Recenze (1 230)
Piknik na Hanging Rock (1975)
Miluji filmy, které oplývají závojem mystérie a zároveň nepřekypují doslovností. Tento kousek byl pro mě závanem svěžího větříku ve vcelku většinově nudné kinematograffii 70. let. Opravdu jsem si to užil a je mi jen líto, že se Weir nechal nakonec v podstatě spolknout Holým Vůdem. Tohle byl naprostý bonbón.
Svědek (1985)
Já osobně jsem to vnímal jako film o výstavbě stodoly na pozadí lehce nahozeného srilerózního příběhu. Peter Weir rozhodně ve své téměř nejslabší formě. Výhodou bylo, že při tesařině se Harrison nemusel nechat zastupovat kaskadérem.
Popel a démant (1958)
Přesvědčivý Wajda a vysoce přesvědčivý Cybulski (toho chlapa byla nesmírná škoda, z hereckého pohledu daleko větší, než Jamese Deana). Tenhle film se prostě musí vidět, protože všechna slova, napsaná i vyřčená, jsou na nic. Na to, že jde o padesátá léta a východoevropský film, jde o věc téměř dokonalou. Šišlavou polštinu, jinak mně občas trochu nepříjemnou, jsem přestal vnímat do deseti minut od začátku filmu.
Železný kříž (1977)
Geniálně prosté, prostě geniální. Pravděpodobně Coburnova nejlepší role v hereckém životě.
Kamarád do deště (1988)
Opravdu vynikající záležitost o dvou čistých mladých duších, pinglovi a dročkářovi. Kdo nevěří, ať tam běží. Dokonce i na konec 80. let to byla kravina na kvadrát, doprovázená naprosto zhůvěřilou muzikou. Tsunami_X to konečně říká zcela přesně za mě (já jen v tomto případě nějak postrádám ten nadhled a syrový humor).
Zúčtování v Malém Tokiu (1991)
Strašlivě jsem se nudil a nezachránil to ani tradičně razantní Dolph. Jinde ho můžu, ale tady to bylo opravdu k uzoufání pitomé a nudné.
Boj o Moskvu (1985)
...žiši kriste... To byla rána do lebezně, jako z praku.
Muka obraznosti (1989)
Párala jsem nikdy moc nemusel, ale tohle je asi druhé nejlepší filmové zpracování jeho literární předlohy (po bílé velrybě). Jediný herecký výkon Jirky Pomeje a stále velmi krásně nahatá Dáša Bláhová - nebylo to prostě špatné, i když někdy na mě ta psychologie, na kterou si Páral i film hrají, byla trochu úsměvná.
Divoká řeka (1994)
No... tři tedy dám, ale... nezdálo se vám to už na první sledování celé takové jakési strašlivě za vlasy přitažené? Mně tedy ano. Meryl a Kevin z ničeho dokázali vydolovat vcelku slušný skok z podprůměru do velice lehounkého nadprůměru. A hlavní pocit, který ve mně z toho filmu zůstal? Měl jsem dojem, že to trvá snad tři hodiny.
Neuvěřitelná cesta (1993)
Mým dětem se to kdysi moc líbilo, pročež jsem to byl nucen zhlédnout asi tak padesátkrát. Možná i proto nejsem schopen dát víc, než 3*. Jen zaslechnu název - už je tady kopřivka!