Bivoy

Krásný film plný zajímavých záběrů a okouzlující práce se světlem. Bohužel jsem ho ale viděla nedlouho po Údolí včel a oproti tomu se Adelheid zdá rozvláčná, rozpačitá a rozporuplná. Možná je to dáno dobou, o které film pojednává, nebo těmi barvami - snad Vláčilovi sluší více černobílá. Především zde ale chybí jasné vyznění, které činí z Údolí včel tak silný filmový zážitek.

Nebýt té zvláštní techniky animace, zbyde z toho taková ta typická česká psychárna téměř bez děje, sem tam s vtipnýma narážkama a s chlastáním. Ale nevadí, několik z nás to má celkem rádo a ve světě si nás snad zapamatují aspoň jako schopné animátory. Trošku zvláštní se mi zdálo, že vedlejší příběh Nebela a Květy vrcholící tím, jak Nebel hledá Květu v bouřce, byl mnohem poutavější a napínavější než hlavní dějová linie, zdlouhavá a plná nejasností. Ve chvilce pozvednutí sekyry se mi nezatajil dech (jak by asi měl v nejdůležitější chvíli filmu), ale spíš se mi v hlavě znovu vynořilo "Proč?". A to přitom mám jisté povědomí o dějinách naší země. Je ale vůbec možné, aby ten film pochopili v zahraničí (nebo dokonce v zámoří)? Čtyři hvězdičky aspoň za pokus o něco nového... a taky samozřejmě za Krobota a Rodena.

Skvělá zápletka je tu jen umocněna tím, že je vlastně založena na skutečnosti. Affleck pracuje výborně s napětím, které se v určitých momentech stupňuje až téměř k nesnesitelnosti. Bezvadný střih, kamera mírně rozostřená, v davech šíleně poskakující, obličeje často přesvícené nebo naopak snímané v pološeru, dobové oblečení, velké brýle a dlouhé vlasy, to vše přispívá k větší autenticitě, až se téměř zdá, že jde o dokumentární film. Pěkně je zpracovaný i úvod, ve kterém je velice srozumitelně nastíněno pozadí konfliktu v Íránu.

Zajímavé novinky ze světa umění. Možná bych ocenila, kdyby bylo moderní umění občas proloženo něčím starším. Mohlo by to divákům pomoci utvořit si lepší přehled, pospojovat souvislosti.

Tak se nemůžu rozhodnout, jestli jsem právě viděla výjimečný, komplikovaný film nebo jestli šlo jen o jeden velký kýč plný filmařských klišé. Zatím se přikláním k tomu prvnímu, ale bude to chtít další zhlédnutí. Už teď jsem si ale jistá, že jde o jeden z nejodvážnějších filmových počinů, co jsem v poslední době viděla.

Ve většině rolí mě Jim Carrey irituje, ale tahle komedie mi - říkejte si, co chcete - prostě sedla. Možná někdo namítne, že je naivní a pohádková, ale romantické komedie takové přece vždycky aspoň trošku musí být. Pro mě je to zkrátka jeden z těch milých filmů, které si člověk pouští vždycky, když si chce zvednout náladu... A samozřejmě, Morgan Freeman je tu jako vždy boží :-)

Milé, vtipné, perfektně zahrané. Bud je postava, kterou si zamilujete: jak se úporně snaží to někam dotáhnout, jak je znovu a znovu zklamáván, jak postává v dešti před svým bytem, jak elegantně cedí špagety přes tenisovou raketu,jak předstírá elegána a sukničkáře a jak to mezi ním a slečnou Kubelikovou jen jiskří... Ale nejen Bud, i slečna Kubeliková a vedlejší postavy jako je Budův šéf nebo jeho soused-lékař, jsou zahrané s elegancí a bravurou.

Proč to nemohlo zůstat u obyčejné kavárny, kterou její tajemný majitel provozuje za velice zvláštním účelem? Proč jsme se nemohli prostě setkávat se všemi těmi zajímavými lidmi, jejichž osudy se propletou v té kavárně a o nichž se ani nedozvíme nic jiného, než to, co se právě v té kavárně řekne nebo odehraje? Proč nemohla mít kavárna jen lehce magický nádech alá Amelie z Montmartru? Proč nemohlo zůstat jen u nejasných pochyb, zda to vše je skutečnost nebo výplod spisovatelovy mysli? Proč se tam vlastně musela objevit ta protivná malá vševědoucí holka v podání protivné malé vševědoucí Madeline Carrol?... Celou tu hrůzu a šílenost jsem přežila jen díky skvělé hudbě a několika poměrně sympatickým (byť snad ne dobře hrajícím) hercům.

Mohl by snad být Bukowsky ještě větší sympaťák? Bylo by vůbec možné mu fandit víc, když se tak chudák protlouká všemi těmi trabli? Začátek rozhodně vypadá velice nadějně, tak uvidíme, jak se to rozvine dál.

Protože jsem Čapkovy povídky nečetla, oceňuji seriál jako pohodlnější způsob, jak se s nimi seznámit. Ne všechny mě ale nějak zaujaly - spíš naopak: čapkovský humor převedený do televizního seriálu ne vždy funguje, a tak jsem se místy docela nudila. Je to ale "kus od kusu" - každá povídka je úplně jiná a například "Případy pana Janíka" byly - z velké části díky hereckému výkonu Arnošta Goldflama - úžasně vtipné a čapkovsky vlídné.