Savel

Film získal cenu Nosferatu pro nejlepší nezávislý horor předávanou televizí Horor Film TV.

V obleku Péráka, který ve snu vylézá zpoza střechy, je režisér filmu.

Natáčení začalo první scénu filmu po titulkách. Posledním záběrem byl symbolicky odchod Péráka na konci flashbacku ze dvora.

Voják bojující s Pérákem tváří v tvář měl mít po seku břitvou ošklivou ránu na tváři. Přes noc však zamrzla všechna líčidla.

Dvůr, ve kterém se odehrává dobová scéna, se nachází v centru Prahy ve Stínadlech. V jednom záběru je možné na zdi spatřit křídou namalovaného ježka v kleci.

Role vnučky v podání Patricie Soukupové v původním scénáři nebyla. Do scénáře byla přidána asi půl hodiny před natáčením. Původně se v tomto obraze měl objevit znovu Filip Cíl, ale nedorazil na natáčení. Proto ho také dabuje Oldřich Hajlich.

Do role mladíka, který nosí panu Dvořákovi obědy, byl původně obsazen Jan Komínek. Na poslední chvíli se nemohl natáčení zúčastnit, a tak byl takřka den před natáčením přeobsazený za Filipa Cíla. Dalšími kandidáty byl například Ladislav Ondřej, Aleš Kubát, Jan Cina nebo David Vobořil.

Okno se zatloukalo celkem čtyřikrát.

Téma Pérák se zdá být pro film již léta prokleté. Není tedy divu, že při natáčení vznikal problém takřka každý den. Vedlo to k drobným změnám ve scénáři a zkracováním či vyškrtáním některých obrazů. Například druhý natáčecí den začalo pršet a voda z konstrukce zakrývající okno začala stékat do světel za několik set tisíc korun.

Akce přímo na place se bez úrazu neobešla. Jeden z vojáku, Jakub Krejča, dostal do obličeje Pérakovou skákací botou. Následek byl monokl a odřená tvář. Diagnóza od doktora po natáčení zněla lehký otřes mozku. Vinou byla především únava. Většina akčních scén se točila poslední den po 3:00 ráno.

Jelikož si z finančních důvodů mohli autoři dovolit pouze tři natáčecí dny, natáčení odstartovalo ve čtvrtek 11. října v 8 hodin a úspěšně skončilo v ranních hodinách 14. října po takřka 24 hodinové směně, aby se dostálo scénáři.

Jan Pohan byl první volbou autorů pro ztvárnění hlavní role. Zvažován byl také Vladimír Brabec nebo Jan Tříska.

Choreografii souboje Péráka s vojákem s nožem nacvičoval nejprve sám režisér s choreografie filmu Janem Novákem, trenérem bojového uměni TaeKwon-Do. Režisér i producent filmu jsou zároveň jeho dlouholetí žáci.

Kostým Péráka byl inspirován mimo jiné superhrdiny vznikajícími v USA v období druhé světové války, především Batmanem, dále také současnými real-life superheroes a Foglarovým Širokkem. Tvůrci si přáli, aby Pérák ve tmě působil opravdu nepříjemně, spíše jako přízrak nebo čert než superhrdina v západním slova smyslu.

Na Pérákových botách se dalo pohybovat pouze v „roztaženém“ stavu. Daniel Fajmon, představitel Péráka, na nich dokázal vyvinout rychlost až 40 km/h a dosahovat výšky skoku 1,5 m. V momentě zatažených listových pér se v osmikilové obuvi nedalo téměř chodit, natož běhat. Jediný Daniel v tom dokázal dokonce i hbitě bojovat.

S hudebníkem Danielem Patrasem spolupracoval Pavel Soukup už na svém předešlém filmu Blízký přítel (2011). Při různých projektech se setkal také s technikem Janem Součkem, poprvé však u svého filmu.

Daniel Fajmon se objevuje v roli Péráka již podruhé. Péráka skáče i na divadelních prknech ve stejnojmenné hře Jiřího Havelky. V době vzniku filmu se tedy jednalo o výhradního představitele této postavy.

Tvůrci film označují za epilog celovečerního filmu, jehož scénář vznikal současně.

Film od první myšlenky po finální střih vznikal v ochotnických podmínkách přesně rok.

Režisér Pavel Soukup myslel na natočení filmu Pérák přibližně sedm let, od chvíle co viděl film Pérák a SS (1946).