Spock

Dlouho jsem přemýšlel, co mě na tomhle filmu tak přitahuje. Samozřejmě to je skvělá kamera aj. obvyklé důvody, ale především to je vyobrazení mentality jednotlivých hrdinů a jejich chování, které s ní souvisí. Dafoe zosobňuje člověka, prožívajícího svůj život naplno. Někomu se může zdát jeho postava příliš idealizovaná, ale já v ní vidím hlavně poselství o odvaze, zůstat sám sebou a zachovat si důstojnost i v těch nejtěžších podmínkách. Pro mě ztvárňuje nejvýraznější postavu filmu, naníž se nabalují další osoby. Ztvárnění jeho smrti je jednou z nejlepších pasáží filmu, jak po stránce řemeslné, tak z hlediska naplnění jeho role ve filmu.

Nejlepší film Stevena Spielberga. Škoda, že nebyl více doceněný. Christian Bale předvádí na svůj věk úžasný herecký výkon. Na filmu se mi líbí jeho snaha vidět všechny události z pohledu malého chlapce. Některé scény filmu jako např. jeho setkání s japonskými piloty, útok P-51 na japonské letiště a nebo scéna na stadiónu, patří k nejlepším okamžikům celého filmu. Kniha se od filmu v zásadních věcech neliší, některé její pasáže by ale filmu jistě neuškodily. Pokud se vám film líbil, tak vás osloví i kniha.

Zase jeden film u nějž váš kapesním nemůže zůstat suchý. : ) Zelená míle je hluboce procítěným příběhem o muži, který má dar od Boha a krásné srdce. Nevím jak ostaní, ale já si myslím, že jasná charakterová typizace postav filmu mu nadmíru přispěla. Na jedné straně tady máme zosobněné dobro a na druhé straně naopak zlo, které máte možnost nenávidět. Většina postav se však nachází někde upřostřed a stává se svědky nezapomenutelného příběhu. Divákovi je pak dovoleno stát se také tímto nestraným divákem a spolu s postavami filmu prožívat zdánlivě obyčejný příběh z vězeňského bloku odsouzených na smrt. Je jen málo filmů, které mě dokážou dojmou tak jako tento. Možná jsem měkota, ale sami uvidíte, že i vás tento film dostane.

Pro mě nejlepší film Davida Lynche. Precizně vykreslená atmosféra viktoriánské Anglie. Film je kritický k lidskost tehdejších lidí, kterou staví do kontrastu s lidskostí stigmatizovaného Johna Merricka. Anthony Hopkins je postaven před morální volbu a rozhoduje se správně. Lidskost Johna Mericcka ve své přirozenosti a krása jeho duše je dojímavá až k slzám. V člověku se musí zákonitě mísit dva základní pocity. Jedním je nenávist a anonymnímu davu, který je ztělesněn Merrickovým "opatrovníkem", druhým je lítost s osudem hlavního hrdiny, ta je skvěle vykreslena v postavě doktorovy manželky. Kdo neuroní u tohohle filmu alespoň jednu slzu, nemá srdce. Já probrečel půlku filmu. Zvláště konec a scéna s tím, jak podepisuje svuj model kostela, mě opravdu dostaly.

Naprosto úžasný film, který považuji za herecký koncer Roberta De Nira a Robina Williamse. Skvělý příběh o kráse lidského života a jeho poznávání pacienty, kteří byli nemocí a odsouzení pozorovat život kolem sebe pouze pasivně, aniž by jej prožívali. Až odvaha ošetřujícího doktora a nový lék je opět přivedl k životu. Při sledování filmu si uvědomíte, co to znamená opravdu žít. Lidé, kteří podle našich měřítek téměř nežijí, se probudí a znovu prožívají to, co se nám všem zdá mnohdy samozřejmé ba i nudné. Pokud se cítite unavení svým životem a nebo s ním nejste spokojeni, tak se podívejte na tento film. Poznáte jaké štěstí je žít, cítit, milovat a být.

Magická hlubina není jen poetický příběh zasazený do atraktivního prostředí, je mnohem víc. Když jsem ji viděl poprvé, nedokázal jsem vstřebat všechny detaily. Odhlédnout od jednotlivostí a podívat se na celé dílo, je to nádhera! Člověk se směje, viz. japonský potápěč :-) za chvíli se nechá unášet tajemnou magickou hlubinou, aby se nakonec se slzou v oku rozloučil s oběma hrdiny na konci jejich životní cesty. Možná se někomu může zdát film vlivem střídání takovýhle scén trošku surový až masochistický vzhledem k divákovi, ale takový je hold život a tenhle film se ho snaží v mnoha ohledem věrně „napodobit“. Asi se o tom dá polemizovat, ale já si to fakt myslím. Pro mě to je jednoznačný klad tohoto filmu stejně jako hudba, která opravdu mistrně dokresluje jednotlivé situace. Největší obdiv si ovšem zaslouží Jean Reno. Ta role mu sedla a to, co předvádí, klobouk dolů. Pokud chcete prožít, zdůrazňuji slovo prožít, opravdu zajímavý večer, tak neváhejte a mrkněte na tenhle film.

Romantický film nebo drama jednoho života? Pro mě jsou Madisonské mosty především obrazem toho, jaký může být život. Jak moc si může pohrát s osudy dvou neznámých lidí, kteří se náhodně setkají jednoho letního dne. Film v sobě má mnohem hlubší význam než jen nějakou sladkobolnou ukázku tragického setkání. Láska je ve filmu zachycena v autentickém světle bez pathosu. Je něčím, co se zčista jasna objevilo v životě dvou lidí, jejichž dosavadní svět něco postrádal, bylo to hlavně vnitřní naplnění a rezignace na své sny a s ním spojená rutina běžného života naplněná povinností bez vnitřního štěstí. Osudové setkání a láska oba dva hrdiny mění. Už nikdy si nebudou připadat samotní a ty čtyři dny, co spolu strávili je spojí na celý život, stejně jako madisonské mosty, díky nimž se poznali. Asi to je patrné z toho co jsem napsal, ale film mě opravdu dostal. Nádhera! Clint Eastwood i Meryl Streep jsou ve svých rolích maximálně přesvědčiví. Zároveň musím ocenit i hudební složku filmu. Ta se také dokáže člověku vrýt pod kůži. Nezbývá než film doporučit všem lidem a to nejen osamělým duším nebo naivním romantikům.

Co se honí člověku hlavou, když se dozví, že brzy zemře? Chce si ještě naposledy užít poslední chvíle svého života, nebo se raději odebrat někam do ústraní? Naši dva hrdinové zvolili první možnost. Naplno si užít poslední chvíle života, splnit si své tajné sny a podívat se k moři, které ani jeden z nich ještě neviděl. Skvěle namíchaný koktejl bláznivých scén, plných humoru, jen namátkou spoutaní policisté spoutáni v netypické poloze a nebo plná moc pro ministerstvo. :-) Já se tomu ze srdce smál, už dlouho mě nic zčista jasna nerozesmálo. Skvělé! Nesmím zapomenou ani na partičku zločinců, co jim to moc „nepálí“. :-) Přitom se však celým filmem jako černá nit line tragika smrti visící nad oběma hrdiny a snaha dosáhnou moře dříve než jeden z nich zemře. Silné téma uchopené velice dobrým způsobem. S nadhledem a bez patosu se na konci dozvíte, jaké to je „klepat na nebeskou bránu“, splnit si svůj sen a být šťastný.

Může dnešního diváka pobavit černobílý němý film? Jsem přesvědčen o tom, že může a tento film, je toho důkazem. Velkolepá historická freska dotýkající se celých dějin lidstva. Od úsvitu babylonské civilizace až po přítomnost. Vyprávění o nespravedlnosti světa, zášti, nenávisti a tragice osudu lidí, kteří milují. Pod němým dějem dokresleným jenom občasnými titulky, se ale skrývá mnohem víc něž si jsou mnozí ochotni připustit. Pocity a myšlenky se na vás valí skrze černobílý obraz, pro někoho jenom křečovitá gesta herců, a je jen na vás jestli jim otevřete cestu do své mysli a srdce a nebo se budete jako mnozí, kteří byli se mnou v kině se začali brzy nudit, protože si k filmu prostě nenašli cestu. Poselství zakódované v Intoleranci je nepochybně velmi idealistické, hledání trvalého míru ve světě, konec nenávisti a zášti. Nejde jenom o reflexi na První světovou válku, ale i reakci na lidské dějiny. Zřejmě proto mě Intolerance tak uchvátila, snaha skloubit, nebo lépe včlenit, do děje apel na dobrotu diváka a snahu ukázat mu, možná trochu idealisticky a skrytě, jaký by svět mohl být. Když si k tomu přidáte vizuální stránku a cit pro kameru, dostanete v součtu skvělou podívanou s velmi silným obsahem. Téměř sto let starý film k vám bude „promlouvat“ obdobně aktuálně jako tehdy, jeho poselství je totiž nadčasové a všeobecně platné. Snaha stát se lepším člověkem a bojovat proti „zlu“ ve světě, zní to jako nějaká pohádka, ale je to tak. Intolerance o své kouzlo a poselství nepřišla a nepřijde, málokterý film výpravný velkofilm se jí dokáže svým obsahem alespoň přiblížit. Dnešní poselství zakódovaná v historických eposech jsou většinou pouhým povrchním stínem, lacinou náhražkou, bez toho pravého apelu na divákovo myšlení nebo pocity.

Když si položím otázku, jak zhodnotit tento film, postavím se tak před velký problém. Říct o něm, že je úžasný nebo skvělý nestačí. Člověk musí v ohromení napsat alespoň pár vět. : ) Na úvod je třeba zdůraznit nadčasovost tohoto snímku. Ta podle mě tkví v tématu, jímž se samotný film zabývá. Ve filmu je toto téma sice trošku „přitaženo za vlasy“, film přece jenom vznikl ve 30. letech 20 století, ale budiž. Poselství filmu je divákovi předkládáno v několika rovinách, které se vzájemně prolínají a dovádějí film nakonec k dobrému konci. Ruce a mozek přece potřebují srdce, aby se spolu dohodly. Opravdu skvělá myšlenka! Těmi výše zmíněnými rovinami míním několik silných vlivů, jež jsem ve filmu dešifroval. Především je to pro mě fascinující průnik mezi křesťanskou a středověkou symbolikou v tomto filmu, ty považuji za nejsilnější. Nepřivede snad Marie zbídačené děti do rajské zahrady, která oplývá bezstarostností a přepychem, nekáže snad v katakombách, jako pronásledovaní křesťané v antickém Římě o příchodu „mesiáše“, který změní celý svět a vysvobodí dělníky z jejich neradostného údělu. Postava Marie v sobě jistě má takové vlastnosti, jež jí pozvedají nad uniformní masu dělníků. „Září“ mezi nimi jako anděl. O to víc je její robotická podoba, „člověk – stroj“ nadána ďábelskostí a nese si v sobě atributy pekla. Stejně tak tomu je se samotným „vynálezcem“ a stvořitelem robotické Marie. Není to spíše čaroděj než vědec? Nevypadá snad jeho dům a laboratoř jako archaická stavba z dávné minulosti, místo v němž sídlí čaroděj, v moderním městě Metropolis. Stejně tak by se dalo interpretovat působení robotické Marie na bohaté obyvatele Metropolis jako mámení pekla. Bujarý rej, který tato bytost dokáže vyvolat, není nepodobný mé představě apokalypsy a posledního soudu nad městem, poté co je jeho srdce, hlavní stroj, zničen. Stejně jako alegorie sedmi smrtelných hříchů se smrtí vznášející se nad městem, nemůže nechat nikoho na pochybách o středověké inspiraci tohoto filmu. Vždyť i samotný konec robotické Marie je plný symboliky, umírá na hranici s výrazem šílenství. Není snad čarodějnicí a pomahačkou pekla? Vždyť oheň byl ode dávna lidmi vnímán jako očišťující síla, která vypudí nečisté síly z tohoto světa. Metropolis je fascinující směsí různorodých vlivů, jež z něj dělají v souhrnu úžasný film. Modernost, která si v sobě nese prvky minulosti a používá je jako výrazové prostředky. Skvělé! Jedno z nejlepších, ne-li nejlepší, sci-fi všech dob.