Bratři

S upřímným politováním jsem nucena konstatovat, že jsem se nedozvěděla nic nového, skutečnost, že 50. léta zůstávají odporným flekem v naší historii, je mi známa a jak to s bratry dopadlo, všichni víme... Nedokázala jsem se zbavit pocitu, že to celé klouže jen po povrchu.. Na druhou stranu za zmínku určitě stojí herci a herečky v hlavních rolích, Jan Nedbal i Oskar Hes to zvládli velmi dobře, Táňa Dyková zahrála maminku moc hezky a líbil se mi i vyšetřovatel Stefan Konarske.. Nejzajímavější částí je pochopitelně samotný útěk a nejsmutnější následky pro rodinu a zúčastněné, hlubší stopu ve mně však film nezanechal... (09.03.2024)

Takže nejprve ke zpracování. To je na nejvyšší úrovni. Co se týče mýho názoru na Mašíny, jako produkt tý hodně zkurvený doby, tam mám jasno. Jen napíšu, že když někdo přede mnou obhajuje nepopíratelně tu dobu po válce až do roku ´89, mám ho za idiota.  Mám ale i výtky. Ti kluci šli do tý akce i přes to, že věděli, že to jejich rodiny úplně položí.  To jejich kredit v mejch očích trochu snižuje. Jako film bych to ale nijak nevychvaloval. Průměrnej děj, nepříliš vypjatejch scén. Asi bych si představoval trochu živelnější přístup. Tenhle výsledek bych přirovnal výsledkově k filmu Lidice. Taky trochu zabitej matroš. 60%. (24.02.2024)

Nepotěší, neurazí. Film se na míli vyhne nějaké morální nejednoznačnosti a místo, abychom čas trávili přemýšlením nad tím, jak v pohodě je zastřelit nějakého random pantátu jen protože brání našemu odporu proti režimu (což mi přijde zajmavý), tak didakticky sledujeme momenty z života z Mašínů (což si můžu přečíst na Wiki). A trochu už se mi taky nějak začíná zajídat černobílé zobrazení komunistů jako ufuněných prasolidí, co říkají věci jako "vaše dítě nepůjde na školu, hehehe." Je to rámcově fajn, ale nějak... už viděné, no. (22.02.2024)

Diagnóza: Jaroslav Sedláček. BRATŘI jsou film, u kterého jsem si necelou hodinu a půl stopáže říkal, že to musel dramaturgovat Jaroslav Sedláček, protože jeho jméno vídám v titulcích k dramaticky značně nefunkčním, rozpadlým, leda s ohledem na navracející se motivy a zastřešující téma jakž-takž jednotným počinům. K mému nepřekvapení jsem Sedláčkovo jméno nalezl v závěrečných titulcích - a předtím jsem byl překvapen zhruba pět a třicet minut trvající útěkovou částí, která sice užívá nejomšelejší postupy thrillerů a survivalů (snímků o přežití), ale i díky subjektivizačním postupům a dynamizaci dvou linií vyprávění to začíná být působivé._____ Předchozí necelá hodina a půl je ale z kategorie "lepší než WILSONOV", ale píšu to vlastně jenom proto, ať jsem aspoň trochu pozitivní. Mohl by někdo Sedláčkovi nebo Epsteinovi říct, že provázání zhruba čtvrthodinových bloků prostřednictvím významotvorných rekvizit (dopis, piano) je hezká snaha o ve výsledku banální a dost didaktické sdělení, ale film by potřeboval psychologicky definované, nějak se vyvíjející postavy v uvěřitelném světě příběhu? Přístup seřazení faktických údajů s nějakým dramatickým potenciálem, kdy je vše bez jakéhokoliv citu nasázeno za sebou, je ve výsledku divácky otupující, pokud se teda někdo tomu patosu nechce začít smát. Navzdory nulové ambivalenci (vraždy jsou buď v elipsách, nebo okamžitě smáznuty s "buď on, nebo my") kauzální řetězec pro kohokoliv neorientujícího se v dané dějinné události vyznívá "sebrali nám byt a brácha nemohl udělat maturitu, tak jsme si nakradli, zabili pár lidí, kteří byli v cestě, a pak jsme se vyhnuli spravedlnosti útěkem přes hranice, lol, vy nuly". Antagonistické postavy jsou chodící klišé, paralelismy mezi nacismem a komunismem jsou jak z učebnice pro začínající scenáristy, jak překonat autorský blok, než to někdo soudný přepíše, a vytváření kontrastů v mizanscéně prostřednictvím komunistických hesel a vůbec reprezentace dějin je z kategorie "reklama užívající estetiky ošklivosti"._____ Vidět tohle den poté, co jsem si zopakoval Scorseseho mistrovský žalozpěv o tom, jak média opomíjí určité skupiny obyvatel, je o to bolestnější. (08.11.2023)

Adaptace povšechných hesel z Wikipedie se zdechlou dramaturgií. Film tak předposraný, že se přes dvě hodiny snaží nesejít z cesty sázky na jistotu a nabízejících se klišé. Za pozitivum by se možná dala považovat jistá nestrannost, ale co z toho, když se jedná o naprosto rutinní antikomouš thriller, na který se do roka zapomene. Největší koule měli ti, co si troufli tohle poslat na Oscary (kde se film zcela po zásluze ani neohřál). (10.03.2024)