IrisHelenka

Šla jsem na akčňák natočený pěkně po americku a byla jsem s tím celkem smířená, věřila jsem, že se zkrátka pobavím, přetrpím nějakou tu milostnou scénu a užiju si příběh, který už znám jako své boty, se všemi patetickými záběry a romantickými představami. Film ovšem naprosto předčil veškerá má očekávání. Za prvé mne překvapila téměř dokonalá historická přesnost, nebyly vynechány ani nejmenší detaily Gabčíkovým zraněním počínaje a průběhem samotného atentátu nebo přestřelky v kryptě konče. Lidé se chovali přirozeně, Gabčík a Kubiš byli skuteční - stateční, dobře vycvičení, vědomi si svého úkolu, vědomi si toho, že se jedná o sebevražednou misi, že jsou vojáci plnící rozkaz... A přesto ve filmu figurovali se všemi projevy lidskosti. Považuji to za velice blízké a dobré vystižení situace, vystižení jejich duší, vystižení toho, jak asi tak mohly probíhat chvíle, o jejichž přesnosti se už nikdy víc nedozvíme. Láska byla k mému velkému údivu jen naznačena stejně jako hrdinství, které divákovi rozhodně nikdo nepodstrkoval. Gabčík, Kubiš ani další aktéři nebyli prezentováni jako neprůstřelní hrdinové akčních filmů, byli prezentování jako statečné lidské bytosti snažící se věřit v to, že se to "třeba dá přežít". Velmi oceňuji noblesní a zároveň "českou" dobovou atmosféru, která panovala na silvestrovské zábavě. Možná stojí tato scéna ve stínu těch ostatních, ale opravdu mě zaujala podobně jako scéna v kuchyni, kdy se Kubiš seznamuje s Marií. Nečekala jsem, že Dornan takto překoná sám sebe a předvede sérii přirozeně nesmělých pohledů. Napětí před atentátem by se pak dalo krájet. Geniálně natočené. Téměř jsem slyšela tlukot srdcí atentátníků. Závěrečná scéna v kostele mě potom přímo nadchla a pousmála jsem se, když zazněl známý výrok: "My jsme Češi, my se nikdy nevzdáme." Oslněná skvělými hereckými výkony, na jedničku vystiženou dobovou temnotou a přesností stěžejních scén jsem překousla i Kubišovu třesoucí se ruku, když na samém začátku nedokázal zastřelit utíkajícího zrádce, a překousla jsem i podivuhodnost angličtiny... Kdyby tento film měl otevřít oči těm, kteří o počinech "Sedmi statečných z krypty" nic nevědí, jsem tvůrcům za toto věrné příblížení statečnosti padlých hrdinů vděčná.

Všechny tři hvězdy dávám za poslední, nejlépe sehranou část. První dva příběhy neměly šťávu, nudila jsem se, třetí naprostá bomba, skoro jako kdyby se člověk díval na dva různé filmy za sebou. Úplné nebe a dudy. Viděla jsem divadelní hru těsně před shlédnutím filmu, která byla perfektní, takže mám možná zkreslený pohled.

Začalo to docela slibně... První díl mě vlastně hodně zaujal, během druhého a třetího dílu jsem brala Arrow jako seriál třeba na úrovni Ztracených, i když trochu s rezervou a s tím, že je to prostě americká nadsázka. Jenže pak to začalo být s každým dílem horší a horší! Očekávala jsem od toho mnohem víc, nápad je dobrý a myslím, že by se z toho dalo vytřískat leccos, ale... to ne" Takže v první řadě Digglova postava? Chlápek v obleku, co sedí v Arrowově "řídícím centru", a většinu času mu říká, co nemá dělat, a oduševněle s ním akorát rozmlouvá o nesmyslech. Nebojuje, prostě nic... Pak mě docela štve, jak jsou na něj ta matka se sestrou přehnaně hnusný po tom, co pět let strávil na opuštěným ostrově, obzvlášť ta vševědoucí sestřička je příšerná a její ksichty se nedají vydržet. Hlavní hrdina má asi tak dva výrazy, které neustále střídá. Jak to dopadne, se dá většinou předpokládat, navíc to bývá docela nuda a vůbec nemluvím o těch nesmyslných, slaboduchých pindech provázející celý seriál...

Film na pořádné zamotání hlavy... Měla bych se na něj podívat víckrát, abych si ujasnila všechny souvislosti, každopádně nevím, jestli mám chuť Atlas mraků vidět podruhé. Konkrétně mě nijak srdcově neoslovil, přestože jsem takový film ještě nezažila, film, kde by se tlouklo sci-fi pozadí s létajícími auty a americké otroctví. Velký propletenec, stejní namaskovaní herci, což mi dělalo velký problém hlavně u Toma Hankse, kterého jsem nemohla a nemohla poznat. V každém případě Atlasu mraků patří můj velký obdiv.

Kdybych sežrala písmenkovou polívku, tak vytentonočkuju lepší scénář...

Přátelé, toto byl opravdu nářez... Lepší než Barbie Růženka. Čtyři silné, sebevědomé, emancipované ženy, které se nebojí dokázat, že mají právo stát se mušketýry, každá má jiné vlasy, jiné šaty s těma nejpěknějšíma sukýnkama na světě a každá umí něco jiného. Opravdu mě pobavil jejich příchod na ples ("lady Barbecue") a poté ta neuvěřitelně krutopřísná, bojová akce, která v podstatě začala voňavkou... No tak, tohle přece musíte brát s nadsázkou!

Náhodou teda... tohle vůbec není špatný! V porovnání s některými těmi animáky, které se poslední dobou vyrábějí, se mi to fakt líbilo a po dlouhý době jsem se výborně pobavila. No, přeložit do češtiny Rapunzel jako Růženku... k tomu snad nemám ani co dodat. Ale jinak mě překvapil i ten slušně akční závěr! A dost se to celý přibližovalo myšlence klasických českých pohádek, mělo to navíc hlavu a patu!

Dalo by se to udělat i líp. Každopádně nápad ukázat, jak to chodí dneska ve školství, není vůbec špatný a navíc... Já vím svoje. Vím, jaké to je na základkách a to bylo svým způsobem vyjeveno dobře. Jedničku jsem neviděla a ani vidět nechci, protože natolik mě film nezaujal, ale něco na něm bylo. V dnešní době se tady bojím rozpitvávat téma, které by se k tomuto filmu dalo rozpitvávat v nějakém dlouhém, duchaplném komentáři, ale snad všichni vědí jak to je...

Vážení přátelé, tento film by měl být součástí základní výuky ve škole... Pustit každé holce, kterou by napadlo, vzít si muslima, pustit každému člověku, který by snad chtěl bránit islámské náboženství, každému člověku, který by se chtěl vypravit na "dobrodružnou cestu" na střední východ, no prostě každému, každému, každému... A povinně. Je to jen ukázka jednoho z miliónu případů a děsí mě nevědomost většiny lidí, kteří neví nic o islámu ani o poměrech v islámských zemích. Jinak k samotnému filmu... nervy jsem měla celou dobu, beznadějnou atmosféru, ze které vám běhá mráz po zádech od okamžiku, kdy se na Betty sesype Moodyina rodina před letištěm, se podařilo vystihnout naprosto dokonale, tak dokonale, že vám naskočí husí kůže a sami se vžijete do děje.

Absolutně nechápu špatné kritiky, odsuzování, přirovnávání k Pearl Harboru... Prostě si myslím, že všichni ti géniové, co to tady směle hodnotí, ví o tomhle tématu velké kulové a prd se vyznají v historii, navíc v souvislosti se všemi těmi lidmi, ať už na straně Američanů nebo Japonců, vůbec nic necítí, nepochopili, co se tehdy stalo... Škoda, že film už předem odsoudilo tolik lidí a další a další, kteří Midway ani neviděli, se přidávají a vymýšlejí bláboly. Skvělé herecké výkony, uvěřitelné dialogy a sympatické postavy, ale také historickou přesnost netřeba vyzdvihovat. Kdo má rád letadla, bude z bojových scén nadšený. Žádná romantická zápletka se nekonala, minimum náznaků, že existují nějaké manželky hrdinů.