Zelená míle

Další a další minuty rozplétají atmosférické a hluboce lidské dílo, které skrývá kus filmařiny. Zelená míle nikam nespěchá, přepečlivě buduje atmosféru, seznamuje nás s postavami. Hodina je pryč, my jsme se zahřáli a vlastně nás všechno podstatné teprve čeká. Ale to vůbec nevadí. I tak je právě víc než tříhodinová délka tím největším problémem snímku. Když jsme ovšem v tak vybrané společnosti (kameraman Tattersall, skladatel Thomas Newman, herci Hanks, Duncan, Morse, Cromwell, Sinise, Jeter, Rockwell, Pepper a nad nimi mistr Darabont), tolik to nevadí. (07.12.2005)

Tom Hanks zdomácněl v povědomí asi nejen české veřejnosti jako dokonalý ztělesnitel neschematických mužských postav, které se jen nanejvýš nesnadno smiřují s okolní skutečností. Důvody k tomu jsou rozmanité. Jejich společným jmenovatelem bývá mravní étos, snaha žít v souladu se svým svědomím i nejbližším okolím, nevzdorovat větrným mlýnům, ale také neuhýbat před ovlivnitelným a přemožitelným zlem. Prostředí amerických třicátých let ve filmu časově dešifruje vlastně film s mladým Astairem, jinak jakoby bylo statické, nezařaditelné. Záběrem, který až okatě postrádá křečovitou akčnost, i způsobem rozvíjení příběhu MÍLE připomíná ruskou kinematografii (VÁLKA A MÍR). Méně už vlastním obsahem, který ve vypjatých scénách nabývá až duchařského ovzduší INDIANA JONESE nebo ještě problematičtějších MUMIÍ. To však v důkladné kresbě bloku smrti, "poslední míle", hraje nakonec podřadnou úlohu, protože vlastní důraz je položen na vztahovou vazbu mezi Paulem Edgecombem a Johnem Coffeyem, robustním obrem, navíc černé pleti, což v é době byl i na Severu stále tak trochu problém, byť již s notně obroušeným ostřím. Etičnost a slušnost v prostředí, spojovaném s výkonem trestu smrti, mohou dnes působit odtažitě a děsivě. V režijním výkladu - a řekl bych, že i ve vlastním námětu - jde od počátku o příběh o základních hodnotách lidství, humanismu i jejich až černobíle podaného opaku; o příběh vzájemných přechodů mezi bílou a černou, mezi slušností, hrubostí a zločinností, ale také slušností, dobrotou srdce, obětavostí; vlastně příběh o tom, zda je možné hledat i nalézat jasně vymezitelné meze jejich vzájemného působení. Lze-li v této situaci mluvit o závěru, pak nemůžeme minout konstataci, mluvící o tom, že čestnost založená na konvenci, byť musí být respektována, ulpívá na povrchu právě proto, že s farizejskou konvencí splývá do jednoho obtížně rozhraničitelného celku. Víc než myšlenka nás přitom u MÍLE poutá velkolepý veletok děje a myšlenky, na níž je založen. ZELENÁ MÍLE prokazuje hloubku, vroucnost i transcedenční potenciál myšlenkového světa americké střední vrstvy. Není to málo; v každém případě je to podstatně víc, než bychom od filmu s tímto záběrem čekali nebo čekat mohli. (15.05.2009)

Další mistrovské dílo. Změnil mi pohled na trest smrti. Vždycky jsem se držela hesla: "Oko za Oko.." ale díky tomuhle filmu jsem benevolentní. Tento film mě tak uchvátil, že teď ani nemám slov. Příběh o velkém černochovi, který má božskou moc a je odsouzen k smrtni za něco co neuděl. Příběh který nenechá chladným i člověka se psím čumákem. V kombinaci s bachařem Hanksem, opravdu nezapomenutelný. (31.03.2009)

Řeknu to na plnou hubu. Z žádnýho filmu se mi nechtělo zvracet a brečet dohromady (když opomenu Děsnej doják, tam měl ale brekot úplně jinej význam). Když posadili jednoho z vězňů na elektrický křeslo a ta svině dozorcká mu nedala na hlavu mokrou houbu, udělalo se hodně špatně. M.C. Duncana mi ale bylo nehorázně líto. V tu chvíli jsem byl rád, že sem v místnosti sám. Takhle klít a křičet scestně na televizi: Vždyť on to neuděla!!" se mi už dlouho nestalo. (29.12.2006)

Fenomenální, legendární, mistrovské. Filmy tvoří dějiny. Toto je jeden z nich. Velký film. Fascinující scénář a dialogy. Sestava správných chlapů v podání Toma Hankse, Davida Morse, Barry Peppera a též Jeffreyho DeMunna je naprosto dokonalá, spolu se skvělými charaktery jejich postav. Na druhé straně je zde největší záporák, slizoun Percy v podání Douga Hutchisona, který je "zlý, líný a hloupý, což je dost špatná kombinace." V jeho tváři budu už napořád vidět toho parchanta ze Zelené míle. Při sledování jsem měla snad všechny pocity, jaké je možno u filmu zažít. Nenávist, hněv, strach, bezmoc, radost, smutek, slzy, mrazení po těle. Pocity nespravedlnosti, bezmoci a vzteku vůči všemu, díky čemuž se John Coffey dostal na místo, odkud může odejít jen jedním směrem. Naprosto krásně jsem si užívala sledování tohoto skvostu, avšak s neustálým hlodajícím vědomím a jakýmsi pocitem beznaděje, že se děj nevyhnutelně blíží ke zdrcujícímu konci. Herecké výkony všech herců, jak hlavních, těch nejdůležitějších, tak těch, kteří ztvárnili vedlejší a menší role, jsou naprosto fascinující. Též bych nerada opomenula myšku Jingles, která se po většinu času stará o vtipnou vložku na jinak, velmi smutné Zelené míli. A dabing Vládi Dlouhého? Ten hlas se Vám vryje do mysli i srdce... "Až budu stát před Bohem, při posledním Soudu, a on se zeptá, proč jsem zabil jeden z jeho zázraků, co já mu tam řeknu?" (05.01.2006)