Petaxis

KOMENTÁŘ OBSAHUJE MÍRNÉ SPOILERY Už od začátku filmu se mě zmocňoval jakýsi svíravý, nepříjemný pocit. Nic nebylo explicitně řečeno, ale přesto jsem byla přesvědčená, že se na plátně brzy odehraje něco moc tragického. A tahle úzkost mě neopustila až do samého závěru, kdy už bylo jasné, co se vlastně ve filmu děje. Charlotte Wells dokázala ve své prvotině něco téměř neuvěřitelného - přenášet emoce jen pouhou prací s kamerou, beze slov či výrazné gestikulace herců. Všechno to prostě jen tak visí ve vzduchu. Tenhle film by měl být povinným materiálem pro všechny, kteří mají kolem sebe někoho, kdo bojuje s depresí. Jestli ani po zhlédnutí tohoto filmu nebudete alespoň trochu chápat, co se děje uvnitř lidí, kteří se s depresí potýkají, pak už vám nepomůže vůbec nic. Nejlepší reprezentace boje s duševní chorobou, jakou jsem kdy viděla.

Marťanské lodě se mi líbily dost, hlavně asi proto, že v životním příběhu hlavních hrdinů spatřuji jistou paralelu s mou vlastní životní cestou. Ale i kdyby mi téma nebylo osobně blízké, nepovažovala bych film za špatný, proto mě zdejší hodnocení trošičku překvapuje. Eliška Křenková je výborná, neumím si představit nikoho, kdo by roli hlavní hrdinky zahrál líp, ale ani Martin Kyšperský není špatnej, i když mi připadá, že si od hlavní postavy drží trošku odstup, možná protože by bylo příliš bolestné se znovu ponořit do toho, co už jednou ve skutečnosti sám prožil. Celkovou komorní a melancholickou atmosféru krásně dokresluje kamera, hudba a obecně celá struktura vyprávění. Na české poměry jde o výrazný nadstandard.

Těch pět hvězdiček nedávám za to, že by byl dokument natočen extra poutavě nebo revolučně. Ale za to, že se tímhle tématem někdo konečně zabývá. Pokud se jako já snažíte už nějakou dobu používat pouze netoxickou drogerii, tak v dokumentu určitě moc nových informací nenajdete. Zbytek populace ale asi bude hodně překvapen. Je skvělé, že se o tom konečně mluví, protože jediný způsob, jak začít něco měnit, je tlačit na firmy ze strany zákazníka. Nic jinýho tady asi bohužel nepomůže. A tenhle tlak přijde teprve tehdy, až si společnost uvědomí, že ten problém tady je. Takže díky za tenhle dokument. Až budu někomu zase vyprávět, že bych v životě nevyprala prádlo v Persilu nebo Arielu, dokonce ani v Jelenovi, a až se na mě zase budou koukat jak na magora, aspoň je budu mít na co odkázat. V dokumentu vidíme sice jen špičku ledovce, ale zase je tady prostor pro mnoho dalších sérií.

Nesnáším muzikály. Ve skutečnosti jsem La La Land ani nechtěla vidět. Ale to by byla opravdu velká škoda. Vlastně mě tady ty hudební vsuvky ani moc nesraly a především na mě nečekal žádnej zamilovaně uslintanej konec. V rámci žánru tenhle film považuju za dost originální a svěží kousek, na jehož konci nezůstalo ani jedno oko suché. Ne, vážně, fakt mě to vzalo (bez toho, aniž bych si připadala citově vydíraná, i když jsem samozřejmě citově vydíraná byla), a to se mi opravdu moc často nestává.

Dánům se zase povedla trefa do černýho.

O Orange Is the New Black jsem věděla už dlooouho, ale vždycky jsem dala přednost něčemu jinýmu. Což byla na jednu stranu chyba, ale na druhou stranu jsem vážně ráda, že jsem mohla OITNB zbingewatchovat během lockdownu. Začátek první série byl pro mě trošičku rozpačitý, protože jsem čekala drsné drama z prostředí ženské věznice a místo toho jsem dostala spíše dramatickou komedii (což ale bylo, jak jsem záhy zjistila, dost boží), postupem času však poměry ve věznici začínají houstnout a naše milé vězenkyně čekají fakt brutální časy. Pozornost se z původně hlavní postavy Piper, která pochází z velmi bohaté privilegiované rodiny, přesouvá na ostatní obyvatelky vězení různých ras, vyznání a národností, které však nejsou o nic méně zajímavé, spíše naopak. Charaktery hlavních hrdinek jsou zde velmi podrobně vykresleny, žádná z postav není černobílá a každou z nich můžete milovat, ale taky nenávidět. Moje nejoblíbenější postava je určitě Nicky, kvůli který bych snad i k lesbám konvertovala. Každopádně konec seriálu už je pak vyloženě jedna velká depka. Což je dost hrozný, protože se všechno posere ve chvíli, kdy už máte k hlavním hrdinkám vytvořený fakt pevný emocionální pouto, sakra! Tu jejich beznaděj vyloženě cítíte v kostech. Hele jako co vám budu říkat, podívejte se na to, protože je to fakt kulervoucí (nebo v tomhle případě spíš kozyrvoucí?).

Film mého dětství, kterej jsem mívala hrozně ráda. Ovšem teď po letech se na něj dívám trošku jinak. Už mi to moc nepřipadá jako veselá komedie, ale hardcore horor. Kdybych totiž musela žít s takovým debilem, tak si jdu asi skočit. Je fakt, že kvalitu snímku to nijak nesnižuje, jen je to takové drsné zrcadlo tehdejší doby.

Knihu jsem zatím nečetla, ale to co jsem o ní slyšela mě hodně zaujalo, takže když jsem zjistila, že to někdo zfilmoval, bylo jasný, že to prostě musím vidět. Snažila jsem se předem nemít přehnaný očekávání, abych nebyla zklamaná, zvlášť po tom, co jsem viděla hodnocení na CSFD. Ale to co jsem za svých 100 Kč utracených v kině dostala, předčilo všechna moje očekávání. Hned na začátku filmu mě totálně rozbila kamera, a aby to bylo jasný, nechválím ji u filmů často, ani když je hodně dobrá, protože to prostě tak nějak považuji za samozřejmou součást kvalitního filmu. Ale teď udělám výjimku a pochválím ji, protože mě dokonale položila na kolena, při sledování jsem si říkala, že teď se dívám na umělecký dílo, úplně mě to dostalo. Pak se pomalu začal rozplétat příběh - případy záhadných zmizení, psychiatričtí pacienti s nevysvětlitelnýma ránama na těle, les ve kterým se ztrácí lidé. Jasně, můžete si říkat: "Kde už jsem jenom tohle viděl?". Jenže ono to funguje. Není to originální, ale tady to prostě funguje. Hodně se nabízí srovnání s found footage hororama, především se všem asi vybaví Blair Witch (kterou mimochodem docela můžu). Každopádně Trhlina na mě zapůsobila asi ještě o něco víc, je to taková Blair WItch říznutá s Lesem sebevrahů dotažená k dokonalosti (+ hlavní postava je takovej James Cole, lol). A to, že něco takovýho vzniklo na Slovensku, působí jako zjevení. Češi a Slováci se sice často snaží dělat různý kopírky, napodobovat to co v Holywoodu funguje, jenže obvykle to prostě dělají strašně špatně. Tady však ne. Tady to vyšlo. Když jsem šla včera v noci z kina domů, úplně mě mrazilo. Navíc je celej tenhle příběh vystavěnej na fakt dobře udělaný mystifikaci, kterou většina lidí sežrala i s navijákem. Jasně, můžeme Karikovi nadávat že z lidi dělá debily, ale osobně mi to v tomhle případě ani nevadí. Je to autor hororů, tak co jinýho by měl dělat, že jo. Každopádně vlastně ani nemám co bych vytkla - kamera, hudba, scénář - všechno do sebe skvěle zapadá a buduje naprosto neuvěřitelnou atmosféru. Jedním slovem VYNIKAJÍCÍ, nebo, chcete-li, VYNIKAJÚCI. / EDIT: Tak už jsem přečetla i knihu, která je mimochodem prostě výborná (ano, ještě lepší, než film), ale ani tak mě film nijak nepohoršuje a s filmovým zpracováním jsem vlastně celkem spokojená :)

Moje dětství, nemůžu jinak. Objektivně to samozřejmě na 5* není. A první série byly o mnoho lepší než ty poslední, tam to šlo bohužel hodně dolů. Ale série 1-4 jsou prostě kult. A devadesátky byly fakt super.

Black Mirror se určitě řadí to toho nejlepšího ze seriálové tvorby, co jsem kdy měla možnost vidět. Je to názorná ukázka toho, do jaké budoucnosti se ženeme a kam až to může zajít, pokud se nevzpamatujeme a nezačneme nad technologiemi a jejich využitím kriticky přemýšlet. Technologie jsou samozřejmě skvělé a náš život dělají jednodušším, ale Black Mirror dokonale ukazuje, jak to skončí, pokud v nich budeme hledat jen samé superlativy a nezamyslíme se taky nad tím, co nám berou a co nám ještě vzít můžou. Inteligentní, temné, prostě kulervoucí. To prostě chcete vidět.