Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Akční
  • Horor

Recenze (280)

plakát

Sedm schodů k moci (2023) (seriál) 

Po prvním trošku ospalém a nudném díle byl rozjezd velmi slušný, toto politické bahno baví nejednoho diváka. Dialogy i machinace byly chytré, očekávat se některé daly, některé nikoli, a strašně zábavně se na to dívalo, celý seriál jsem hltal snad v rekordním tempu. Herecké výkony jsou skvělé, Josefíková/Podzimková se divákovi před očima mění z naivní vesnické holky přes lehce asertivní pražskou kariéristku až po mrchu první kategorie, která nejméně v posledních dvou dílech už není k vydržení. Scénáristé ví, z čeho vycházejí, že takové věci se prostě dějí, ať už se do vlivných pozic dostane takřka kdokoli, to jsou prostě lidské slabiny. Přemýšlel jsem, zda to bude skrz tu velkou atraktivitu seriálu stačit na plné hodnocení, ale nikoli – příběh byl přeci jen trochu přitažený za vlasy, byl založený příliš na náhodách, kdy už mnohým nešlo věřit, ať se jedná o investigativu na Coufalovou, kdy se vyplatil naprostý vabank v poslední chvíli, nebo fakt, že šmeliny v poslanecké kantýně bude vyšetřovat sám ministr kultury. Konec byl velmi uspěchaný, neboť ještě 5 minut před koncem jsem byl nervózní z nevědomosti, z čeho je naše Anička vlastně obžalovaná. To všechno by se ještě s přimhouřením oka či dvou dalo prominout, ale k plnému hodnocení lámou seriálu vaz ty šílené postelové scény, které jako by se sem přenesly omylem z nějakého kanálu pro plnoleté.

plakát

ONEMANSHOW: The Movie (2023) 

Postaví cirkus mezi paneláky a diví se, že jim tam chtějí lidi? Odehrají jakousi půlku představení a hned zase odjedou, zanechají po sobě rozrytou půdu, nikoli jen udupanou a nikdo si toho jako nevšimne? Ani těch 100 pejskařů, co se po té ploše denně projde? A ten veškerý doslova cirkus bez jakéhokoli schválení majitele pozemku i města? To jsi to Kamile pěkně všechno promyslel. Příběh v mnoha ohledech silně drhne, cirkusu ani natáčení falešného filmu nemůže snad věřit nikdo, i v dalších věcech vzniká více otázek než odpovědí. Reklama od Fortuny byla nekonvenční, nicméně také to vyvolá chuť sázet, jejich markeťáci ví, co dělají. Ve filmu je smyšlené snad naprosto vše, jen bych Kazmovi a jeho crew věřil třeba to převlečené auto Manner v obchoďáku – toto oni umí a je to taková jejich nevinná lež, která se realizuje poměrně jednoduše. Nad to všechno je ale potřeba se povznést, sice už Kazma nehraje tu první ligu, jako dříve, ale pořád to baví, jen od toho nesmíte nic očekávat. Půl hodiny to bylo celkem solidní zábavy, až na trapné infantilní fórky typu půl melónu, kdy jsem chtěl vstát, odejít z kina a tu černou kartičku hodit do nejbližšího koše. Po tom všem jsem ale rád, že jsem do kina šel, byl to takový jiný druh filmu, vlastně to ani není klasický film; že jsem se zkrátka nenechal odradit komentáři těch, co hodnotili, aniž by film vůbec viděli, nebo Kazmu bytostně nesnáší a přes své předsudky se již nedokáží přenést. Bavil jsem se, jen to už nebylo tak moc kvalitní jako dříve, ale ne, tu jeho hloupou hru další v řadě a la český sen opravdu hrát nebudu. Nicméně to ukazuje, jak moc kvalitní marketingový tah to je – díky šifrám budou skalní fans chodit na film stále znovu a znovu, což v podstatě zaručuje letošní rekordní čísla sledovanosti. Ve schopnosti vytřískat z toho co nejvíce prachů Kazma vždy převyšoval ostatní. Ještě ideálně u toho vybrat nějaké plyšáčky, to se vždy bude hodit, ať se trochu zlepší ta jeho pošramocená pověst, jakmile se zase stane nějaký ten malér ve světě.

plakát

On se bojí (2023) 

Film víc podle formátu Lynche než samotné filmy od Lynche. Strhující podívaná plná podivných momentů, ale to je přesně to, co chceme. Phoenix tradičně potvrzuje, že je herecká extratřída a jeho obsazení právě do takového filmu je správnou volbou. První část v bytě ve vyloučené lokalitě byla naprosto fantastickou a klidně by to mohlo dát na celovečerní film, až mně bylo poté trochu až líto, že se v ději posunulo zase dál na venkov. První hodina to nejlepší, co bylo letos natočeno, druhá hodina byla také kvalitní, ta třetí už začala trochu ztrácet dech, kdy to ovšem nakonec zachránilo to velkolepé finále. Jsem rád, že se režisér rozhodl nakonec upustit od nápadu natočit film na čtyři hodiny a nakonec vše vměstnal do "pouhých" tří, protože by to bylo už příliš na úkor kvality filmu, i tady byly nějaké scény už dlouhé či navíc. Ne vždy delší stopáž pomůže, tady to sice pořád stačí na plné hodnocení, ale třeba u soudobého Oppenheimeru to je moc, což filmu prostě ubírá. On se bojí ale většinu stopáže baví a film je pro mě překvapením roku.

plakát

Elvis (2022) 

Neotřelá kamera jako by ztělesňovala ten neotřelý styl, který Elvis do přinesl hudby, resp. celé populární kultury. Atraktivní podívaná, kdy dvě a půl hodiny uteče jako voda. Výtku mám hlavně k českému znění, kdy manažer Parker velmi často zmiňuje slovo "šméčko". Vzhledem k charakteru činností bych to spíš nazval jako "kšeft", to mi přijde významově více trefné. Jak se toto slovo často opakovalo, tak to bylo skoro až rušivé; příště tedy raději v originálním znění.

plakát

Černí Češi (2022) 

Nejdříve jsem byl zděšen, co to je za politicky nekorektní název, ale pak jsem byl z dokumentu nadšený. Zajímavé osudy o namibijských dětech, o kterých jsem doposud neměl ani tušení, neboť jsem v době tehdejšího Československa ještě nežil. Jak tady mnozí zmiňují v komentářích, toto jsou větší Češi než někteří rádoby vlastenci. Některé osudy jsou opravdu dojemné a při zmínění nepřijetí v českém současném prostředí u určitých kategorií obyvatelstva je i našinci smutno. Jsme sice malý národ, přesto najdeme řadu našich menšin po celém světě, a to mě dodnes nepřestává fascinovat. Zpravidla nehodnotím dokumenty tak vysoko, ale Černým Čechům nemám co vytknout, takto by měl dokument vypadat - a zároveň mám chuť si co nejdříve přečíst i tu knihu.

plakát

Velké nic (2023) 

Velmi dobře zpracováno - z odstupem, bez vlastního hodnocení, byť i podprahového, žádné řešení politiky, pouze dopad na obyčejné lidi. Pojetí této doby je střízlivé, protože názory na pandemii se příliš různí. Opravdu mimořádně je zachycena změna atmosféry z počátečního nadšení, že se všichni semkneme a spojíme, až přes frustraci a únavu z pandemie na samém konci - v tomto ohledu je film hodnotnější než klasické časosběrné dokumenty od Třeštíkové, ty proměny jsou za krátké časové období tolik zřetelné. Klusák, jak už je mu vlastní, se zaměřil na zobrazení absurdity doby, poctivě ovšem vykreslil pandemii ze všech stran, názorů a sociálních skupin. Na reakcích lidí z kina bylo patrné, že Velké nic je naprosto jedinečné v té tragikomičnosti, kdy smích nad absurdnem následuje pachuť, smutek a bolestivé vzpomínky, každému ta pandemie něco vzala (resp. lockdowny). Možná na hodnocení této doby je ještě příliš brzy, přeci ještě před rokem se povinně nosily roušky a teprve nedávno pandemii ukončil Putin, ale určitě se bude díky dokumentu jednat o věrné zachycení doby - a teprve s odstupem několika let to bude ještě zřetelnější. Snad se ze všech těch chyb, které se udály, poučíme. Emoce při odchodu z kina tedy byly smíšené, to ale ukazuje, o jak kvalitní dokumentární počin se jedná. Od Klusáka po letech vždy očekávám nějakou kvalitu - a i v tomto případě jsem byl nadmíru spokojen.

plakát

Dobré ráno, Brno! (2023) (seriál) 

Mnohé znaky jsou až podezřele stejné s Prušinovského Mostem. Svérázná skupina hlavních postav z určité sociální bubliny, nekorektní mluva, černý humor, kolísání silnějších a slabších dílů, závěrečný totální obrat v žánru, kdy komedie vlastně vymizí a poselství seriálu je jiné. Úroveň dílů je různá, nájezd je postupný, přičemž kvalita postupně roste díl za dílem. Ačkoli některé vtipy jsou moc prvoplánové a primitivní, průběh děje je zábavný a seriál se stal příjemným vrcholem pondělního večera. Rivalita s ostravským studiem a scéna na benzince v Krhově u Blanska jak z divokého západu je naprosto skvělá. Přesto mě trochu mrzí plně nevyužitý potenciál, který tento námět nabízel, dalo se z toho vytřískat více. Když to porovnám s tím Mostem, jednalo se sice o něco málo horší, ale pořád stále skvělý seriál, který dokázal pobavit. I Most měl svoje chyby, každopádně se stal ve společnosti fenoménem, zatímco v případě DRB tomu tak vůbec nebylo, což je škoda. Brno vidím v televizi rád, protože není tolik okoukané jako Praha, to stejné platí i o ostatních českých městech. Cením si také odvahy ČT něco takového natočit, protože se přeci jen do jisté míry strefuje do vlastních řad pořadu, který je tak trochu pokleslý a hloupý - a někdo ze slabších povah tvůrců originálního Dobrého rána by se mohl i urazit - ovšem věřím, že se to tak nestalo, protože nikde není v Česku lepší nálada k utahování si sám ze sebe, než je tomu právě v Brně.

plakát

Docent (2023) (seriál) 

Jak byla tato minisérie očekávaná, tak se jednalo o obrovské zklamání. Na papíře vypadalo vše skvěle, v tomto případě se ale šláplo pořádně vedle. U scénáristů se nejspíše ukázalo, že jsou silní pouze v případech, které se opravdu v minulosti udály; případy zcela vymyšlené nejsou zdaleka ideální. Jedno klišé za druhým, postavy jsou ploché, spíše se jedná o ztělesnění archetypů postav na daných pozicích, průměrný student na FAMU v prvním ročníku by vymyslel lepší psychologii postav. Příběh se zkrátka paradoxně jeví tak, jako by ho psal někdo od stolu, přitom znalost policejní praxe je minimální. Všechny postavy jsou velmi nesympatické, řvou na sebe, jsou nepříjemné, přitom ani nevíme proč, kde se původně vzala ta obrovská averze vedoucího prvního oddělení k docentovi. To přece nemůže být jen tím psychologickým profilem - a když už, tak to není potřeba tak okatě stokrát za sebou opakovat. Proč docentem všichni tak pohrdají, se také nedozvíme. O postavě docenta toho vlastně víme strašně málo, ani nemáme proč mu fandit. Dlouho nevíme nic o jeho rodině, osobním životě i vztahu k otci, tyto dílky do skládačky prostě chybí. Postava mladé policistky v podání Ramby je naprosto nesnesitelná, a to až tak, že se mi znechutila Ramba jako herečka i v ostatních filmech, prostě ten její hlas nemůžu vystát. Vetchého chování je také příšerné. Vtipy jsou ohrané a očekávané (jeden přeskočí plot, přičemž druhý si otevře branku vedle). Hlavní dějová linka je neatraktivní, stačila by sotva na jeden díl Případů 1. oddělení, tady se ale jedná o 4 nekonečné hodiny! Tyto vraždy jsou nezajímavé, nudné, narace je děsně pomalá, spousta nepotřebných detailů, ve kterých se divák ztrácí, celkově je minisérie hrozně nepřehledná a zmatená. Pro běžného televizního diváka takřka nepochopitelná. Herecké výkony jsou mnohdy otřesné, scénář je velmi slabý - např. závěrečná scéna s vrahem - do té doby se jedné o velmi chytrého chladnokrevného vraha, který zvažuje každý krok, až v samém závěru vyběhne na policisty s křikem, což je ta nejhloupější varianta, protože se de facto nechá zastřelit. Hádek uvidí vrahovo auto a neopíše si SPZ. Takto bych mohl vyjmenovat mnoho hloupých scén. Některé scény jsou až příliš teatrální a směšné, až nedůstojné tomuto žánru i ambicím minisérie - napití se z lahve ve sklepě, nebo snaha zabít druhou dívku ve sklepě a pak si najednou vrah uvědomí, že by z toho bylo příliš krve. Teda, takové překvapení od zkušeného vraha bych opravdu očekával. Scény se prostě snaží být zejména v posledním díle napínavé (ačkoli všichni víme, jak dopadnou), ale vyznívají naprosto směšně a hlavně béčkově (proč ty zpomalené záběry, to jsme pořád v devadesátkách?). Poslední, co musím vytknout, je rozložení do 3 dílů. První dva díly jsou totálním ztělesněním nudy, kdy jsem měl co dělat, abych neusnul; třetí díl byl trochu dynamičtější, možná ale chvílemi až moc. Proto se nabízí klasická otázka, proč první dva díly byly tolik rozvleklé, když poslední musí tak spěchat a vše dokončit v posledních 15 minutách. Nicméně to je problém Stracha, který se ukázal už i u Labyrintu, byť se jednalo o několik tříd lepší detektivku. Ambice České televize byly v případě Docenta velké, nicméně tato kriminálka upadne v zapomnění, konkurence jiných seriálů je příliš tvrdá. Četl jsem rozhovor s programovým ředitelem ČT, že už natáčejí druhou sérii - prosím, rozpusťte to, nebo udělejte alespoň nějaké zásadní změny.

plakát

Jako v bavlnce (2020) 

Svižné, dynamické, strašně příjemně se na to dívalo, divák se nestihne nudit ani minutu. Zápornými hrdiny na obou stranách se jedná o jednoduchý, ale fungující scénář, díky moc za ten konec, kdy to pro hlavní hrdinku dopadlo tak, jak si zcela zasloužila. Soundtrack velmi výrazný, a to výborný. Hvězda dolů jen za sled událostí, který byl v některých momentech stěží uvěřitelný - ale to je obecně častý problém u (jinak skvělých) thrillerů na Netflixu.

plakát

Případy 1. oddělení - Loterie (2022) (epizoda) 

Radka Drexlerová se jmenuje, ukažme si všichni na ni. To musí být příjemné takto pozorovat sebe sama, dobře jí tak. Vynikající Marešova pomsta.

Ovládací panel
7 bodů