RetroMan

Pro mě milé překvapení, začátečnické, naivní ale milé. Když se ve filmu objeví i výbuchy a hořící postava, tak někomu na jeho tvorbě asi opravdu záleželo. Na Jalalu Merhim se mi líbí jakási jeho dobře skrývaná skromnost, jako i v ostatních filmech. Příběh je o drogovém kartelu Black Pearls, který do ulic vypustí novou drogu zv. Nirvána, kterou se předávkuje bratr hlavního hrdiny. Ten (hlavní hrdina) od pohřbu a chystané svatby prchne do Hongkongu, kde trénuje ve škole bojových umění (mj. se zde setkává s mistrem v epizodním podání Bolo Yeunga). Za pomoci přátel a policie pronikne na turnaj bez pravidel a ... Ještě bych vyzdvihl účast kanadského borce mistra Jeana Frenettea.

Portrét dalšího z řady gay umělců, kteří se proslavili na poli fotografie. Připomínal mi lepší snímek Tom of Finland. Nalézat hranici mezi konvencí a extravagancí, talentem a posedlostí, stírající umělecké styly je vždy dílem osobností, které je vždy překračují. Když existuje poptávka, bude existovat i nabídka. Je otázkou, zdali cestou za štěstím, afirmací a prezentací sebe sama neztrácí umělec svůj vlastní rozměr a nevytváří jen stín, který ve tmě není vidět. Nakonec povaha vynaložené námahy spočívá v obchodování s lidmi a rozdávání frustrací plnými hrstmi na city moc nehledě.

Faustovské drama, které nenadchne ani neurazí. Pro severské filmy mám slabost, která je dána prostředím i charakterem postav. Nic významného, řekl bych, ale přesto film klade naléhavě otázky, které si každý z nás někdy položí. Srdce nebo Rozum. Pokud máte rozum v pořádku, neřiďte se srdcem, ačkoliv to může zavánět srabotou a nevímjakou romantikou. Myslím, že v dnešní době už to tak nejde.

Pro mě naprosto skvělá horrorová zábavovka tak, jak má být. Je vždy s podivem, co je schopna udělat budoucí (j)elita národa s procesem přijetí do studentského bratrstva. Je pak jasné, že za ponižujícími zážitky vězí touha po pomstě. Pokud si přimyslíme, že na US college /čti koláž/ jsou ze 45% sportovci, 30% roztleskávačky a zbytek až na 1%, které se stane známým nebo proslulým ve svém oboru, tvoří šedé myšky a nerdi, je úroveň amerického školství značně poddimenzovaná. No ale k filmu: Brad Dourif si svou menší roli doufám užil, stejně jako banda teenagerů a já jsem se při pohledu na všechny scény rozjařile bavil.

Nic moc jsem toho od Outside Ozona nečekal, ale film mi sedl jak pěst na oko a nebýt několika zbytečných prostojů, tak ani vyšetřování spojené s hledáním sériového vraha, nehraje takovou roli. Thriller, ve kterém konečně zase zazní nějaké nekorektnosti, ať již genderové, homofobní, náboženské, rasistické, kulturní nebo politické. Myslím, že si každý najde nějakou postavu nebo dialog, který nepustí z hlavy druhý den.

Ve srovnání s Cronenbergovým filmem z roku 1977, ze kterého sálala ponurá atmosféra a beznaděj, je Rabid (2019) jeho moderní verzí a musím přiznat, že mě zaujal snad i více než originál. Zvláště umístění hlavní hrdinky do světa módy a proměna jejích vlastností byla konfrontována s unylostí její původní herecké představitelky. Původní film se zaměřil zejména na šíření epidemie, ale tento remake se tak více přibližuje současnému vnímání konzumní společnosti zaměřené na egoismus, hamižnost a dokonalost.

Když jsem přežil prvních pět minut, říkal jsem si, na jakou blbost se to zase budu dívat. Nakonec se z toho vyklubala příjemná "romantická" komedie plná *fuck*shit*ass*tits* slovních výronů, která mi připoměla filmy Kevina Smithe nebo filmy se Sethem Rogerem a spol. Je to po delší době zase taková moderní verze sladkobolných pokusů, náznaků a nevyřčených vět, jejichž tématy jsou láska, přátelství a sex. Shodou náhod shlédnuto dva dny po Dni díkůvzdání.

Určitě nejde o komerční komedii k popukání, ale spíš o film o přátelství, hledání (ne)naplněné lásky, touze po majetku a penězích, který nabízí i námět k zamyšlení nad konzumním a alternativním způsobem života. Těšil jsem se na Melissu Rauch, ale její štěk v roli prostitutky mě hodně zklamal, potažmo by mě zajímalo, kdyby se ujala hlavní ženské role místo Laury Ramsey. Zach s často zhuleným Owenem nezklamali, zejména Zackovo chování bylo jako vždy výstřední. Co mě zklamalo, byla role Laury jako Benovy macechy, který jsem od začátku věřil, že chlapům předvede jiný způsob života, podobný místním amišům, ale ze který se fakt vyklubala pěkná parazitující mrcha.

Film bych rád doporučil všem těm, kteří stejně jako já, mají zalíbení v životech ztroskotanců, looserů, vyděděnců a samotářů, a mají zároveň zvláštní zálibu v psychopatických zločincích. Po 12 letech jsem viděl Melánii v dalším filmu, co naplat, s věkem a vzhledem se blíží konec její kariéry, pokud nějaká ovšem existovala (ani se Toníkovi nedivím, že jí pustil k vodě). Mě film překvapil, včetně pro mě neznámé tváře Michaela Cudlitze v hlavní roli a Pruitt Taylor Vince patří k mým oblíbeným hercům, neboť jeho role v těchle filmech pasuje jako prd3l na hrnec.

Filmy z amišského prostředí mám velmi rád a oslovují mě, ale v tomto filmu jsem marně čekal na příchod spásy nebo záchrany. Co mi nejvíce na filmu vadilo, bylo jeho schéma. Zejména kontrast mezi životem a disciplinovaností amišských dětí ve srovnání s prostředím Portlandské střední školy a Sářina luxusního bytu. Také závěr a celkové vyznění filmu na mě působilo až příliš chladně.