Bingos

Pamatuju si videoklip, kde někde v sauně rapuje šesnáctiletý cápek ve flanelce a masce z Kačera Donalda do mikrofonu zabořeného v kundě oplácané holky ve škrabošce. Klip se jmenoval 'Drtič Sanic 3000' a jeho hlavní distribuce byl videoserver redtube.com. Zatímco Řezníkovy klipy šly od té doby kvalitativně strmě nahoru, předchozí trojice jeho středometrážních filmů si držela poctivou technickou úroveň psího hovna. Prostě k tomu seděla a dala krásně vyniknout té přehlídce prasečí a výborných gagů, kterou snímky prezentovaly. Každopádně ambice natočit film, co i jak film vypadá a multifunkčí nízkonákladový štáb teď vysekli za nějakých čtvrt mega Márty Hárd jak zmrd, který si může vytřít prdel s čímkoli na úrovni současné české kinematografie. Konstantní nápor fórů, které sou skvěle vypointované, sympaticky přes čáru a neustále strkají vztyčený fakáč do análu všem přitepleným šablonovitým komediím, nemá jedinou hluchou vteřinu a krom parodie je vlastně i celkem trefnou satirou. Každý film ze stáje ZNK byl vždycky takovým bonusem ke zbylé produkci, ale tohle už je vyloženě plnohodnotná filmařina, která je zapotřebí jak sůl.

Z kraje nejsem typický komixový nerd a před spaním si čtu spíš knížky než DC wikipedii. Postavu Swamp Thinga však znám a mám o ní celkem slušné povědomí a především, Ságu o Bažináčovi od Alana Moora považuju za snad nejzásadnější dílo odrostlého komixu a vlajkovou loď nakladatelství Vertigo. Po startu internetové kabelovky DCU pro mě byl blížící se Bažináč velmi očekávanou událostí. Za druhé: slabá místa v scénáristické kostře samozřejmě nehodlám přehlížet, ale jinak seriál vyloženě naplnil moje očekávání, takže ač moje pětihvězda není úplně objektivní, mám to tak v povaze a stojím si za ní. Nekonzistentnost vypravěčského přístupu vážně občas zamrzí. Na to, jak je dílo temné a nekompromisní, je někdy zbytečně polopatické a moc často sahá do zásoby scénáristických berliček a deus ex machina. Možná že se snaží násilně smáznout co nejvíc havěti co nejmenším počtem úderů, stejně jako si myslím, že celá záležitost je tak trochu experiment, která nemá adekvátní mustr, protože vlastně nemá obdoby. Ale to je právě největší klad seriálu. Každou vteřinu přichází s něčím novým. A protože postrádá tu drzou vypravěčskou suverenitu, může to paradoxně spoustu lidí odradit. Titans pokryl potřebu po zábavně drsné a krvavé akci, což je něco, co se hodí k nedospělým hrdinům. Doom Patrol pokryl zas touhu po metahříčkách, co se ani na chvíli neberou vážně. Swamp Thing je dospělý a bere se velmi vážně. Konflikt hromady disfunkčních pseudoantagonistů a hrstky protagonistů (které by spočítal na jedné ruce i nešikovný tesař) zaplní hlavní fokus čočky kamery, ať se vám to líbí nebo ne. Atmosféra, která vztyčený varovný ekologický ukazováček zasazuje do bažiny emoční lability, starých traumat, nedorozumění, chamtivosti a ješitnosti ředěné sem tam kapkou empatie a lásky – no prostě do velmi lidského koktejlu, ta jako by vypadla ze stránek komixů. Do toho je existenciální konflikt proměny Aleca Hollanda/Bažináče katalyzátorem, nikoli hybatelem děje, což by měl být nový kánon pro komiksové originy. Horor, který není prvoplánová přehlídka lekaček a gore efektů, ale temně zelený, plíživý a znepokojivý pocit někde v zadní části páteře. Postavy, které jednají nelogicky, ale ne vinou scénáře (teda většinou), ale prostě protože jsou iracionální, emocionální a komplexní. A mohl bych jet dál. Herecké výkony, Citace předlohy - ať už vizuálními obrazy, názvy epizod, drobnými odkazy, do očí bijícími odkazy nebo vyloženě šířkou univerza (která zahrnuje i tak "céčkové" postavy, jako je Blue Devil), Dunící audio, Digitální i praktické efekty, Znělka (bože jak ta je dobrá) a tak dál. I ten koncept, že každá epizoda měla svůj mirkopříběh, který se sléval do přemostění celé série, je parádní, jen nedobroušený. Zkrátka a dobře první série Swamp Thing je ještě neusazená, ale stříká z ní velmi svěží a tak potřebný přístup ke komiksové látce i k hororovému žánru, stejně jako hmatatelná píle tvůrčího týmu. Jen to potřebuje další prostor. A ne! Odmítám se smířit s tím, že tohle jen tak vyšumí do prázdna z nějakých doteď ještě ne zcela uspokojivě vysvětlených důvodů. Tohle musí mít pokračování. Jakékoli. HEŠTEK SEJF KURVA SWOMFINK!

Béďův herecký koncert si dost krade celou show, ale sadistický despota Hugo byl taky parádní. Jinak to začíná jako Trainspotting přechází to v společenskou satiru až to vyústí jako dost hluboká a temná psychologická sonda završená osobní katarzí. Silné. Proč u nás Aubyn nevychází?

Bez mučení přiznám, že mi komiksy utekly a po první sérii je mám rozhodně v plánu dohnat. Škoda, že už se většina dílů tak blbě shání. Zkušenosti ale rozhodně mám s ústředím scénaristickým duem, stejně jako s domovskou kabelovkou seriálu. A přestože se u nás Preacher-man dočkal spíš vlažného přijetí, mě nezklamal v jediném bodě. Pomalé tempo a styl vyprávění, práce s postavama a parádní vizuál - já vám nevím, ale když jsem to totálně žral u třeba takového Breaking bad, proč by mě to mělo srát tu? Mišmaš žánrů a nápadů a práce s pointama a gradováním mi hráli na notu a styl humoru celkem přes čáru + otevřené zlomeniny, ustřelené péra a motorovkou uřezané končetiny, jak by se mi to nemohlo líbit?. Je tam satira, teologické témata vyzní úplně přirozeně (z úst ožralého kněze a sfetovaného upíra to prostě beru), každá scéna má svůj účel, každá postava má svůj vývoj a přirostla mi k srdci a s divákem to co chvíli na oko vymrdává, což je hra, na kterou jsem velice rychle a rád přistoupil. A to že je to všechno prakurevsky stylové, to je snad jasné, či? Seriálový Constantine celkem pozbyl varlat, Lucifer všeho - možná je to tím, že zatím nemůžu porovnat s předlohou, no za mě je to seriálový objev roku.

Tak druhá série mi zas mrdla xichtem o beton. Nesčetněkrát. Tak neuvěřitelný gejzír nápadů se jen tak nevidí. A nejbizarnější na tom je, že přestože seriál víří ve vodách brutální šílenosti, neustále je patrný pevný autorský tvůrčí záměr, ukočírované reálie a v dost nadneseném, holisticky multidimenzionálním významu to dává smysl. Ždíme emoce, dokáže fakt napnout a rozběhat mráz po zádech a vzápětí trhnout bránicí skrze nějaký vymazlený gag. Práce s postavama, kdy se neustále prohazují kladné, záporné a vedlejší role, je tak kurevsky neotřelá a svěží, že by byl Whedon hrdý. No a ve zkratce ještě vypíchnu pár věcí: Windemoor je geniální, hlavní záporačka (a hlavně její vývoj) k sežrání, Tudykův Mr. Priest je libovka a ač nejsem gay, Pantovi bych asi padl k nohám. V podstatě do písmene platí to co jsem psal u komentu k první sérii a další expanze celé té šlamastyky pro mě znamená jediné: nemůžu se dočkat třetí sezóny! PS: Třetí sezóny se podle všeho nedočkáme. Zamačkávám hořkou slzu, tohle byl klenot.

Kdysi, někdy v post-pubertě, jsem se v Hankovi viděl. Teď vidím, že tak moc ve sračkách jako on, bych být nechtěl i když se to může chvilkama zdát romantické. Ale jako kámoše bych ho bral i když by bylo zapotřebí dost trpělivosti a benevolence. Hlavně, když by začínalo být pomalu jasné, že se z vlastních sraček pořádně vyhrabat snad ani nedokáže nebo nechce. Jeho šarm, smysl pro humor, názory a spisovatelský um a vkus na hudbu, ženy a alkohol mi totiž fest imponují. O seriálu platí prakticky to samé. (Do čtvrté série včetně je konzistentní, ty další už jsou jen přílepky)

Na začátek: Moc tlačení na pilu v melodramatických vztazích postav a možná i moc přestřelek na můj vkus, občas to rušilo / vyznívalo do prázdna. Ale to jsou fakt jen stopové prvky, ostatně název televizní stanice by neměl mít za 'BBC' slovo 'America' pro nic za nic, žeano. Ale jinak jsem nadšený! Asi podobně nadšený, jako když jsem v létě před šesti lety viděl první sérii tehdy ještě prakticky neznámého Sherlocka. Spíš než Sherlocka připomíná však Dirk Doktora na kokainu, který se srazil s Frequently Asked Questions About Time Travel. Teda jako srovnávat to s předlohou je vlastně předem prohnaný boj. Je tam pár drobných odkazů, původní protagonista a koncept vyšetřování, ale jinak je celý ten mumraj vystavěný na zcela nové a neméně šílené zápletce, která reálie tlačí ve všech směrech do ještě větších a komplexnějších rozměrů. A hádejte co, fachá to jak švýcarské hodinky. Všechny postavy jsou nádherně ujeté a srkznaskrz sympatické (drummer girl Amanda, sexy černoška, holistická zabijačka, Rowdy Three i ten huhlající záporák), je to kompletně uhozené, Monty Pythonovský humor se kloubí se šťavnatě krvavou brutalitou (vybaví se jméno Edgara Wrighta) a v kýženém finále, ze kterého jde hlava kolem, to prostě celé klapne. Radujte se. Max Landis stvořil kultovku! Co říct na závěr? Závěrečný cliffhanger jdoucí ruku v ruce s oficiálním oznámením druhé řady dává tušení, že tohle ještě bude velké! A že už je to dost nemalé.

Neskutečně silné, meditativně přízračné, hluboce osobní... nemluví se o tom snadno.

(pozn. viděl jsem akorát ten ultimátní tříhodinový cut) Snyderův nejlepší autorský snímek (300 i Watchmeny beru spíš jako jakousi poctu, než kdovíjak režisérsky invenční počiny). Je to temné, dospělé, ale furt to má nepřehlédnutelný komixový nádech. A hlavně film celkem dost kašle na většinového diváka, je náročný, cílevědomý a absolutně nevodí za ruku. V dnešní přizdisráčské době, je tohle malý úkaz. Díry to má - snaží se prostě zabít strašně moc much jednou ranou, konzistence a přehlednost dějových linek jsou tedy napínány k mezím únosnosti. Plus klasicky přefláklé finále, občas to skřípe logicky, no čistých pět to není, ale už bylo na čase, aby sály multikin zahlcené marvelovskými taškařicemi něco trochu provětralo. Takže neobjektivní pětikilo, těch procent to tady má strašně málo. Jo a muzika mi bude dunět v lebce ještě dlouho.

I kdyby jen kvůli soundtracku (který je slušně řečeno jedním slovem zkurveně dokonalý)...