Až přijde kocour

Nutno říct, že film je těžký. Natož jaká je to jakoby pohádka, tak je divně nečitelný v jakémkoliv směru. Je to dosti ulítlý film ve zcela dobrém slova syslu až se člověk diví, že toto vzniklo u nás. O to víc mě to fascinuje. Nebudeme si nalhávat, že negativ je víc než dost včetně takového nekonce. Nápad filmu, zpracování a aranžmá je v něčem tak fantastické a strhující, že nejde nad tím jen mávnout rukou. (10.08.2022)

"Bylo, nebylo ale spíš by mělo bejt." Asi si dokážeme představit, jakou paseku by dokázal v reálném životě takový kocour s brejličkami způsobit. Ale osobně si představuji, že slušné pozdvižení musel v tehdejším Československu vzbudit i samotný filmový Kocour" Vojtěcha Jasného. Ve filmu se sice najdou i některé ryze umělecké pasáže, o nich ředitel školy (Jiří Sovák) vcelku trefně říká, že "nemá to hlavy tak to nemůže být adresné." Adresného je zde toho ale víc než dost. Zejména v podání učitele Roberta (Vlastimil Brodský), když třeba dětem vysvětluje, že největší věc na svět je přátelství a upřímnost. A pak taky před nikým se nehrbit. Sám učitel před svými ideály na chvíli zapochybuje a tak musí otěže dění převzít kdo jiný než právě děti. Děti, v nichž učitel tak dlouho pěstoval dětskou fantazii. Fantazie je přitom v této pohádce pro dospělé víc než dost  Již úvodní líbezná flétnová melodie navodí úžasně snovou atmosféru, když pak přijde kocour a roztančí všechny obyvatele městečka v pestrobarevném stylu, je to báječná podívaná.  To pak člověk ještě rád přitaká úvodním slovům Jana Wericha: "Pozorovat život to je vždycky zábava ale i legrace. Když má člověk lidi rád.             (08.07.2023)

Ach jo, proč se takových filmů u nás netočí víc? Film má jedinou chybu - málo Wericha. Ten totiž každou scénu, ve které se objeví, pozvedává ke genialitě. Takže první půl hodina filmu s ním je naprosto úžasná, zbytek už spíš jede na půl plynu. I tak je to hodně příjemný film a duo Sovák-Menšík mě dostávalo do kolen. A konečně vím, odkud se vzala hipster kočka :D (18.05.2012)

Tento film řadím mezi nejpovedenější snímky československého filmu. Jan Werich se nám po válce v mnoha věcech neukázal, zde je mu však vystavěn důstojný pomník. Místy film trochu ztrácí na tempu, ale ty prototypy povah, chytroušů, hamounů, idiotů a zlodějíčků jsou střižené tak krásně! Rád se pokaždé nechám unášet hudbou i obrazem... (27.02.2011)

Tento film vnímám především jako zajímavé svědectví doby. Po Stalinově smrti bolševici tak trošku tápali, jak se mají chovat k sobě navzájem, k vnějšímu světu a k poddaným. Chruščov a Novotný představovali generaci, která znovu otevřela od dvacátých let zdánlivě uzavřenou otázku, co vlastně si má předvoj dělnické třídy se svou mocí počít? Jak víme, vše se vyjasnilo v osmašedesátém. --- V mezidobí ovšem mohla nejen vznikat, ale být i publikována díla v dějinách bolševismu neslýchaná. Společenská satira Jasného, Brdečky a Wericha právem sklízela úspěchy doma i ve světě. Výkon po všech stránkách úctyhodný, jistě, ale superlativy jsou na místě jen tehdy, pokud nezapomínáme na místo a dobu vzniku. --- Dovolím si přirovnání: O pár měsíců dříve měla v Rusku premiéru Šostakovičova Třináctá symfonie ‚Babij Jar’ zhudebňující Jevtušenkovy verše. O ruském antisemitismu, strachu z tajné policie, nedostatku zboží v obchodech, utrpení a ponížení ruských žen, a o kariéře, kterou básník dělá tím, že „nedělá kariéru”. Šostakovič měl tenkrát v Rusku status ne nepodobný Werichovu u nás - nedůvěra mezi ním a režimem byla vzájemná a důvodná, leč přece jen šlo o respektovanou celebritu, která projevovala jistou ochotu s režimem spolupracovat. A tak, s určitými obtížemi, Šostakovič svoji symfonii protlačil. Když jsem za husákových časů pobíral rozum, byla pro mě jako zjevení, zázrak, že bolševik mohl kdy připustit veřejné provozování tak jasné a konkrétní kritiky svého režimu. --- Jenže - a k této pointě svým přirovnáním směřuji - jakou hodnotu toto dílo (a většina dalších Šostakovičových děl) má ve srovnání s vrcholnými díly světové hudby 20. století? Inu, spíše průměrnou. Je to krásná hudba, ale s významem děl Schönberga, Stravinského, Hindemitha a dalších se měřit nemůže. Ostatně, již v šedesátých letech byla beznadějně zastaralá. Stravinsky ji přesně charakterizoval jako „provinční“. --- A právě takový je Jasného Kocour. Havelka byl vynikající skladatel, žádný filmohudební nýmand, ale okouzlení broadwayským muzikálem (Bernstein?) byla čistě dobová záležitost, u nás nijak originální (Šlitr), a pro mě osobně odjakživa spíše otravná. Werich byl vždycky dobrý divadelník a herec, jenže jeho moudra nikdy nebyla zcela původní, s přibývajícím časem trpěla inflací a v atmosféře nekritického uctívání Werich ztrácel schopnost sebekontroly, hrál sám sebe. A samotný příběh s kocourem? Velmi dobrá lokální satira, řekl bych. Dosti znehodnocená tím krotkým vyústěním, že morální kompas nalezneme v dětech… no, tak že bychom jim snad rovnou přiznali volební právo a paritní zastoupení v parlamentě? (01.01.2011)