Santa666

Nemastná, neslaná podívaná, jedoucí podle té již tisíckrát vyzkoušené šablony, kde si hlavní hrdinka jde za svým na první pohled nereálným snem. Možná kdyby nebyl film propagován jako čistokrevná komedie, mohl by si vysloužit lepší hodnocení. Takhle ale s tím minimem humoru, co nabízí, to na víc než dvě hvězdičky není.

Konečně pořádná romantická komedie, u které se človk zasměje a nemusí celou dobu obracet oči v sloup.

Aneb kdyby se někdy animované filmy rozhodli udělat šílené orgie, vzešlo by z nich dítě podobné tomuhle prckovi. Nejlepší vlastnosti kreslených filmů nahuštěné na jedenapůlhodinovém prostoru. Film, u kterého se budete smát, budete přemýšlet nad lidskou povahou a na konci budete zacpávat slzné kanállky vaší sbírkou plastových vojáčků.

Další důkaz toho, že převádění krátkých animáků Oggyho typu na plátna kin nefunguje. Přece jenom se šváb lépe a uvěřitelněji rozšlapává během sedmi minut než během tří cca půlhodinových příběhů, které postrádají šílený záhul původního seriálu, jež díky své délce představoval pouze koncentrovanou akci a nápaditost.

Bohužel, i sebelepší bitky nespraví plytký a předvídatelný scénář bojovníka na cestě za pomstou.

Neuvěřitelně smutný příběh. Zvláštní, jak vás dokáže rozesmutnit film o zvířeti a při válečných filmech s hektolitry krve nehnete ani brvou. Pátou hvězdičku bohužel filmu sebralo to věčné tlačení na pilu, pro americké filmy tak typické. Všechno totiž musíme podkreslit tak, aby i slepec pochopil, jak se má při téhle scéně cítit.

Druhý výlet na ostrov plný dinosauřích bobků dopadl sice už není tím orignálním dobrodružstvím, ve kterém se bojíte o všechny hlavní postavy, ale kozlo něčeho prehistorického, a tím pro nás nedosažitelného a tajemného, si dokázal udržet stále.

Nemastná, neslaná ptákovina, která si hraje na psychologické drama, i když je to ve skutečnosti průměrný snímek, sázející na zatím stále neokoukané téma karetních her a hezkou tvářičku Kate Bosworth.

Při sledování ve společnosti dalších lidí doporučuji přepnout do cynického módu. Jinak se rozbrečíte jako malý děcko, a to je slabost, kterou moderní společnost netoleruje. Kamarádi vámi začnout opovrhovat, spolupracovníci se to dozvědí v mžiku, přijdete o práci, skončíte na ulici a nějakej Vondráček o vás natočí tenhle parádní dokument.

Problém nás, samozvaných géniů, je ten, že nevíme, jak se zapsat do dějin. Zkoušíme být superzloduchy, superhrdiny, pak zase superzloduchy a nakonec skončíme v nějaké nezáživné práci. Každé ráno se probíráme v nepohodlných trenýrkách z ryzího zlata, celý den nás tlačí v kapse naditá peněženka a přes ty zástupy nádherných žen se musíme prodírat v anonymní limuzíně se skleničkou podřadného vína v ruce (ročník 1923, fakt hnus). A přitom je to tak snadné, stačí být retard!