a nevěděla, co si o tom pořádně myslet. A ačkoliv jsem chvílemi měla dojem, že tohle všechno je jen nějaký (ne)povedený vtip, tak to byl naprosto jedinečný zážitek, na který rozhodně jen tak nezapomenu. "Zcvokni se. To tě zachrání." . . . tak nějak, no. EDIT: Po druhém zhlédnutí musím přehodnotit všechny své minulé dojmy. Podruhé jsem se už víc než na (pro mě) chvilkovou absurditu příběhu zaměřovala na tu dějovou dramatickou stránku věci a jsem ještě víc ohromena. V průběhu celého filmu se mi příběh pomalu ale jistě zahryzával čím dál víc do srdce, stejně jako výkon Hikari, který byl naprosto úžasný. A přibližně poslední půlhodina byla přímo mistrovské dílo a za některé scény jednoznačně smekám. Určitě jsem to neviděla naposledy a odvolávám, že těch pět hvězdiček je z velké části za otevřenou pusu a nechápavý výraz. Odzbrojující..

plakát

Pocit viny (2007) 

Konec je podle mě dost nečitelný, což je obrovská škoda a také největší slabina. Když už film takhle pěkně graduje, tak udělat takové rozuzlení mi přijde poměrně jako výsměch. Vůbec jsem si nebyla jistá co jsou představy a realita, a příběh mi tím pádem ve výsledku nedával moc smysl. Možná jen byla v noci moje mysl už příliš unavená, aby ten chaos pochopila, nicméně wikipedie v případě nouze pomůže. Hned mohl mít film o hvězdičku víc, kdyby to šlo i bez nápovědy. Každopádně film to nebyl špatný, svědomí a výčitky s ním spojené je dle mě velmi dobrý náměť.

plakát

Death Note - Zápisník smrti (2006) (seriál) 

Neskutečné zklamání. Začátek byl něco naprosto nepopsatelně geniálního. Seděla jsem jen připoutaná k obrazovce a sledovala díl za dílem, protože se prostě nedalo přestat dívat. Light versus L, génius versus génius, to všechno doprovázeno výbornou hudbou. Všechno nabíralo neskutečné obrátky a pak najednou přišlo první zklamání po přibližně 17. díle s nástupem Yotsuby a též díky Mise, která se stala ještě víc nesnesitelnou. Misa měla tak "působivý" charakter, že mě to dokonce donutilo se přestat na Death Note úplně dívat a opět jsem ho pustila až po mnoha týdnech. Nicméně seriál už pak tak jako tak ztrácel kouzlo po každém díle a jakmile se objevil Near, ztratil snad i ten poslední zbytek. L měl takové podivné charisma, i Mello byl něčím zajímavý, ale Near na mě bude vždy působit jen jako přerostlé dítě (což teda i možná byl účel, ale rozhodně mě to do kolen nedostalo). Ke konci se už i objevovaly snadno čitelné chyby a nesmysly a konec samotný byl naprostým podkopáním celého seriálu. Čtyři hvězdičky za první polovinu, nebýt té druhé, dala bych i pět.

plakát

Fullmetal Panic! - Wari to hima na sentaičó no ičiniči (2006) (epizoda) 

Jelikož Tessa nebyla nikdy vyloženě moje favoritka, tak mě tahle "bonusovka" nijak zvlášť nezasáhla - už jen proto, že mi vadí, jak Tessa pořád fušuje do Sagary. A co se týče vtipu, tak mi to přišlo jako slabý odvar Fumoffu.

plakát

Fullmetal Panic! - The Second Raid (2005) (série) 

Možná jsem jen nějaká beznadějná romantička, ale s tím koncem se nemůžu jaksi úplně smířit. Sice to na jednu stranu vystihuje celou podstatu seriálu a splňuje vše co má, ale na stranu druhou se cítím jaksi ošizena. Každopádně tomu všemu nemůžu jinak moc co vytknout, protože hlavně druhou polovinu jsem sledovala naprosto přikovaná k obrazovce. Jedině snad ještě Chidoriina hysterie byla někdy pro mě až moc přehnaná, že mi dokonce i přišlo, že ohledně citlivosti si se Sousukem nejsou moc co dlužni :) No a Sousuke...pro toho mám slabost už od začátku, ale čekala (doufala) jsem, že po tom svém "procitnutí" bude třeba pak i smělejší.

plakát

Klíč (2005) 

Typicky americky to začalo, předvídatelně to pokračovalo a alespoň trochu překvapivě to skončilo. A ačkoliv jsem ten konec přece jen nečekala (což ale neznamená, že mě jakkoliv šokoval a tak jako tak nepotlačil znuděné zívnutí), nic to nezměnilo na tom, že jsem se po celý film víceméně nudila, a lacinost z toho všeho sálající mě značně odpuzovala.

plakát

Fullmetal Panic? Fumoffu (2003) (seriál) 

Na to, že mě občasný humor v samotném Full Metal Panic! oslovoval pramálo, jsem se u Fumoffu bavila neskutečně! Dvanáct výborných dílů, které jsou pro mě rozhodně o pár stupňů výš než původní FMP. Nevím, co bych měla vyzdvihnout nejdříve, ačkoliv ono se asi ani nejde zaměřit na jednu věc. Snad jen všechny ty hlášky a hlavně...Bonto!!

plakát

Equilibrium (2002) 

Na jednu stranu je tu moderní svět, ve kterém se ti nejlepší klerici učí bojovému umění, díky kterému pak dokážou předpokládat úmysly a pohyby protivníka, čímž se stávají neporazitelnými. Ale na stranu druhou je tu droga, která vám odepře veškeré emoce, ale její působení je jen nějakých 12 hodin. To snad i v dnešním světě by vyvinuli něco s dlouhodobějšími účinky, nebo by se alespoň o to snažili. Je nám předkládána vize zcela kontrolovaného bezpečného státu, kde je ale úplně jedno, zda si drogu píchnete nebo ne, protože to nikdo v podstatě nekontroluje. Dejme tomu, že někteří obyčejní občané ujdou pozornosti, ale že nejlepší klerik "začne cítit" bez povšimnutí?! Nechci tím odsuzovat náměť, ten je naopak zajímavý (ačkoliv vykradený ze všech možných stran), jen mi vyloženě vadí ta nepropracovanost detailů, protože by se dal sepsat poměrně dlouhý seznam nesmyslů, které se dají ve filmu objevit. Ale Christian je vynikající a tak se nad absurditou toho všeho dají poměrně snadno přivřít oči.