ma883

Miluji Shakespeara v jakékoli podobě. Dokonce se ráda podívám i na ty příšerné americké studentské komedie, které slavná dramata obracejí více méně naruby. Ale existuje pár shakespearovských skvostů, které jsou pastvou pro oko i ucho. Vedle mistrovských tragédií napsal W.S. řadu komedií, které zbožňuji snad ještě více. Jednou z nich je bezbochyby Večer tříkrálový aneb cokoli chcete. Je tady má oblíbená metoda kuklení, kterou jsem si zamilovala už jako malá holka díky Třem oříškům pro Popelku a Noci na Karlštejně. Viola však přivádí tuto metodu k dokonalosti a je velice snadné se s touto hrdinkou ztotožnit. Orsina není možné nemilovat. Toby Stephens předvádí rozervanost alá James Dean tak dokonale, že vás dostane hned při prvním povzdechnutí. O výkonu Helen Bonham Carterové, Imeldy Stauntonové, Bena Kingsleyho, Nigela Hawtorna či Racharda E. Granta nemluvě. Celý příběh je navíc přenesen do epochy, která Ilirii propůjčuje jedinečný charakter. Hudba, verše, milostné i tragikomické motivy dělají z Večeru tříkrálového poutavé filmové dílo, na které se vždy ráda podívám.

V pubertě jsme hráli takovou hru, při které jsme zjišťovali, čím vším byl výjimečný rok, ve kterém jsme se narodili. Byla jsem strašně hrdá na to, že v mém roce šli do kin mnou oblíbené filmy. A vůbec mi nevadilo, že tam nemám tak zajímavé věci jako jiní, např. výbuch Černobylu. Poslední Hvězdné války mám z celé série nejraději zejména proto, že se v nich vše vyřeší. Všechny záhady jsou objasněny a všichni hrdinové přežijí. Velice těžko bych se smiřovala s tím, kdyby prošel scénář se závěrem, v němž Han Solo zahyne. Na druhou stranu by mě netěšil ani přeslazený konec se svatbou Leiy a Hana. Závěr s "medvídkovskou oslavou" byl ideální. I když se mi k němu více hodila dětská a hravá melodie z původní verze, než sladce dojímavá hudba z té digitálně rozšířené. Když už jsem u hudby, tak Hvězdné války jsou dle mého z poloviny hitem právě díky úžasnému soundtracku Johna Williamse. Luke ani Leia už nejsou zdaleka tak pohlední jako v Nové naději, ale o to jsou přesvědčivější. Navíc nečekaný obrat Dartha Vadera proti imperátorovi a přijetí Luka za svého syna je výborný. A takových výborných scén, je v Návratu Jediho mnoho - např. rozmrazení Hana z karbonitu, Landův únik z Hvězdy smrti na poslední chvíli či Leino sdělení, že Luke je její bratr. Mám ten film ráda a nevadí mi na něm nic. Snad jen to, zda mám Hanovu druhovi říkat Žvejkal či Chewbaca.

Jedná se o film, který můsím hodnotit pěti pozitivními "O". Je originální. Znáte to, když si pustíte film a neustále je vám na něm něco povědomé? Tak mezi tyto filmy Avatar nepatří. Po dlouhé době jsem neměla při sledování pocit deja vu. Je opulentní. Barvy, neobvyklé scenérie cizí planety či velkolepé akční scény vyžadují velké plátno. Tentokrát nebude stačit domácí kino. Pokud si ve filmu nějací obyčejní ubožáci povídají na pohovce nebo pracují někde jako my, tak proč chodit do kina. Na to stačí úplně malá televize. Avatar však potřebuje kino. Je okouzlující. Snová prostředí všech možných filmů, počínaje Jurským parkem a konče Flashem Gordonem, se snoubí v úchvatném Avataru. Je obnažující. Krásně ukazuje odpornost lidské povahy ocitající se v davu. Každý člověk může být hrdina a charakter jako solitér, jakmile se však ocitne ve společnosti, bere si z ní trochu dobrého, ale především vše špatné. Jen můžeme doufat, že nás nikdy nekontaktují přátelští mimozemšťané, protože Avatar jako poslední z dlouhé řady filmů potvrzuje, že bychom je rozkrájeli a dělali na nich pokusy. Avatar si zkrátka získal můj obdiv. Je tedy i obdivuhodný.