dawid

Předesílám, že jsem k balkánským filmům až nekritickej... Příběh bez příběhu s příběhem. Od začátku tušíte, že v téhle story je řada zámlk a vydatná porce tajností v "pandořinných skříňkách". Sledujete děj, který je líný jako dusivé slunce v horách někdejší Jugoslávie, cítíte nenápadné mrazení z toho, jak byla ta zem roztrhaná a vplujete do bezčasí, které nemá východisko. Zároveň taky cítíte tu neskutečnou chuť a až živočišnou vůli žít. Navzdory osudu. Poznamenaná, ale i bytostná sexualita. A pak násilně brutální prohlédnutí. Luv jů, balkáne! /MFFKV2019/

Ano, takhle má vypadat reality show o gastronomii. Je mi jasné, že půl národa nemůže panu Pohlreichovi přijít na jméno, protože nejlepší jsou prostě výpečky se zelím a pokud možno sedm dní v týdnu (nic proti výpečkům :-)). Pohlreich je prostě člověk, který přesně ví, co chce, je ochoten se o zkušenosti podělit a baví ho jeho povolání. Slovo povolání používám záměrně, protože ten talentovaný chlapík se sympaticky neotřelým slovníkem a sakrementsky srovnanými věcmi v hlavě je pro tohle řemeslo opravdu povolán...

Myslím si, že film je tady trochu podceněný. Co se týká hereckých výkonů, jednoznačně kraluje Ondřej Malý, chudák, zelinářky mu budou prodávat nahnilou zeleninu, protože postavy, které hraje, jsou takoví bastardi, že bych je vesměs nechtěl potkat. Konečně větší prostor pro Mariana Rodena. Hurá, v epizodní roli je zpátky Kateřina EOST Winterová. Chci vidět další film s Terezou Vítů, protože nedokážu odhadnout její kvality. Matěj Chlupáček je jednoznačně zajímavý příslib do budoucna, mladá krev v žilách zpráchnivělého českého filmu, neortodoxní a asi i nebojácný autor. Takže - není to dokonalé, ale díky Bohu, že není...

Není to úplně na pět hvězdiček, ale protože jednoho takového Bernarda Blacka znám, nemůžu jinak. "Jak to, žes nezamknul, chodí nám sem zákazníci!"

Vynikající snímek o tom, jak nabubřelý a arogantní nakladatel pozve na večeři s přáteli blbce, na jehož účet se společnost má bavit. Co čert nechtěl, všechno se zvrátí, onen blbec stráví celý večer se svým zchromlým hostitelem a zcela mu rozhází život... Při scénách s telefonem jsem myslel, že nedožiju konce filmu, bránici jsem měl napadrť a nemohl jsem popadnout dech. Jakkoliv je z filmu cítit divadelní předloha, pobavíte se jako u málokteré komedie z poslední doby. "Ten blbec, to je světová extratřída..." "Vy si opravdu nikdy nedáte pohov?"

Cohen kope do prdele východ i západ. Tak elegantně, že mu odpouštím i občasný lapsy a nudu. Mně to bavilo. Tak, že jsem smíchy a nasraností občas skoro brečel.

Temná etapa nedávné historie. Studená válka, která byla žhavá jak láva. Doba, která zrodila rebely s příčinou - odbojovou skupinu, která není černobílá. Plastický charaktery, mučenlivé odmlky. Svědomí národa, kterej směřoval k normalizaci. Testosteron a adrenalin, svoboda vs. peklo. Skvělej a důležitej film!!!

Coeni se vším všudy, Clooney s pomádou, černej poutník, kterej zaprodal duši ďáblu (aby hrál to nejlepší blues), rozdrcenej Ku-Klux-Klan. A hlavně - BLÁTOŠLAPOVÉ - I Am a Man of Constant Sorrow: největší vypalovačka!

Tak to byl nářez... Po komentářích, které jsem si tu přečetl jsem si řekl, že jsem připraven na vše. Omyl. Kevin Smith vytáhl zbraň toho nejtěžšího kalibru a s károu plnou vulgarit se rozjel proti divákům, aby jim naservíroval život takový, jaký je. A já smekám klobouk, který zasypala sprcha nehorázných sprosťáren jen proto, aby ho zcela očistila. Smith je prostě kabrňák, v jehož rukou se nostalgie nikdy nezvrtne v kýč...

Tak tenhle "Rambo" v socialistické armádě mě asi nepřestane iritovat. Sympatickej děvkař, kterej s prstem v nose překonává překážky, které jemu a jeho parťákům připravili veselí nadřízení v čele s oteklým Jandákem. Trocha bezzubé satiry, armádní srandy a kopa socialistické agitky. Tohle snad už nebylo třeba ani v roce 1987?! Hudba se tentokrát Petru Hapkovi fakt moc nepovedla...