mac000

Pro mě zůstane seriál srdeční záležitostí. Viděl jsem několikrát (poprve, krátce po celosvětové premiéře, uvedení v rakouské televizi ORF), knižní předloha vyšla v ČSSR v 8O.letech a dlouho byla pouze ve slovenštině. Televizní přepis shromáždil plejádu známých herců na čele s charismatickým R. Chamberlainem, pro něhož se role pátera Bricassarta stala vrcholem filmové kariéry. Hudba, scenérie i herecké výkony jsou na velmi dobré úrovni.

Mariňáci na německé ponorce, jejího kapitána nevyjímaje, nejsou žádní fanatičtí nacisté či zapálení přívrženci Hitlerovy vize Třetí říše. Jsou ale patrioti a vědí, že jejich úkolem je bojovat proti nepříteli, kterým je Brttánie ztělesňovaná v jejich očích W. Churchillem. Wolfgang Petersen prokázal režíjní mistrovství, když (po krátkém úvodním entreé) děj po tři hodiny (Director´s Cut) zasadil pouze do útrob ponorky, plnící v Atlantiku svoji vojenskou misi. Divák ale nejenže není unaven, naopak - stále více je fascinován gradujícím napětím, vrcholícím v dlouhé scéně boje posádky o holé přežití. Plným právem pět hvězdiček! Z toho minimálně jednu má sugestivní a do paměti se vrývající hudba Klause Doldingera. A ještě možná k disputacím přispěvatelů zde na ČSFD, zda je film válečný, protiválečný či "válečný i protiválečný" současně. To poslední je nesmysl, tak jako člověk nemůže být současně vegetarián i masožravec. Záleží, co chápeme pod definicemi toho kterého žánru, ale já se přikláním k označení ponorky jako film válečný - v tom nejlepším slova smyslu ( bok po boku dalším reprezentatnům žánru jako Bitva v Ardenách, Saving Private Ryan, Bitva o Berlín ad.). P.S. FIlm jsem viděl poprvé (v kratší verzi) roku 1983 na rakouské televizi, podruhé před nedávnem (delší verze)

Mimořádně citlivě natočený příběh který stojí a padá na jedinečných hereckých výkonech E. Redmaynea a A. Vikanderové (je poněkud paradoxní, že Vikanderová byla nominována na Oskara v kategorii "vedlejší ženská role" i když vytváří hlavní roli a je plnou polovinu filmu na plátně). Pohlavní a především emocionální rozpolcenost hlavího hrdiny - malíře Einara Wegenera, je nosnou osou děje, do kterého je divák vtažen s nebývalou intenzitou. Na základě uvedení filmu do kin vzrostl zájem o malířský odkaž Gerdy Wegenerové, jenž vyústil ve velkou retrospektivní výstavu jejích obrazů roku 2016 v Kodani

Jak nedat nejvyšší ohodnocení tomuto filmu z Viscontiho vrcholného tvůrčího období. Kongeniáoní spojení křehkého příběhu, vynikající de Santisovy kamery, hudby Gustava Mahlera a nezapomenutelných výkonů hereckých protagonistů v čele s Dirkem Bogardem (ten se pro svůj vzhled na plátně inspiroval právě podobou skladatele Mahlera) vytváří atmosféru, která i po 45 letech představuje pro většinu filmařů nedostižitelný vzor. Tento film, po řadu let promítaný československými filmovými kluby, představuje druhý díl volné "germánské trilogie" Viscontiho, jejímiž dalšími částmi jsou "Soumrak Bohů" a "Ludwig".

Atom Egoyan mě nezklamal. Jeho umění vtáhnout diváka do děje (i když plyne pomalu a zdánlivě se nic neděje) je jedinečné. Zevovi od počátku nevěříme, že by byl něčeho schopen něčeho "akčního". O to větší je šok když k tomu dojde. Bravo!

Tak těmito westerny (RIo Bravo, El Dorado, Profesionálové) žili v Československu filmumilovní teenageři v 60. letech a úspěšně si jimi idealizovali své představy o Divokém Západě. Na druhé straně i dnes je nutno ocenit herecké výkony tehdejších hollywoodských hvězd (J.Wayne, R. Mitchum - a ve filmu se mihne v epizodní roli i jeho mladší bratr John Mitchum) i začínajících mladíků (J. Caan).Předposlední Hawksův film

Působivé melodrama s dominující a výbornou Bette Davis (Oscar za nejlepší herecký výkon v ženské hlavní roli). Na filmu se podílelo několik scénáristů v čele s Owenem Davisem, podle jehož divadelní hry byl film natočen. Režisér W. Wyler začal s natáčením v době, kdy scénář ješte nebyl definitivně dopsán. S konečnou verzí mu "za chodu" pomáhal kolega John Huston.

Léta poté, co její teta byla zavražděna ve vlastním bytě, se mladá žena vrací zpět do domu s novým manželem. Ten však skrývá tajemství, pro jehož uchování je ochoten udělat cokoliv, i když tím přivádí svoji ženu k šílenství...Černobílý film dokáže navodit sugestivní pochmurnou atmosféru, tak jak to nedokáže žádný film barevný. Působivé jsou již úvodní titulky, které běži na pozadí hořící plynové lampy. Ve stínech, které vrhá, můžeme vidět muže škrtícího ženu.

Tento film jsem viděl několikrát (poprvé v 60. letech minulého stol.), pokaždé v TV. Byl mým prvním setkáním s nezapomenutelným hercem Spencerem Tracym, který velmi sugestivně ztvárnil postavu Joe Wislona, jenž se z uhlazeného a spořádaného muže stává cynickým a zatrpklým člověkem, toužícím po jediném - pomstít se těm, jež změnili navždy jeho život.(Joe: "Dav nepřemýšlí. Nemá žádný vlastní rozum.")

V pětapadesáti letech vytvořil Gabin pro mě snad nejúžasnější hereckou kreaci, kterou překvapuje v roli tuláka všechny - své přátele ze čtvrti v níž žije, hostinského, policii , ale především filmového diváka, který nevychází s úžasu!