RasputincZ

Inteligentní humor a invenční narativ. Kult.

Jesus man!

Takhle to dopadá, když si člověk stojící za literární předlohou rozhodne napsat scénář a film si ohlídat i jako režisér. Perks of Being a Wallflower využívají osvědčené motivy teen filmů (hlavní postava - looser, introvert, ovšem zde z celkem pochopitelných důvodů, touha být spisovatelem, učitel angličtiny jakožto velký sympaták (také nic nového pod sluncem), do toho opět přidaná všudypřítomná marihuana a homosexualita. První polovina skutečně spíš přidává na pocitu, že půjde o další dětinsky naivní film, který má dojmout, ale spíše otráví (častý problém podobných snímků), ale tentokrát se nejedná o stejný případ. Film stojí především na dvou pilířích, které jsou dle mého názoru klíčové pro úspěch jakéhokoliv filmu, a to scénáři a kvalitních hercích (zde obzvlášt mladých). Ezra Miller srší charismatem a sebevědomím a jsem si zatraceně jistý, že o sobě po skvělé, Měli bychom si promluvit o Kevinovi a ted Perks of Being a Wallflower, dá ještě hodně vědět. Skvělý hudební výběr a nádherný, skutečně nádherný, upřímný, citlivý a dojemný závěr. Romantický film pro náctileté s existencionálním a psychologickým přesahem, u kterého se nebudete cítit trapně. Existuje. Rozhodně stojí za zkouknutí!

Rozdělení poctivé, ale mnohem "obyčejnější" knižní předlohy na tři části považuji za šílenou prasárnu. Příběh vycházející z klasického konceptu fantasy žánru alá Dračí doupě – skupina hrdinů na cestě za neznámým dobrodružstvím, kde na konci končí pohádkový poklad a drak roztažený na 166 minut a to je jen TŘETINA filmu! Film je překvapivě trapný, nevkusný, dětinsky odměřený až naivní. Freeman Bilba zahrál přesně a scéna s Glumem je asi to jediné, na co budu ve spojení s první částí vzpomínat. Nová Středozem je skrz na skrz prolezlá digitálem, který atmosféru ještě více zmenšuje. Rok 2012 pro mě zůstává na poli blockbusterů a velkofilmů zklamáním. Batman, Hobit, Prometheus...díky bohu za odpočinkové Avengers.

V Bruggách mě bavili víc. Drželo se to v žánrových konvencích, šokovalo explicitním násilím, skvěle napsanými charaktery a podmanivostí Brugg, ale v Sedmi psychopatech se McDonagh už moc utrhl z řetězu. Chápu, že to někomu bude vyhovovat a chytrým využitím Farrela jako zprostředkovatele fiktivního i reálného příběhu snímku mu vše projde. První polovina je nadupaná a zábavná k prasknutí, Rockwell s Walkenem hláškují a Farrel předvádí své hysterické grimasy. Škoda, že se v druhé části zvážní. Jedna z nejlepších komedií roku s pořádnou dávkou originality, ale Bruggy zůstaly nepřekonány.

Komplexnost. Dokonalá celistvost. To byla první věc, která se mi ve spojitosti s Atlasem mraků vybavila hned po východu z kina. Když jsem v létě viděl 5-minutový trailer, byl jsem plný očekávání, ale zároven jsem se bál, že se film jako celek tvůrcům rozsype pod rukama. Ukočírovat šest příběhových linií není bezesporu žádná sranda. Ovšem triu Wachovski Tykwer se to podařilo, za což mají můj velký obdiv. Filmu by se dala vytknout věc, která platí prakticky u všech povídkových filmů, a to nevyváženost jednotlivých povídek – zde dějových rovin. Citlivá Tykwerova queer romance v kontrastu s až naivně pohádkovou sekvencí z post apokalyptické budoucnosti s Hanksem, který šílí ze svého pokřiveného svědomí napříč staletími. Nadruhou stranu mě asi nejvíce zaujal příběh s korejskou herečkou/fotografkou Du-na Bae, které v leckterém divákovi určitá dá vzpomenout na sci-fi klasiky Isaaca Asimova nebo zfilmovaný kousek Já robot. Trochu jsem se také obával složitosti a nepřístupnosti filmu širším masám, ale jsem toho názoru, že to musí pochopit (aspon v základech) snad každý divák, který bude po dobu 172 minut sledovat plátno. Druhá možná třetí projekce je u Atlasku mraků ovšem podmínkou. Během druhé projekce se více zaměřím na drobné detaily a propojenost postav napříč časovými sekvencemi. Doufám, že se ve svém plném hodnocení jen utvrdím. P.S.: Pokud bych měl porovnat příběhy natočené Tykwerem a Wachovskymi, asi u mě vyhrál Tykwer, ale to je jen moje mírná averze vůči science fiction. Film rozhodně doporučuji ke zhlédnutí. Přeci jen se jedná o jeden z nejzajímavějších počinů roku!

Mně se ten film prostě nelíbil. V porovnání s Rosemary má dětátko to podle mého prohrává na všech frontách. Líbí se mi snaha o minimalistický horor s psychologickým přesahem, ale Deneuve není Farrow a atmosféra i příběh je v Hnusu taky slabší než v Rosemary. Škoda, že Polanski vygradovaný závěr děsivě prostříhal, myslím, že trochu delší záběry by v celkem povedeném závěru nebyly na škodu.

První Ozu, výborný Ozu. Mohl to být dokonalý Ozu, nebýt zdlouhavého ale krásně upřímného závěru. Civilní, pravdivé, parádně vykreslené charaktery. Krásný film.

Pomsta je v Korei očividně jedna ze stěžejních filmařských témat. Zaobíral se jí Kim ki-duk i Park a Ji-un Kim se ji pokusil ve 144 minutách definovat a ukázat nám její nejupřímnější a nejzvrácenější podobu. Film i přes dlouhou stopáž není nudný, Min-sik Choi v záporné roli exceluje a ačkoliv film místy působí až jako šílená cynická komedie, nikterak to nesnižuje výsledný dojem řemeslně excelentního a obsahově přinejmenším kontroverzního díla. Na celkem logickou pointu bychom sice nemuseli čekat dvě hodiny a půl, jenže když je to taková zábava :)

Nepříjemná podívaná. Musím se přiznat, že jsem na film nešel střízlivý, a proto je můj výsledný dojem asi silně subjektivní, ale to nic nemění na tom, že jsem letos lepší horor zatím neviděl. Derrickson pomalu buduje atmosféru, nahrávky vražd ve spojení se zvráceným soundtrackem aspon mírně rozhodí i nejodolnějšího diváka. Od REC jsem neviděl horor, který by ve mně během projekce vzbudil snad všechny druhy strachu a hrůzy. Velká pecka! P.S.: SInister mi zanechal šrámy na duši.