Aluska88

Krásně a citlivě zpracovaný film s dokonalým castingem, mistrovským scénářem a dialogy. Jennifer Connelly je krásná dáma a od dcerky Phila Collinse bych nečekala, že dokáže tak dobře hrát. A krom toho je nádherná. Liana Liberato se mi líbí čím dál víc, stejně jako Nat Wolff. A Greg Kinnear je prostě správný sympaťák a představitel obyčejných chlapíků. Skvěle napsány a zahrány rozdílné charaktery jednotlivých postav. Lilly Collins a Liana Liberato si mě získaly. Stuck in Love mě zasáhlo. Tolik pravdivých myšlenek, dojmů a názorů. Snímek si získá nejen milovníky literatury, slov a Stephena Kinga. Ten tu má mimochodem v závěru snímku výraznou roli "po telefonu." Zajímalo by mě, kolik mu za ten jeho telefonát zaplatili. Nedivila bych se, kdyby to vzal klidně zadarmo:) Stejně jak mu hlavní hrdina říkal, ani já nedokážu vypovědět, co pro mě jeho knihy znamenají... Ve filmu se také několikrát objeví jeho mistrovské dílo TO. Zavolat on mně, tak bych mu řekla: "Ano, Stephene, hned jedu, ihned vyrážím!" :D

Nečekala bych, že to vůbec řeknu, ale... zasáhlo mě TO. A to jakože hodně. Jít na to do kina, to byl fakt blbej nápad:D Člověk přijde do GA Cinema ve Zlíně a přemýšlí, jestli náhodou není rok 1997 a oni nepromítají Titanic. Davy lidí, řady lidí, všichni na To. Film začal zhruba o 15 minut později, protože se muselo čekat na všechny ty, co se teprve krátce před osmou postavili do řady na občerstvení. Takže se to tam s tím popcornem trousilo nějaký ten čas. Již úvodní scéna s lodičkou a first introducing of Pennywise mi přivodila silné mrazení a jako bych někde hodně vzadu cítila i slzy. Casting "Losers" je dokonalý. Herecky vévodí zejména Jaeden Lieberher coby Bill Denbrough, Jack Dylan Grazer coby Eddie Kaspbrak a Sophia Lillis je úžasná a nádherná jako Beverly Marsh. A Nicholas Hamilton jako Henry Bowers je perfektní záporák. Typově na něho dokonale sedí. Až je sakra škoda, pokud se tato úžasná dětská herecká sestava objevila jen v této první části. Vizuálně ohromující. Lekačky, které na mě v traileru působily jako tradiční, tuctové jump scares nabyly v kině na maximální intenzitě a v celé scéně vyzněly neskutečně děsivě a působivě. Scéna s projektorem, bezhlavý chodec, dáma s flétnou, nebo děsivý dům na Neibolt Street. Závěrečné zúčtování v kanálech velmi silné. Emocionálně mě to dostalo. Georgie v pláštěnce, s urvanou rukou a zcela zlomený Bill, finální rozloučení.😢 Jo, měla jsem slzy v očích. A nejenom v této scéně... Spousta momentů mě jakoby bolela. Znovu se mi vybavily pasáže z knihy a tak nějak to do sebe celé dokonale zapadlo. Není to jen souboj s démonickou entitou, jsou to především i charaktery Smolařů a jejich rodinné zázemí, co dělají z To silné dílo. And IT hurts. Oproti verzi z roku 1990, Muschiettiho To je více osudové, zásadní, dospělejší a more evil. Bill Skarsgard je skvělý a jeho Pennywise je více démoničtější, zlověstný a zákeřný, i co se týče vizuálu. Oproti němu působí kreace Tima Curryho jako neškodné cirkusové pobavení. Still like him more, though:) Dokáže více ublížit, a nejen fyzicky. Více prostoru tu dostane zvrácený Beverlyin fotřík, objeví se hrůzný a odpudivý Eddieho malomocný (jak se na plátně objevila ta ruka u domu na Neibolt Street, hned jsem věděla, že je to ten hnusák:) či "oni se tu vznášejí." V několika scénách, při nichž mě zrovna zabolelo u srdéčka, se lidé smáli a to ani nemluvím o tom bordelu z popcornu, co zůstal po promítání. Zase se ale po skončení filmu ozval aplaus, to mě překvapilo. Pak mě napadlo, že jsem si před začátkem promítání měla stoupnout a na téměř vyprodané kino zakřičet: "Kdo z vás zná Stephena Kinga, kdo z Vás vůbec četl knihu a kdo z vás viděl TV film z roku 1990?" Nebo to vlastně asi raději ani nechci vědět:) Ale chápu, teenageři možná šli prostě do kina na "nějaký" horor, pak tomu odpovídalo i chování spousty z nich. Nakonec to dopadlo docela dobře a já nemusela opouštět kino s očima v slzách:) Brečet po hororu, chápete to?:D Byla jsem natolik konsternována, "out of reality", rovnala si v hlavě své dojmy a emoce. Z To jsem měla dojem jakoby proběhlo něco osudového, všechno se to propojilo dohromady, ta atmosféra byla nepopsatelná. Následující den bylo zataženo, pošmourno a pak začalo vydatně pršet. Vyhlížela jsem z okna, jestli se někde neobjeví chlapec ve žluté pláštěnce s lodičkou...

Dokonalost? Definitely. Miluju metalovou hudbu, ale zatím z toho, co znám, a co jsem viděla, jen málo kapel má tak dokonalé koncerty, jako Metallica. Desítky let, co se z nich vytvářela hudební legenda a pojem, co všechno za koncerty odehráli, jakými obdobími si prošli, tato kapela zůstává stále na výsluní. Jakoby stále prožívala to nejlepší období, tu nejlepší éru. V jakémkoliv období. Jejich nové písničky v sobě mají pořád ten luxusní drive a našlapanost, jako staré pecky. Hlas Jamese Hetfielda je pro mě jeden z nejvýraznějších v metalovém žánru. Spolu s Michaelem Kiskem (GOD!), Jaredem Letem a poslední dobou Coreym Taylorem. Kirk Hammett je boss, a o Larsovi ať si říká, kdo chce co chce, mlátit do toho takhle třicet let, mě by asi museli nasadit metalové paže:) A samozřejmě jejich písničky, to je jedna pecka vedle druhé. Nikdo nemá tak dokonalá, působivá a propracovaná sóla jako Metallica. Out of this world solos I say:) The Day That Never Comes a Master Of Puppets masterpiece! Jen mi trochu chybělo pár mých oblíbených songů. Ale co:)

Tento film mě opravdu chytil za srdce. Esteros se odehrává ve dvou časových rovinách, současnost a minulost. Paralelně sledujeme příběh dospívajících chlapců, Jeronima a Matíase, jejichž přátelství postupně přerostlo v milostný cit. V současnosti se oba dva po letech setkávají a postupně jsou nám ukazovány momenty z jejich dětství. Líbilo se mi, že jednotlivá vyprávění se vlastně odehrávají úplně stejně, jako, když byli malí. Esteban Masturini a Ignacio Rogers jsou fakt krásní. Ignacio mi připomínal něco mezi Lothaire Bluteau, Eddiem Cahillem a špetkou nesmělého, plachého pohledu Normana Batese:) Chemie mezi nimi je perfektní. Od začátku snímku mezi sebou ti dva budují téměř hmatatelné "Friendlyrotic" dusno:) Jenom jsem čekala na ten moment, kdy se ta hráz skrývaných, nikdy nevyslovených pocitů, dobře udržována po celá ta léta, protrhne. Jak začalo pršet, bylo mi to jasné. Teď to musí přijít!:) Wau, what a intense, passionate, erotic scene. Scéna, kdy jsou oba zmoklí a povídají si, je dokonalá. Jéronimo tam jen tak seděl s těma smáčenýma vlasama a rozepnutou košilí, jako nějaký Sexy God, instatní eye-sex s Matíasem. Se divím, že se dokázal tak dlouho udržet. Já bych po něm asi vystartovala mnohem dřív:) Snímek má v sobě sílu nevyřčeného, mlčenlivé dialogy, hereckou souhru obou představitelů, nádherné lokace argentinského venkova, poblíž města Libres a jednu nádhernou skladbu Amores como el nuestro. Později jsem si uvědomila, že si tuto písničku vybavuji z mého oblíbeného Divokého anděla. V několika scénách jsem měla i slzy v očích. Říkala jsem si, že jestli ti dva neskončí spolu... naštěstí takový konec si tento nádherný snímek zasloužil. Oni si ho zasloužili."Jaké to bylo?" - "Co?" - "Tvoje poprvé." - "Myslíš poprvé po tobě?"😭

Dokonalá píseň i videoklip. Nádherná Scarlett Johansson a výborný Shawn Hatosy coby její přítel. Justin Timberlake možná nepatří mezi zpěváky s fenomenálním hlasem, ale umí dělat dokonalé hitovky a dokázal prorazit tak, jak se to nikomu jinému z bývalých 'N Sync nepodařilo.

Backstreet Boys jsou pro mě "The Best Boy Band of All Time." Doma si jako poklad střežím jejich audiokazetu. Everybody (Backstreet's Back) je jakási jejich hymna a ten videoklip... legendary. "As long as there'll be music we'll be comin' back again..."

MILUJU! :) Vedle Mr. Vain další moje oblíbená pecka, kterou si můžu pouštět stále dokola. "Running to the railroad track, run along with Captain Jack... ÉO Captain Jack."

Pro mě jeden z nejoblíbenějších a nejlepších tanečních fláků z krásné a neopakovatelné éry 90's. "Mr. Wrong, Mr. Wrong, Mr. Raider... YAAAHHHH!" :)

Like from another world. Goosebumps everytime. This song hurts. Je to jako mlhavá, zaprášená vzpomínka na dávné časy, kdy život ještě nějak dával smysl a lidé vnímali vůni trávy a modrou oblohu... Metallica má Bells Tolls, AC/DC má Hells Bells. Pink Floyd mají High Hopes:)

Tento song jsem poprvé slyšela při první sérii české Superstar a okamžitě jsem si ho zamilovala. Nádherná píseň, která v sobě (ne)skrývá melancholii a smutek z toho, že končí něco výjimečného a nenahraditelného...