Bendiys

Byt zklamany bylo takrka nemozne. Kdyz se clovek mirni a neocekava od toho genialni zazitek, tak nemuze byt zklaman, naopak muze byt pouze pozitivne prekvapen. Ale to neslo, kdyz vrchol se udal v predeslem filmu...

OK. Jednoznačný vrchol všech komiksových filmu od Marvelu. Do jistý míry kopíruje postupy předešlých sólových i týmových filmu. Do minimálně stejně míry je jiný než zbytek marvelovske produkce. Měl jsem obavy, jak taková spousta hlavních postav bude vypadat na plátně. Kolik prostoru dostanou? Bude to nepřehledné a chaotické? Ono to fungovalo. Interakce mezi postavami, cestování po galaxii, paralelní děje, konfrontace s nepřítelem, který konečně není zcemla namachrovany vyšinutý jedinec, který by chtěl zničit svět. Ale hlavně důraz na myšlenku. Doposud jsem neviděl v předešlých filmech tak silné vyjádřenou pointu. A tim, že v rámci filmu podařilo tu ideu i dotáhnout dokonce, byla celá myšlenka umocněna. Jednou se tou otázkou bude muset někdo zabývat. Už jen to, že se na Thanose prakticky od začátku nedá pohlížet jako čiste na zlo, na kompletně negativní postavu, je něco, co se vymyka tomuto typu postav. Filmu bezesporu pomohl i fakt, že přes fakt, že se jedná o první část dvojdílného projektu, působí jako kompletní celiství samostatný film. Proto se obávám, že druhá část se již vrátí do zajetých kolejí hollywoodských happyendu, ve kterém se pateticky a heroický každá postava bude podílet na nastolení míru.

Film, který se výrazně podobá dnešním velkofilmům, byť byl natočen ve dvacátých letech a nepadne v něm ani jedno slovo. Na snímku jde jednoznačně vidět, kde byly peníze utopeny (místy doslova). Úchvátné dekorace, akce i davové scény. Děj precizně vygradovaný, k čemuž dopomohl střih dvou hlavních rovin. Ke konci se však objevuje přílišná grotesknost, stupidita chování a projevů postav. Někdo by mohl podotknou, že to k němému filmu patří. Ale co je moc, je příliš. Srovnávám tento film s nynější produkcí (a že to v několika aspektech lze, dokonce Metropolis úspěšně konkuruje, ne-li vyhrává). Zkrátka takový závěr filmu jako v zde kazí celý dojem ať už se jedná o němý film, anebo hit číslo jedna v roce 2017.

Zpracovani filmu se toho neda prilis vytknout. Dlouhe zabery vyzaduji sehranost celeho tymu a spoustu napadu, jak zamaskovat strih a plynule tak prechazet z jedne sceny do druhe. Divaldelni jeviste primo nahrava tomuto pojeti. V tomto ohledu neni divu, ze film vzbudil takovou pozornost a neni pochyb o tom, ze prace byla odvedena dukladne. Metafora zivota na jevisti a v realnem zivote, prechazeni z role do role ("tam na prknech je me prave ja") take stale funguje. To vsak neni jeste duvod jasat. Byt jsou herecke vykony vice nez dobre, zamerna teatralnost zbavuje film emoci. Prolinani fantasy do reality hlavniho hrdiny jako odkaz na zaslou slavu filmoveho superhrdiny lze akceptovat a brat jako doslovny boj, ktery se odehrava v jeho mysli. Avsak je to ke konci filmu prilis agresivni.S tim souvisi i vyzneni filmu. Zaver totiz vypada, jako kdyby kazdy ze scenaristu mel svoje vlastni reseni krize, nemohli se dohodnout, ktere z nich pouziji do finalniho sestrihu a tak jako kompromis uvidime vsechna mozna zakonceni.

Scenar je napsan zdanlive jednoduse a povrchne. Bez vetsich sentimentalit vystihuje hlavni myslenky ve sve banalni nahote. Moderni technologie ovlivnuji nase zivoty (bez internetu, socialnich siti a mobilniho telefonu se uz dnes obejde malokdo), ale osobni problemy jako hledani sve identity a potreb v zivote zustavaji po desetileti stejne. Nic noveho, ale...Jednotlive pribehy do sebe zapadaji, film je odtazity, ale pritom pravdivy, ze upouta pozornost. Je natocen a setrihan tak, ze divakovi nic nasilne nevnucuje, ani explicitne nemoralizuje, jen poukazuje, jak to zkratka je. / Zaber, kdy jeden z hlavnich protagonisu jde halou plnou lidi, kteri jsou zahledeni do svych mobilu, vypovida o mnohem. Toto je realita, ve ktere zijeme.

This is the end. Prvni serie byly ve znameni novosti,svezesti a blazniveho humoru. Serial podobny stylu Pratel mel co nabidnout a starsimu serialu se vyrovnal. V te dobe to byl jasny petihvezdickovy serial. Kazde dilo postupem casu zevsedni, je bezne, ze nektere dily jsou slabsi nez jine, ale u HIMYM prestaly fungovat vtipy a situacni humor. Zacaly se resit banalni situace, gradovane do extremu, az to prestalo byt zabavne a zacalo byt smutne az iritujici. Posledni sezony tak natahovaly skvely serial do prumeru. I kdyz musim rict, ze se v posledni serii se prece jen objevily povedenejsi dily a dvoudilne finale bylo dustojne (narozdil od otresneho finale Dextera), hodnotim jako celek za tri *.

... prakticky to same jako prvni cast. Navic se zde dockame odkazu na sebe sama, kdyz Trier temer zopakuje scenu z Antikrista. Nejvetsi duvod ke zklamani je zaver, ktery vyzniva tak, ze autor uz nevedel, co by s postavami (Joe, Seligman) udelal. Nesedi mi to k popisu ani jedne z nich, tak jak nam je serviruje po celou dobu. I kdyz u druhe casti bude vice stezejni reziserska verze, ktera ma navic cca hodinu materialu. To uz muze ledacos zmenit...

Nymfomanka nabizi typicke stylisticke postupy Larse von Triera, které vyvolavaji pocit subjektuivniho prodlouzeni casu. Do svých obrazu pouziva jak vaznou tak popularni (prijemne prekvapeni v podobe Rammstein) hudbu, propletava jednotlive pribehy kulturnimi (v druhé casti filmu prime odkazy na Tarkovskeho - v zaverecnych titulkach mu je dokonce podekovano) a zajmovymi odbočkami. Ukazuje věci bez obalu a jakýchkoliv zabran (prijemna zmena od hollywoodskych filmu, kde kvuli ratingu dochazi k desivym kompromisum; i kdyz zkraceni verze se zrejme zapricinilo o vystrizeni „silnych“ scen). Nektere epizody jsou prospikovany absurdnim humorem (bonbony jako odmena za vyhru; sekvence s Umou Thurman, ktera ukazuje svým detem, kam chodi otec zahejbat). Jen ramec pribehu, kde ustredni postava vypravi náhodnému zachránci svůj pribeh mi zcela nezapada do celkového konceptu - byt je povidani Joe a Seligmana ozvlastneno grafickými vlozkami a paralelami s vypravenim (rybareni – navnada – nalakani a lapeni obeti, muže), vyzniva to obycejne…

Svizne, hrave a vtipne. Vsichni clenove rodiny jsou skvele ztvarneni a kazda postava ma sve minuty slavy - scenaristicky pusobi temer dokonale. A ty grafike a slovni hratky s prechody mezi sekvencemi jsou povedene. Tento film ma fuck(t) nepravem tak male hodnoceni...

Clovek se uprimne zasmeje a pobavi nad dialogy a situcemi. Z hlediska romantickeho filmu, ale Lasky cas vyrazne ztraci. Je totiz na svou delku prazdny a neosobni. Nenachazim scenu, ktera by byla celkove spravne sladka, nebo dojemna, tykajici se ustredniho paru. Nejlepsi okamzik nastava v podniku bez svetel, ale prvni viditelne seznamovani je neprirozene (a to je tam celkem trikrat). Je to i predstavitelich dvojice a zde to neni ono. Rachel uz natocila lepsi romantiku.