Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Akční
  • Horor

Recenze (283)

plakát

REC (2007) odpad!

Nemám rád španělské filmy a tento horor to jen potvrdil. Nejprve začnu výběrem místa, kde si fim odehrává. Nevím, ale přijde mi, jako kdyby španělé měli pro filmy jen dvě města - Madrid a Barcelonu. Znám pouze jediný film, který se odehrává jinde - Sirotčinec, jenže to je zase kapitola sama pro sebe. Hlavní problém celého filmu je naprosto nesmyslná trapná zápletka, která vše dobré okopírovala z filmu 28 dní poté, kde se infekce také šířila kousnutím. A konec byl vlastně úplně stejný jako film Záhada z Blair Witch. To, co naopak tento film má "vlastní", jsou dialogy. Nevím, kdo je vymýšlel, ale zasloužil by si pořádně naliskat. Neustálé opakování všeho - "Odkud ten člověk spadl?" "Zeshora." "Ale jako odkud přesně?" "Prostě zeshora." Ale nejhorší ze všeho byla kamera. Tak roztřesenou kameru jsem ještě neviděl! Chápu, že tvůrci chtěli dokázat divákům, že vše jako mělo být natáčeno na ruční kameru, ale toto bylo prostě přehnané. A to všechno přetáčení a přerušování záběru, po kterém se dělo úplně něco jiného! Ale hlavně že měl Pablo pořád všechno natáčet! Vždyť tam šlo o život a jakási vidina zajímavých záběru jde okamžitě stranou...

plakát

Rekviem za paní J. (2017) 

Rekviem za paní J. nabídlo slušnou podívanou, plnou absurdních a úsměvných věcí a záležitostí (takže intertextualita na Kafku na nejvyšší možné úrovni), zejména peprný slovník mladší dcery mě dost bavilo číst. Špatné bylo ale zpracování (pokusu) sebevraždy - nikdo teď neví, co se stalo, resp. proč to neproběhlo. A v případě, když se jedná o klíčovou scénu z filmu, ke které směřujete 90 minut, to docela vadí.

plakát

Resort (2015) (studentský film) 

Z toho, co jsem viděl ve Varech na festivalu, bohužel uznávám, že uplynulý rok se filmarům z produkce ČT nepovedl. Tolik atraktivní téma, přitom natočeno tak nudně a monotónně, že jsem byl dost zklamán. Jako by ani film nenabízel to, co chce divák vidět, historické dokumenty žádné, jednoduše odfláklé. A takovým způsobem odchází hotový režisér z FAMU...

plakát

Rodina je základ státu (2011) 

Pane Sedláčku, víc už ne! Opravdu jsem čekal kvalitní film, protože současných českých filmů nad 70 % je celkem málo. Jenže co se dá u Největší z Čechů tolerovat, tady to už nelze. Zatímco v předchozím filmu tohoto ''režiséra'' se alespoň něco dělo, tady jsem se bohužel nedočkal vůbec ničeho. Nevím, co to je za styl, natočit film úplně o ničem, plný úplně zbytečných a dolňkových scén, zbytečných dialogů.. ale nejhorší ze všeho je sázení pořád na stejné herce, kterým není ani rozumět! Vydržel jsem jen něco přes hodinu, když jsem pochopil, že se nemá cenu na to dál dívat. Celý film by se dal klidně sestříhat na krátkometrážní, ale i tak by nudil.

plakát

Roma (2018) 

Tady Cuarón zklamal. Nicneříkající snímky následují za sebou, mnohdy nedávají ani smysl, proč se tak děje, nebo proč v tom filmu vlastně jsou - např. požár. Jedna hvězda opravdu z milosti.

plakát

Rozpolcený (2016) 

Měl jsem možnost na to jít do kina, jsem rád, že jsem nešel. Myšlenka několika osobností v jednom těle mi nepřijde zajímavá, proto jsem nebyl překvapen, celkově provedení filmu je únavné a nepřináší nic zajímavého. Zklamání, když už někoho věznit v domě, tak normálně a pořádně s dějem.

plakát

Rozrušení (2014) 

Opravdu zvláštní. Zatímco o námětu filmu si troufám říct, že je milionový a má potenciál pro opravdový trhák, zpracování mizerné. Jedna scéna, dva lidé - o něčem se baví, ani nepochopím o čem, zmíní dalších 10 lidí a konec, střih, další scéna takového typu. Takhle se film nedělá. Pokud tedy nechcete, aby se vám lidé během filmu smáli a vykřikovali, ať už konečně zapnou zvuk nebo že se to zaseklo (jak tomu bylo při premiéře ve Varech). Přitom se mělo jednat o děsivý horor. Jednu hvězdičku dávám za skvělou němou část z místní školy, kdy nakonec všichni žáci spáchali sebevraždu a leželi vedle sebe v jakýchsi pytlích nasazených na hlavu. Jinak hrůza. Ale musím uznat, že když jsem po opuštění sálu zjistil, že venku taktéž řádí bouřka, byl to zvláštní pocit...

plakát

Sametoví vrazi (2005) 

To je takový béčko! Herecké výkony, kamera, zpracování, hudba, to vše je kompletně druholigové, na úrovni Slovenska. Způsob narace je naprosto nepřijatelný, protože kdo nezná okolnosti, resp. tu dobu nezažil, nemá sebemenší šanci děj filmu pochopit. Vše je ve filmu vyjádřeno tolik zkratkovitě, jakoby film musel mít maximálně 20 minut; na druhou stranu se film zabývá nepodstatnými věcmi, čímž je stopáž stejně dlouhá, ve speciální edici až nepřijatelná. Původně jsem Sametové vrahy hodnotil odpadem, po pochopení Orlických vražd (díky seriálu Devadesátky a dokumentární sérii Polosvěty) už se přece jen orientuji více a nejsem již tolik frustrován, že se vůbec v ději neorientuji, proto zvedám na dvě hvězdy. I tak mám ale nespočet výhrad. Kromě zmatečnosti je film odporný, vše zobrazuje až do extrému, co se naturalismu týče, ve filmu je hrozně moc zbytečně nahých postav, k porodu se nebudu radši ani vyjadřovat. Film je zvláštní v tom ohledu, že zachycuje 10 let staré události, ale všechny rekvizity jsou tehdejší. Prý kvůli úsporám. To víš, že jo! Svoboda jakožto bývalý polistopadový předseda KSČM se snaží současný kapitalismus zobrazit jako to nejodpornější na světě, přičemž už to mnoho let nebylo realitou (a divoké devadesátky byly jen důsledkem morálního dna z komunismu). Cílem filmu je co nejvíce dehonestovat současnou dobu, abychom si uvědomili, jak moc jsme od dob komunismu zbloudili. Toto se ovšem neděje poprvé, stává se to i u dalších Svobodových filmů (např. Vysoká hra), kdy cíleně tímto způsobem ovlivňuje veřejné mínění, a to dost nenápadně! Toto není svobodná kultura, ale cílená a sofistikovaná propaganda jednoho zakomplexovaného komouše. Tomuto ovlivňování by se mělo věnovat více pozornosti a varovat před ním!

plakát

San Siro (2014) 

Od těch nejposlednějších dělníků až k samotnému Balotellimu. Skvěle načasováno vzhledem k tomu, že za rok se právě tam odehraje finále Ligy mistrů. San Siro je velmi zajímavým dokumentem ukazující velkolepost stadionu, který si téměř žije vlastním životem a kolik je potřeba pracovníků jen k samotné údržbě. Závěrečná hudba jen podtrhuje význam a úroveň fotbalu v dnešní době, nejen v Itálii. Povinnost pro každého fotbalového fanouška.

plakát

Santiniho jazyk (2011) (TV film) 

Příprava k natočení Labyrintu. Napínavé, mysteriózní, postavy jsou skvěle vybrané, kdy jim opravdu věříme to, co zastávají - např. Taclík a jeho přehnaný materialismus a konzum.