mac000

Love story mezi dvěma teenagery, zasazená do neobvyklých reálií meziplanetárního spojení. Ovšem vědecko-fantastické reálie zde nehrají takovou roli jako např. v Arrivals, spíše slouží jen jako součást zápletky, směřující k částečně předvídatelnému rozuzlení. Ale za mě přesto spokojenost, mj. i za nádherné exteriéry amerického kontinentu.i

Bill Murray jako Richie Lanz je k sežrání. Bere život takový jaký je s tím, že každý den může přinést něco nového, co znamená novou příležitost. A tak to bere i tehdy, když se ocitá ve zdánlivě zoufalé situaci v Kábulu, kde mu utekla jeho zpěvačka a vzala s sebou peníze i doklady. Ale Richie si okamžitě získá nové přátele (placeného zabijáka, luxusní call-girl a pašeráky zbraní), kteří jej v tom nenechají. A když potom uslyší jedné noci na ooušti z jeskyně kozelný zpěv a posléze pozná Salinu, jeho muzikantská duše okamžitě vycítí šanci... Originální titul filmu parafrázuje název písně skupiny The Clash, jež byla inspirována zákazem západní populární hudby, kterou vyhlásil roku 1979 iránský režim. Píseň samotná ale ve filmu nezazní, protože tvůrci nezískali k jejímu užití autorská práva.

I když často nepochopím ve změti jmen, kdo je kdo, kdo je hodný a zlý, kdo je s kým a proti komu (a ještě to může být jinak ze začátku filmu a na jeho konci), nepřestávají mě filmy se špionážní zápletkou fascinovat. Rittův přepis románu J. le Carré patří ovšem k tomu nejlepšímu, co o životě špiónů (za dob studené války) bylo natočeno. Ale co naplat, zase jsem se v poslední čtvrtině ztrácel ve jménech a rolích v špinavé hře mezi britskou a německou špionáží. Filmařsky ale super. Ve filmu se objevuje celá plejáda herců- hvězd z šedesátých letech - Richard Burton, Claire Bloom, Oskar Werner, Sam Wanamaker, Jiří Voskovec, Rupert Davies, Cyril Cusack či Peter van Eyck (a také Bernard Lee, který hrál roli "M" v celkem jedenácti filmech s Jamesem Bondem !). Poprvé se v ději objevuje postava "superšpióna" George Smileyho (zde jen v jediné v epizodce, zahrané Rupertem Daviesem). Smiley pak vystupuje v pěti dalších Le Carrého románech a čtyřech filmech (hraný čtyřmi různými herci, mj. i sirem Alecem Guinessem). I postava Němce Hans-Dieter Mundta (zde P. van Eyck) se objevuje v dalším románu le Carrého "The Deadly Affair", v jeho filmovém přepisu z roku 1966 však byla přejmenována na Karla Hareka.

O posmrtném životě přemýšlí asi každý. Režisér a scénarista Ch. McDowell přichází se svoji verzí a podává ji v atraktivnÍ filmové formě, podpořené hereckou účastí Roberta Redforda a mladé talentované Rooney Mara. S vývojem děje se ale ukazuje, že to nestačí ke vtažení diváka do děje a navíc mnohé ze zápletky filmu, kterou tým vědců snaží divákovi (a trochu i sám sobě) vysvětlit, je tak trochu za vlasy přitažené. Film měl světovou premiéru na Sundance Film Festival v lednu 2017

Já bych hvězdičkami šetřil. NIc originálního film nepředvádí. Napětí vcelku soludní, ale po hodině už jsem jednom přemýšlel a čekal, jak se vesmírné potvry zbaví. Jedna * za komec.

Od ničeho se děj vyvíjí k zajímavé zápletce až k nečekanému rozuzlení. Severská kinematografie je syrová, s realistickým zobrazením detailů. I zde je tomu tak, i když je patrná stylizace k thrillerové zápletce tak trochu a la "Coen and Coen"

Příjemně strávený večer u úsměvné romantické komedie, která ani nenadchne, ani neurazí (pozn.: Populaire je francouzská obdoba československého Consulu, tedy mechanického psacího stroje, který měl snad každý)

Tak mysteriózní, až nesrozumitelné a iritující. Malý kluk vytáčí své rodiče a všechno vyšumí do symboliky, ve které je těžko orientovat se v prostoru a čase...

Svěží komedie, která v době svého uvedení na plátna československých kin představila mladou a půvabnou Marlene Jobertovou.

Jak moc musel být malý Chiron se svou uzavřenou povahou a odlišnou sexuální orientaci ztracený v prostředí, ve kterém žil a vyrůstal, se ukáže až mnohem později v průběhu děje. V rozhovoru režisér Barry Jenkins uvedl, že tři herci, kteří hrají Chirona v různém věku filmové postavy, se běhěm natáčení nikdy nepotkali. Chtěl, každý z nich vytvořil své vlastní osobnosti Chirona, neovlivněné přístupem ostatních herců. Závěrečná scéna filmu je pro mě osobně jednou z nejdojímavějších v amerických filmech za poslední roky.