Mates Hradecky

Co furt všechny máte? Pan Tau taky chodil s deštníkem po křídle letadla a jak jste mu to všichni žrali!

50x a stále poprvé. Mnohokráte omleté téma časové smyčky s drsným hrdinou alkoholikem, kterého si střihnul František Gril - dost připomíná Leoše Mareše po tahu. Gibsnův záporák hulí doutníky a každou chvíli někdo umře. Zkrátka reklama na zdravý způsob života. Mnoho retro odkazů na osm-devadesátky. Ač jsem se místy bavil, mám po shlédnutí filmu stejný pocit, jako po konzumaci šálku PIGI čaje z opakovaně vyvařeného sáčku.

Chyběla mi byť jedna jediná sympatická postava, s kterou by bylo možno prožívat děj.

Tolik logických děr ve scénáři, tolik zbytečných scén, tolik divných postav bez vývoje, tolik komparsistů dívajících se do kamery ...a k tomu děsivý český dabing prakticky všech postav, krom Lindy Rybové. S láhví vaječného koňaku se to dá vydržet.

Jen z dívání na ty božské zákusky přiberu pokaždé alespoň tři kila! Celkový dojem kazí pouze neuvěřitelně trapná dabingová a seriálová hvězdička Bebarová, která se nikdy neměla dostat na místo moderátorky.

Kristen táhne celý film, který by jinak šel ke dnu, vzhůru k hladině. Krásně nasnímaná, v plavkách úžasná, jako lesba bych po ní hned vyjel. Dějově ploché až nudné, digitální příšery vypadají jak chobotnice z histolky a nechápu, proč mají ty LED diody alá oči, v Mariánském příkopu je černočerná tma a nic ke koukání, pokud zde něco žije, oči to nemá, protože je nepotřebuje.

Není náhodou, že produkce ujal se hlavní mozkový devastátor českých diváků - televize Nova. A tak jsem se snažil se bavit - a nic! To si raději podruhé pustím Když draka bolí hlava.

Dojem z celkem zábavné "ostalgické" komedie kazí prasecký český dabing. Ve filmu je důležitý střet tří kultur - ruské, estonské a finské (ingrijské) a tak se v něm mluví třemi jazyky - ztraceno v překladu. Dialogy pak ztrácí pointu i smysl.

Nadhodnota filmu je v RETRO provedení.

Pokud chcete Mikoláška poznat lépe, kupte si knihu jeho vzpomínek Paměti přírodního léčitele. Tohle je kvalitní dílko, ale příliš jeho osudy neosvětluje, dává velký prostor k diskusi. Oboje samo o sobě je ovšem zajímavé, ba místy i strhující. Světlo do života této osobnosti snažil se vnést jeho vnuk, který pátral v archívech a po neznámých svědectvích. Nakonec prohlásil, že čím toho o něm víc ví, tím méně může říct, že ho opravdu poznal. Padouch nebo hrdina? kdo ví ....