mac000

Možná je to nostalgie, ale francouzské kriminálky patřily v 60.- 90. letech minulého století k naprosté špičce žánru. Byla hrstla tvůrců a hlavních protagonistů, která pomáhala spoluvytvážet jejich pevné míto ve světové kinematografii. A trio Deray- Delon-Trintignant patří k nim. Zde ve vrcholné formě.

První hodinu jsem uvažoval, jak lze celou délku přestát. A potom jsem najednou čas přestal vnímat. Síla scénáře a jeho zpracování starým mistrem Scorsesem jsou úžasné (a to přesto, že o diskriminaci Indiánů v USA toho poměrně hodně víme).  Pochvala patří také triu DiCaprio, De Niro a Gladstoneová. Jeden z (mých) největších filmových zážitků roku 2023

Pro mě možné nejlepší díl Toten von Bodensee. Obohacení o nové hlavní postavy přineslo oživení, zápletka je inteligentně napsaná, a až na jednu nelogičnost (ale ta byla nutná pro dramatické finále) je závěr dramatický. Možno chápat buď jako úplný závěr série, nebo otevření nové série (částečně s novými postavami).

Vzhledem k nádherné atmosféře, citáty nabitým dialogům, nezapomenutelnému výkonu Rudolfa Hrušínského a Jaromíra Hanzlíka a především kongeniálnímu souznění Hrabal- Menzel nelze hodnotit jinak. I po osmém (nebo devátem ?) shlédnutí

Pro mě osobně nejlepší film z Bergmanova "pozdního" tvůrčího období. První verze scénáře, kterou Ingmar Bergman dokončil v roce 1979, obsahovala asi 1000 stran ručně psaného textu. Ve švédských kinech byla s úspěchem uveden pětihodinový Director´s Cut . Později byl tento rozdělen do 4 dílů uváděných v TV ( od 60 do 96 minut). Roku 1989 oznámil Bergman projekt, o němž prohlásil, že by to mohlo být volné pokračování Fanny a Alexander. Vzešla z toho minisérie a film Nejlepší úmysly (Den goda viljan) , natočené v letech 1991-92 Bille Augustem. Film získal Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes v roce 1992. Bergman si Billeho Augusta vybral jako režiséra pod podmínkou, že v roli Bergmanovy matky bude hrát herečka z filmu Fanny a Alexander Pernilla Wallgrenová (zde pod jménem Pernilla August).

A tak jsme , dlouho po premiéře širokoúhlé (35 mm) verze filmu v čs. kinech, v Brně čekali na jedinou zakoupenou (pořízenou) 70 mm kopii, která měla šestikanálovou zvukovou stopu. Praha ji nechtěla pustit, protože v kině Alfa byla pořád vyprodaná. A zub času hlodal a hlodal... až kopii tak rozbili, že nebyla schopná promítání. Takže v Brně nikdy (!) v 70 mm verzi nebyla promítaná. Ale i ta pětatřicítka stála tehdy za to !!

Jistě, pustit si film dnes, v televizi a v pohodlí ušáku , tak jej asi nedokoukám. Dnešnímu filmovému fandovi už nemá mnoho nabídnout. Ale vidět jej počátkem 70. let v kině filmového klubu (jedině v kinech FK mohl být po jistou dobu promítán), a navíc v kontextu filmové nabídky tehdejší kulturní "normalizace" - to bylo úplné zjevení, které mi objevilo do té doby neznámou dimenzi filmových žánrů (vůbec nevadilo, že kromě Nicholsona jsem neznal ani žádného z herců). Bridget Fondová (jinak dcera Petera F.) zde v pětl letech stála poprvé před kamerou

Tak tento díl má opravdu spád a švih. Sice úplně jiné než knižní předloha, ale o to zřejmě tvůrvům nešlo ( a alespoň divák neví, jak vše dopadne).

Julien Dandieu, pacifistický chirurg a přesvědčený humanista, žije v Montaubanu v roce 1944 během invaze v Normandii pohodlný život střední třídy se svou ženou Clarou a dcerou Florence, která se mu narodila z předchozího svazku. Jako člen francouzského odboje poskytuje ve své nemocnici ošetření maquizardům a je pravidelně ohrožován francouzskými milicemi. Dandieu se obává postupu německých vojsk, která vstupují do Montaubanu, a proto požádá svého přítele Francoise, aby jeho ženu a dceru odvezl do odlehlé vesnice, kde vlastní zámek. O týden později se za nimi Dandieu vydává na víkend, ale Němci už vesnici obsadili. Zjistí, že všichni vesničané byli nahnáni do kostela a zastřeleni. Na zámku, který nyní obsadili Němci, najde zastřelenou dceru a manželku, která byla upálena plamenometem. Dandieu se rozhodne zabít co nejvíce Němců, aby pomstil svou rodinu. Bere starou brokovnici, kterou používal jako dítě při lovu se svým otcem, a nejprve poškodí zámecký most a pak začne postupně zabíjet jednoho po druhém, přičemž využívá své znalosti tajných chodeb uvnitř zámku.--- Tolik stručně o obsahu. Zní to jako akční drama? Možná, ale ne v rukou Roberta Enrica, který vypjaté scény prokládá flashbacky do minulých let, aby se Dandieu v láskyplných a nostalgických vzpomínkách utvrdil ve svém odhodlání k pomstě. Nezapomenutelný film s nezapomenutelným Phillipem Noiretem. A hudbou Francois de Roubaixe!

Zde by mě opravdu zajímalo vidět ten čtyřhodinový Director´ s Cut (i když tři hodiny v kině stačily). Costnerovo (zatím) nejlepší dílo