Mara97

Po prvním trošku ospalém a nudném díle byl rozjezd velmi slušný, toto politické bahno baví nejednoho diváka. Dialogy i machinace byly chytré, očekávat se některé daly, některé nikoli, a strašně zábavně se na to dívalo, celý seriál jsem hltal snad v rekordním tempu. Herecké výkony jsou skvělé, Josefíková/Podzimková se divákovi před očima mění z naivní vesnické holky přes lehce asertivní pražskou kariéristku až po mrchu první kategorie, která nejméně v posledních dvou dílech už není k vydržení. Scénáristé ví, z čeho vycházejí, že takové věci se prostě dějí, ať už se do vlivných pozic dostane takřka kdokoli, to jsou prostě lidské slabiny. Přemýšlel jsem, zda to bude skrz tu velkou atraktivitu seriálu stačit na plné hodnocení, ale nikoli – příběh byl přeci jen trochu přitažený za vlasy, byl založený příliš na náhodách, kdy už mnohým nešlo věřit, ať se jedná o investigativu na Coufalovou, kdy se vyplatil naprostý vabank v poslední chvíli, nebo fakt, že šmeliny v poslanecké kantýně bude vyšetřovat sám ministr kultury. Konec byl velmi uspěchaný, neboť ještě 5 minut před koncem jsem byl nervózní z nevědomosti, z čeho je naše Anička vlastně obžalovaná. To všechno by se ještě s přimhouřením oka či dvou dalo prominout, ale k plnému hodnocení lámou seriálu vaz ty šílené postelové scény, které jako by se sem přenesly omylem z nějakého kanálu pro plnoleté.

Postaví cirkus mezi paneláky a diví se, že jim tam chtějí lidi? Odehrají jakousi půlku představení a hned zase odjedou, zanechají po sobě rozrytou půdu, nikoli jen udupanou a nikdo si toho jako nevšimne? Ani těch 100 pejskařů, co se po té ploše denně projde? A ten veškerý doslova cirkus bez jakéhokoli schválení majitele pozemku i města? To jsi to Kamile pěkně všechno promyslel. Příběh v mnoha ohledech silně drhne, cirkusu ani natáčení falešného filmu nemůže snad věřit nikdo, i v dalších věcech vzniká více otázek než odpovědí. Reklama od Fortuny byla nekonvenční, nicméně také to vyvolá chuť sázet, jejich markeťáci ví, co dělají. Ve filmu je smyšlené snad naprosto vše, jen bych Kazmovi a jeho crew věřil třeba to převlečené auto Manner v obchoďáku – toto oni umí a je to taková jejich nevinná lež, která se realizuje poměrně jednoduše. Nad to všechno je ale potřeba se povznést, sice už Kazma nehraje tu první ligu, jako dříve, ale pořád to baví, jen od toho nesmíte nic očekávat. Půl hodiny to bylo celkem solidní zábavy, až na trapné infantilní fórky typu půl melónu, kdy jsem chtěl vstát, odejít z kina a tu černou kartičku hodit do nejbližšího koše. Po tom všem jsem ale rád, že jsem do kina šel, byl to takový jiný druh filmu, vlastně to ani není klasický film; že jsem se zkrátka nenechal odradit komentáři těch, co hodnotili, aniž by film vůbec viděli, nebo Kazmu bytostně nesnáší a přes své předsudky se již nedokáží přenést. Bavil jsem se, jen to už nebylo tak moc kvalitní jako dříve, ale ne, tu jeho hloupou hru další v řadě a la český sen opravdu hrát nebudu. Nicméně to ukazuje, jak moc kvalitní marketingový tah to je – díky šifrám budou skalní fans chodit na film stále znovu a znovu, což v podstatě zaručuje letošní rekordní čísla sledovanosti. Ve schopnosti vytřískat z toho co nejvíce prachů Kazma vždy převyšoval ostatní. Ještě ideálně u toho vybrat nějaké plyšáčky, to se vždy bude hodit, ať se trochu zlepší ta jeho pošramocená pověst, jakmile se zase stane nějaký ten malér ve světě.

Film víc podle formátu Lynche než samotné filmy od Lynche. Strhující podívaná plná podivných momentů, ale to je přesně to, co chceme. Phoenix tradičně potvrzuje, že je herecká extratřída a jeho obsazení právě do takového filmu je správnou volbou. První část v bytě ve vyloučené lokalitě byla naprosto fantastickou a klidně by to mohlo dát na celovečerní film, až mně bylo poté trochu až líto, že se v ději posunulo zase dál na venkov. První hodina to nejlepší, co bylo letos natočeno, druhá hodina byla také kvalitní, ta třetí už začala trochu ztrácet dech, kdy to ovšem nakonec zachránilo to velkolepé finále. Jsem rád, že se režisér rozhodl nakonec upustit od nápadu natočit film na čtyři hodiny a nakonec vše vměstnal do "pouhých" tří, protože by to bylo už příliš na úkor kvality filmu, i tady byly nějaké scény už dlouhé či navíc. Ne vždy delší stopáž pomůže, tady to sice pořád stačí na plné hodnocení, ale třeba u soudobého Oppenheimeru to je moc, což filmu prostě ubírá. On se bojí ale většinu stopáže baví a film je pro mě překvapením roku.