bradl3y

Hned od prvních záběrů nasazuje Nolan intenzivní tempo doplněné ohlušujícími výstřely, výbuchy a taky stále přítomnou (vyjma několika scén) hudbou, pracuje s ní ale skvěle a rozhodně není nijak rušivá. Na první zhlédnutí působí Tenet trochu chaoticky. Je to nejspíš tím, že Nolan odmítá vše dopodrobna vysvětlovat a nechá nás v tom plavat. Díky tomu začnou některé scény dávat smysl až napodruhé, například *možný spoiler* výborná sekvence v Oslu. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že Nolan předpokládá, že všichni diváci (resp. možná spíš fanoušci) stíhají jeho tempo a automaticky se posunují zároveň s ním. Každý jeho další film totiž obsahuje víc a víc zkratek, které musí divák vyplňovat sám. Problém je, že s takovou intenzitou, kdy film v podstatě neustále graduje a tempo zvolní opravdu jen v pár krátkých scénách, nedostanete příliš prostoru na přemýšlení. Kvůli tomu (a samozřejmě taky samotným shiftováním s časem) pravděpodobně nutno vidět vícekrát (stonks). Nicméně i přesto, že - třeba jako já - úplně nepochopíte všechny zákonitosti a principy změn toku času, základní dějová linka funguje docela obstojně i bez tohoto absolutního pochopení a film je skvělý i na téhle základní rovině.

Sterling Archer a Barry Dylan zachraňují svět.

Sin City - město hříchů, director's cut? Už během úvodních scén jsem měl pocit, že jsem se opět ocitl v roce 2005, v čemž tkví celý problém. Před devíti lety by mi možná tenhle vymazlený vizuál a provázené epizodické vyprávění stačili, dnes už ne a nezachrání to ani prsa Evy Green. Dostal jsem jen zajímavou formu s bídným a prázdným obsahem a spoustou rádoby noirových hlášek, které se marně snaží vyrovnat těm jedničkovým. Což je vzhledem k devítileté promlce (a tedy spoustě času) zoufale málo.

Cestování v čase má zde funkci lákadla na obyčejnou, neoriginální romantickou komedii o velkých pravdách, láskách, smrti a kdo ví čem ještě. Nemůže jít o metafory o "napravování sama sebe" atd. - v životě přece nevymažete neúspěchy a následky vašich rozhodnutí jednoduchým zatnutím pěstí, samotné napravení přece tkví v prožití těchto selhání a následném poučení se, čehož Tim zneužívá a podvodem získává svou lásku. Děravá logika i cestování časem, líně se táhnoucí děj, přepálená stopáž.

... aneb Když se celé město bojí jednoho malého kocourka. A asi první dětská demonstrace ve filmu, co jsem viděl.

Chtíč je prostě silnější než strach.

"Beauty and the Beast. That's your story, boys!" Na úvod - z celého srdce jsem fandil Kongovi. Chápejte - Kong a domorodci spolu žijí v symbióze. Vše funguje, jak má - Kong občas dostane "nevěstu" (btw. ta obří brána, to je aby Kong mohl pohodlně projít, nebo proč?), domorodí obyvatelé se nemusí obávat jeho hněvu a žijí spokojeně dál, dokud do tohoto poklidného života nevtrhnou kapitalističtí Američané pachtící se za senzacemi a profitem z filmů. Obsadí neznámou půdu (jak je u nich zvykem), naruší přirozený chod věcí, rituály a dohodu, ohrozí životy domorodců a způsobí smrt půlky své posádky. Kong poté v Americe ohrozí naši civilizovanou a mírumilovnou společnost svou divokostí a nezřízeností. Naštěstí dostane, co si ten ničitel klidu a míru zaslouží, že jo. Je Carl Denham nějak postihnut? Asi ne, asi je všechno cool. Takže vážně - kráska a zvíře - kdo je to zvíře?

Mít sto čtyři let a být na světě úplně sám, spáchám sebevraždu. Ale paní Gladys ne. Paní Gladys nemůže, protože je to smrtelný hřích. Místo toho se ve své dlouhodobé osamělosti (bez jakékoliv rodiny, přátele zřejmě mezi blízké neřadí) rozhodne vytvořit spojení se záhrobím a komunikovat se svými dvěma manžely, kteří ji 40 let konejší jejich "už jen pár dní nebo týdnů" a slibují vysvobození z tohoto pro ni cizího světa. Sto hodin natočeného materiálu Jasný zredukuje na 102 minut a přesto nám raději ukazuje záběry bruslících dětí, kytiček, hmyzu a sebe samého v odrazech různých zrcadel a skel. Víc než tahle mírně narcistická složka o jeho "duchovním a filmařském životě" (jako fakt? amatérsky působící záběry v zrcadlech a otočky se zrcátkem o 360°?) mě snad štvalo jen použití laciné HI-8, díky které celý výtvor působí jako home video z oslavy babiččiných narozenin. "To za mých mladých let..." Plus pro paní Gladys za čilost, sarkasmus a nadhled, pro pana Jasného za těch pár kritických vět vůči Americe.

Mám rád, když se jakéhokoliv tématu z jakékoliv země ujme Hollywood. Dělá mi radost slyšet plynulou angličtinu na běloruských vesnicích. Spásná záchrana na poslední chvíli™ a opětovné shledání rozkmotřených bratrů mi vhání slzy do očí. A ty biblické paralely, sakra! Jen víc takových filmů podle skutečných událostí, zejména pak hollywoodskými pery neupravených!

Michôd vystihuje Království hned v první scéně a pěkně zostra - předávkovanou matkou a patetickým synem - klidným a tichým, pozorujícím televizi, zatímco záchranáři ohledávají mrtvolu, beroucí události tak, jak přicházejí. Tím naznačuje i tempo filmu - pozvolné, nenásilně odvíjející příběh, díky tomu mnohem reálnější a uvěřitelnější. Že je to snaha o gangsterku? Nebo že je film příliš pomalý a rozvleklý? Ale no ták, to musí být každý příběh kriminální rodiny hned "rádoby gangsterský film" plný krve, výbuchů a střílení, zběsilé kamery a srdceryvných hereckých výkonů hodných Oscarů? Království zvěrstev se nesnaží být hollywoodskou gangsterkou o nic víc než chobotnice sběračem bavlny (ačkoliv k tomu má skvělé předpoklady). Vždyť právě díky takové pomalé dusné atmosféře vyniká z velkého množství žánrově podobných filmů. Snad jen nepatrná výtka - nezlobil bych se, kdyby Guy Pearce dostal trochu víc prostoru.